Nikiho soukromý pozemek se rozkládal asi deset kilometrů od Salzburgu směrem k jezeru Fuschl. Čerstvý šampion tu měl pořád co dávat dohromady, protože dům na velkém pozemku měl vypadat původně docela jinak.
Jenže to byla Laudovou dlouholetou přítelkyní ještě Mariella Reininghaus a ta díky časté Nikiho absenci zařizovala plno věcí sama. Když se po jejich rozchodu Lauda přijel na staveniště podívat, zhrozil se. "Interiér vypadal jako ve filiálce banky Reiffeisen, zejména schody s plastikovým zábradlím. Něco v tom duchu jsem architektovi řekl a nazval jeho schody »sračkou«. Takže mi dal na vědomí, že dům nedostaví," vzpomínal Lauda.
Příčinou byla rovněž přitomnost Marlene Knaus, bývalé přítelkyně zpěváka, divadelního a filmového herce Curda Jürgense. S Laudou se seznámila na jedné reklamní akci v Salzburgu na sklonku roku 1975 a po krátké známosti se po Grand Prix USA v Long Beach vzali. O dům se začal starat Marlenin bratr Tilly a připravil dům tak, že se sem novomanželé mohli nastěhovat už v dubnu 1976. A právě tehdy se tu Nikimu přihodilo jeho kuriózní zranění, když při chystané úpravě terénu podcenil nerovnost a skončil vměstnaný pod převrácený stroj. O nehodě jsme detailně informovali u příležitosti vzpomínky na Grand Prix Španělska 1976.
Lauda nakonec ustál veškerý tlak ze strany týmu i italské veřejnosti, navzdory pochybnostem a předčasnému "uložení k ledu" a snahám ho v závodě nahradit Grand Prix Španělska jel, ačkoliv své zranění utrpěl dva týdny před závodem a lékaři tvrdili, že na plné zotavení bude třeba šesti neděl. Poraněné žebro mu však působilo určité potíže a Niki neodolal útokům Jamese Hunta a Jochena Masse na McLarenech. Po Huntově diskvalifikaci se nakrátko stal vítězem, ale bezprostředně po GP Francie mu bylo vítězství opět odňato s tím, že tým McLaren za širší vůz ve Španělsku dostal pouze pokutu 3000 dolarů.
Lauda vzpomíná, že ho tehdy podpořil opravdu jen málokdo, ale dokázal ocenit specifický humor Johna Hogana, který tehdy zastával vysoký post u Marlbora. Ten mu zaslal telegram, který Niki s gustem uveřejnil ve své knize Protokoll - Meine Jahre mit Ferrari (1977): Světový šampion na zahradním pojíždědle - s politováním jsme byli informováni, že jste to nezvládl - napříště bude třeba volit model se sníženým výkonem - CSI už zvažuje návrh nové formule - nařízenými bezpečnostními prvky budou ochranná klec, speciální bezpečnostní pásy a výkon maximálně 10 koňských sil - všechny bazény a stromy v okolí trati odstranit - těším se do Španělska - Hogan.
Prý že dvakrát do stejné řeky...
Rok 1977 znamenal pro Laudu hodně komplikované období. Po nehodě na Nürburgringu, která ho dozajista stále titul v roce 1976, nebyl považován za "muže na svém místě", měl za sebou složitá jednání o prodloužení smlouvy, zdálo se, že protěžovaným pilotem Ferrari bude Carlos Reutemann a odvracet se od něj začali i někteří osobní sponzoři, kteří se domnívali, že Niki ve startovním poli spadne. Například výrobce minerálních vod Römmerquelle snížil roční příspěvek na polovinu, čehož musel vzápětí litovat, protože Niki vyhrál Grand Prix JAR a odpověděl tak na triumf týmového kolegy Reutemanna v Brazílii.
