Především je třeba zdůraznit jednu věc – následující sedmičku prohřešků berte jako skutečnosti, které se opravdu staly a míru jejich důležitosti posuďte sami. Z určitého pohledu se mohou jevit jako nedůležité, ale na druhou stranu je třeba si je připomenout, protože v duchu lidového rčení „o mrtvých jen dobře“ se velice rádo zapomíná na ta méně příjemná fakta a na jejich místo nastupuje někdy až nezdravá glorifikace.
1. Rok 1985 – kvalifikační umění
Po svém příchodu k Lotusu se Ayrton Senna začal okamžitě prosazovat – sedmkrát získal pole-position (v předchozí sezóně byli piloti Lotusu na čele startovního roštu jen dvakrát) a celkem desetkrát startoval z první řady. Jenže také musel čelit značným stížnostem ze strany soupeřů. Nejvíc byli slyšet v Monaku, kde Senna po dosažení nejrychlejšího času byl na trati také ve chvíli, kdy se ho jeho největší soupeři pokoušeli zdolat a on sám se o zlepšení času evidentně nesnažil. Jen dokázal jet tak „rychle“, že se o vysloveném blokování nedalo hovořit.
2. Rok 1986 – případ Warwick
Když od Lotusu odešel Elio de Angelis, objevil se v hledáčku stáje Derek Warwick. Dohoda byla na spadnutí, když se do ní vložil Ayrton Senna. Prohlásil, že v týmu vedle něj musí být vyslovená dvojka a Warwick je v tomto směru „příliš dobrý“. Brit díky tomuto rozhodnutí načas vypadl z F1 (vrátil se do ní právě po smrti de Angelise v kokpitu Brabhamu) a do kokpitu Lotusu se posadil aristokrat Johnny Dumfries. Doplatili na to vlastně všichni: Senna neměl dostatečně silného kolegu (Dumfries bodoval pouze dvakrát) a protože „dvojka“ McLarenu Keke Rosberg byl podstatně úspěšnější, Lotus tím pádem přišel o šanci bojovat o stříbrnou příčku v Poháru konstrukterů. Nakonec to byl hořký konec i pro Dumfriese, ačkoliv později zdědil pohádkových 142 milionů liber, do F1 se po neúspěšné sezóně nikdy nevrátil.
3. GP Brazílie 1990 – Stupid Nakajima!
Senna na domácí půdě vedl před Prostem a ve 41. kole dostihl o kolo zpět jedoucího Satoru Nakadžimu na Tyrrellu. Při jeho předjíždění došlo ke kontaktu předního spoileru se zadním kolem Japoncova vozu, Ayrton musel do boxů měnit příď a klesl na druhé místo s takovou ztrátou, že ani týmový kolega Berger na něj nemohl počkat. Senna po závodě pronesl na Nakadžimovu adresu tolik přívlastků, že se červenaly i dveře tiskového studia – podstatou jeho výlevu bylo, že mu Satoru záměrně vjel do cesty. Jenže odborníci byli jiného názoru – Senna dle jejich názoru zbytečně riskoval a stačilo počkat na cílovou rovinku, kde by tyrrell bez potíží předjel. „Ayrton si musí zvyknout, že není na tratí sám. V takových případech je třeba počkat, až nastane ta správná chvíle. Ovšem on asi žije v domnění, že před ním všichni musí padnout na zadek,“ okomentoval situaci Ken Tyrrell.
4. GP Maďarska 1990 – bodyček Nanninimu
Senna jednou prohlásil, že špičkovým pilotům by se ostatní neměli plést do cesty, protože jim znemožňují bojovat o vítězství. Jestli si to představoval jako v Maďarsku 1990, těžko říci. Faktem je, že mezi vedoucím Boutsenem a Sennou obhajoval výbornou jízdou druhou příčku Alessandro Nannini. Senna se na něj dotáhl, ale stále nebyl schopen dostat se před Italův benetton. V 64. kole v šikaně (zatáčky 6 a 7) provedl útok, který nemohl dopadnout dobře, při nájezdu do „šestky“ byl téměř o tři čtvrtiny délky vozu pozadu. Po nárazu Nannini doslova vylétl z trati a závod pro něj skončil. Viník kupodivu postižen nebyl a závod dokončil jako druhý. V cíli prohlásil, že na vině byl Nannini, protože ho trvale blokoval. Záběry z GP Maďarska na internetu naleznete (bohužel v mizerné kvalitě), tak si můžete udělat obrázek sami.
