Někdejší "čajník" zvládal postupné stupně svého působení v F1 a za dva roky od debutu už vyhrál s velkou slávou domácí Grand Prix. Soupeři s ním museli počítat jako s adeptem na vítězství, ale s ohledem na velkou nespolehlivost zatím nehrozilo, že by výrazněji zasáhli do boje o titul. Situace začala nabírat nové obrátky, když Renault vycítil schopnosti mladého talentu jménem Alain Prost a v roce 1981 ho za tučné odstupné přetáhl od McLarenu.
Pro ročník 1983 se francouzská automobilka připravila na generální útok. Podřídilo se tomu vše, od samotného auta až po vyřešení vztahů v týmu. Montáž motorů se přesunula z Viry-Châtillon do Aubigny, kde pohonné jednotky připravovala firma Mécachrome. Samotný agregát byl zhotoven z hliníku a poprvé jeho tvůrci přiznali výkon přesahující 600 koní. Podvozek byl premiérově vytvořen z karbonových kompozitů, vůz byl podstatně lehčí. Protože v loňském roce pilot René Arnoux "zlobil" a nedržel týmovou basu, bylo mu umožněno odejít a k Renaultu přišel jako jasná dvojka Američan Eddie Cheever. Mimochodem v existenci Renaultu v F1 to byl vůbec první pilot z jiné země než Francie.
Renault počítal s tím, že změna pravidel, do jisté míry podobná té letošní, posílí jeho šance. Navíc Prost, adept na titul, zažíval zcela nové pocity: jestliže v předchozí sezóně z 16 Grand Prix jedenáct nedojel, tentokrát naopak jedenáctkrát projel cílem, byť třikrát mimo bodované pořadí. Vidina titulu se stávala pomalu reálnou. Čtyři závody před koncem sezóny vedl o 14 bodů před Piquetem a ve Francii se pomalu chystaly oslavy.
Prost však cítil, že zejména u Brabhamu ještě neřekli finální slovo. Paradoxně po vyhrané Grand Prix Rakouska začal být stále více neklidný, později se tvrdilo, že se od tohoto závodu soupeře doslova bál. Těžko říci, zda své sehrála odpovědnost, každopádně v následujícím závodě v holandském Zandvoortu udělal naprosto školáckou chybu, na kterou doplatil on i jeho největší soupeř Piquet. Zatímco Brazilec se rychle vzchopil a další dva závody vyhrál, Prost najednou jako by byl bez jiskry. Přesto si před posledním závodem držel dvoubodový náskok.
Poslední závod v jihoafrickém Kyalami měl být oslavou dlouhého francouzského snažení. Renault si byl jist svou věcí, Prost před rokem ostatně na téže trati vyhrál, proto odletělo do Jižní Afriky letadlo plné novinářů, kteří měli přímo na místě zahájit obrovskou party v barvách trikolóry. Jediný pochybující byl právě Prost, znepokojený závěrečnou formou Brabhamu. A jeho obavy se naplnily - Piquet spolehlivě vedl, záda mu kryl Patrese a Prost stále více ztrácel. Těsně před polovinou závodu jeho Renault zamířil do boxů a Francouzi oněměli. Mohli ještě doufat, že Brazilec bude mít technické potíže a závod nedokončí, jenže Piquet si situaci pohlídal a klidně před sebe pustil Patreseho a v závěru de Cesarise. Čtyři body mu na zdolání Prosta bohatě stačily.
Zatímco u Brabhamu propuklo nadšení, Renault prožíval pohřební náladu. Bleskově se vyrojily spekulace, mezi nimi i ta, že Prost žádné potíže neměl, ale odstoupil z vlastního popudu, aby od Piqueta neprožil porážku na trati. Jak přibývaly hodiny, létaly argumenty mezi týmem a Prostem. Došlo to tak daleko, že automobilka provedla hlubokou analýzu sezóny a vyzvala "malého Napoleona", jak se Prostovi říkalo, aby se zodpověděl z celkového neúspěchu. To byl onen okamžik, kdy pověstný pohár přetekl.
Piquet už na stupních vítězů v Kyalami prohlásil, že Prost by fantastický soupeř a titul neprohrál on, ale Renault. Prost se později k jeho slovům přidal. "Došlo to tak daleko, že ať jsem řekl cokoliv, vždy to bylo špatné. Tým se staral o celkový dojem a já si musel pečlivě hlídat každé slovíčko, abych se někoho nedotkl!" Přitom poukázal na varování po rakouské Grand Prix, které ale nebral nikdo vážně.
Bylo jasné, že toto spojení dále fungovat nebude a ani nemůže. Prost se vrátil tam, kde začal, tedy k McLarenu a Renault záhy pochopil, jakou sílu v něm měl. V dalších dvou letech už nevyhrál jediný závod a poté se s F1 rozloučil. S velkou dávkou hořkosti a tvrzením, že F1 škodí image automobilky.
Naštěstí se emoce uklidnily a Francouzi se v roce 1989 spojili s Williamsem alespoň jako dodavatelé motorů a na počátku 90. let zažili velmi úspěšnou éru, k níž se po deseti letech přidal dokonce i Alain Prost.
Ovšem na titul mistra světa s kompletně vlastním vozem čekali mnohem déle. Až v sezóně 2005, tedy dvacet dva let od jejich velké šance, přivezl Renaultu kýžený titul Fernando Alonso.