Lauda si v Jaramě vyjel třetí čas, ale přišel nedělní zahřívací trénink a bylo po závodě. "V levé vlásence ke konci klesání, kde se jezdí tak 200 km/h na čtvrtý rychlostní stupeň jsem ucítil křupnutí a následovala palčivá bolest. Neudělal jsem nic neobvyklého, byl jsem normálně připoután. Podařilo se mi dojet do boxů, do nemocnice mě odtransportoval vrtulník. Když jsem později jenom pomyslel na tu pekelnou bolest, bylo mi na zvracení," líčil Lauda nový zádrhel. Lékaři připouštějí, že řezavá bolest navzdory nepříliš vážné zlomenině může být značná a velmi nepříjemná.
Odborníci konstatovali, že po nehodě na Nürburgringu, kde si Lauda mimo jiné zlomil šesté a sedmé žebro, se kvůli vážným problémům s popálenými plícemi žebra hojila v klidovém stavu, což podle lékařů není rozhodně žádoucí. Poraněné místo tím může ztratit něco na přirozené pružnosti a citlivěji a méně odolně reaguje na určité podněty. Proto v Jaramě při součtu několika okolností (odstředivá síla, fixace ve stabilní pozici, malá nerovnost) Laudova žebra správně "nezapérovala" a došlo tentokrát k fraktuře devátého žebra.
Byla to sabotáž!
Vztah Lauda - Ferrari byl už tehdy dost napjatý. Když k tomu přičteme italský tisk, tak bylo jasné, že se Lauda stane centrem nežádoucí pozornosti. Což se do puntíku vyplnilo - po závodě se objevily zprávy, že Laudovi se vlastně nic nestalo a své potíže prostě simuloval. Vůbec se přitom nebral ohled na diagnózu Fittipaldiho osobního lékaře dr. Rafaela Grajales-Roblese, který Rakušana po jeho zranění prohlédl. Niki podle novinářů odstoupil s odkazem na neexistující zranění ze závodu, aby přinutil Ferrariho splnit extrémní požadavky, což měla být především finanční stránka a pak výsostní postavení v týmu. Skupina italských žurnalistů, kterým Lauda od roku 1976 a svého výroku po Grand Prix Španělska ležel pořád v krku, dokonce termínu, že Lauda záměrně sabotoval závod.
Lauda se po zranění připravoval na následující závod v Monaku ve svém sídle pod dohledem "zázračného muže" Willy Dungla, specialisty, terapeuta a maséra, který ho dal dohromady po Nürburgringu. Mezitím se v tisku objevilo Ferrariho prohlášení, že Lauda se poslední dobou pořád láme, není nic jiného než fragile. Nevěří prý závěrům cizinců, jako zaměstnavatel vyzval svého pilota, aby se podrobil prohlídce u Ferrariho osobního lékaře v Bologni. Po zevrubném vyšetření italský odborník vystavil zprávu, v níž bylo uvedeno, že "pan Lauda má opravdu dobře stavěné, trénované tělo". Niki si pochopitelně neodpustil morální políček a lékařovo dobrozdání commendatoremu předal osobně, s poznámkou: "Qui avete la vostra fragile!" (Tady máš svou křehotinku).
Až do literatury
Navzdory tomu, že Ferrari po GP Monaka prošlo malou krizí a Lauda oproti ostatním pilotům absolvoval o tři závody méně (vynechal zmíněné Španělsko a po Grand Prix USA ve Watkins Glen už měl dostatečný bodový náskok, takže zbývající dva závody po rozepřích s Ferrarim nejel) nakonec svůj druhý mistrovský titul získal. Po letech vzpomíná na své traktorové zranění s úsměvem a nezapomíná připomenout, že vlastně dopadl ještě velice dobře.
Německá autorka básnických sbírek, povídek a románů Heike Doutiné (*1945) napsala v roce 1979 knihu Die Meute (Smečka) z prostředí F1. Jde o fiktivní příběhy, ale podobně jako u francouzského komiksového seriálu Michel Valliant jsou inspirované či přímo shodné se skutečnými událostmi. A právě hlavní hrdina jejího románu, mistr světa Stephen Wendt, havaruje na traktoru prakticky týmž způsobem jako Lauda, ovšem knižní postava tuto nehodu nepřežije.