5. Kolize s Prostem - dozvuky
Rozebírat Japonsko 1989 by bylo opakování toho, co se napsalo už mnohokrát. Spíš bych se rád zastavil i následného prohlášení, které Senna učinil rok po známém incidentu. Protože se cítil být poškozen, vzal spravedlnost do vlastních rukou a Prosta cíleně poslal z trati. Nakolik je takové odhodlání hodno tehdy dvojnásobného mistra světa? Alain Prost tehdy reagoval tím, že kdyby měl po každém pocitu křivdy (což se například stalo o rok později, v Německu 1991) řešit situaci tak, že někoho „sejme“, vypadalo by to v F1 jako na Divokém Západě. Sennovi fanoušci Brazilci aplaudovali za jeho statečnost, nicméně většina příznivců tehdy cítila, že v tomto směru není všechno v pořádku.
6. Rok 1993 – případ Häkkinen
Když Senna dost drtivým způsobem přišel o titul mistra světa 1992, hledal cestu, jak se rychle vrátit na vrchol. A zdálo se, že mu okolnosti hrají do ruky. Honda opouštěla McLaren a Mansell odcházel z mistrovského Williamsu. Senna vycítil šanci, jenže – na scéně se objevil jeho arcirival Alain Prost. A vymínil si, že v jednom týmu se Sennou jezdit nebude (jejich řevnivost u McLarenu byla komentována známým výrokem, že ti dva nemohou bydlet v jednom hotelu). Ayrton tehdy kontroval, že bude klidně u Williamsu jezdit bez gáže, což by sice snížilo jeho pohádkové příjmy, ale s ohledem na osobní smlouvy a předpokládané odměny za výsledky by to nebylo tak citelné. Williams ale odmítl a rozčilený Senna prohlásil, že je „podlé“, když pilot rozhoduje o tom, kdo bude či nebude v týmu jezdit. „Prost se bojí konkurence a jedná nefér,“ zmínil se do médií, ovšem když mu jeden novinář připomněl rok 1986, odmítl na to odpovědět.
Brazilec byl tak rozladěný, že vůbec nekomunikoval s týmem a zprávy z jeho strany byly značně rozporuplné. Nejdřív mluvil o roční pauze, pak o ukončení kariéry. U McLarenu stoupala nervozita, protože smluvně byl zajištěn pouze Michael Andretti a s každým dnem slábla naděje, že se podaří získat kvalitního pilota, kdyby Senna opravdu nezávodil. Kontrakt tak podepsal Mika Häkkinen a přijel také k úvodnímu závodu, kde se však nečekaně objevil Senna s milostivým sdělením, že tedy sezónu 1993 absolvuje. Fin se tak stal nejlépe placeným testpilotem a musel tři čtvrtiny sezóny čekat na svou šanci, té se dočkal až po Andrettiho odchodu pro neuspokojivé výsledky - stalo se tak po Grand Prix Itálie.
7. GP Japonska 1993 – fackovaná s Irvinem
Deštivý závod v Japonsku byl předposledním Sennovým vítězstvím pro McLaren. Místo oslav však v zákulisí planuly vášně. Nováček Eddie Irvine na Jordanu srdnatě bojoval s Damonem Hillem a ve 38. kole se za nimi objevil Senna, zuřivě hrozící pěstí a dožadující se, aby ho pustili před sebe. Když se tak stalo, Brazilec se nijak nevzdaloval a tentokrát to byl Irvine, kdo si mohl stěžovat, že mu značně pomalejší Senna neumožňuje bojovat o lepší pozici. Nakonec se nováček před Ayrtona dostal v posledním kole, kdy se Senna věnoval spíš zdravení publika. Ačkoliv se experti shodli na to, že byl opravdu pomalejší a v tomto směru by bylo férové pustit Irvinea dopředu, Senna měl svůj názor a Eddiemu ho v boxech dvěma fackami náležitě vysvětlil. Samozřejmě s tím, že se mu nebude motat v cestě.
Pochopitelně bychom našli další případy, například řevnivost s Nigelem Mansellem je známá, spravedlivě řečeno šlo o rány pod pás z obou stran. Předchozí případy rozhodně neznamenají, že Senna své úspěchy dosáhl pouze vyhazováním pilotů z trati a podobně. Jeho posedlost vítězstvím a touha být opravdu nejlepší z nejlepších jenom občas vedla k případům, které bychom mohli nazvat kontroverzními. Pokud zejména jeho příznivci najdou dost síly k tomu, aby si je dokázali přiznat, nijak to jeho mistrovství nesníží, spíš se z nekriticky vynášeného nadčlověka stane pilotem občas chybujícím, ale o to lidštějším, kterému jeho výjimečnost nebude nikdo upírat.