Vettel a Rosberg, téma dnů minulých a jak se zdá, ještě i budoucích. Není ani jisté, že pokud by došlo v Japonsku k dalšímu incidentu, že ten malajský přehluší. Tak je tomu vždycky, když se na trati v těsném "objetí" potkají dva špičkoví závodníci, nejlépe pod pečlivým dozorem kamer a ještě v boji o přední pozice. Zaujímají se stanoviska, hledá se viník, příčina, řeší se potrestání a tábory fanoušků obou zúčastněných vytahují bojová hesla. Na pomoc se berou profesionálové, aby ze svého odborného hlediska prověřili danou situaci a vynesli svůj ortel.
Začněme od odborníků na slovo vzatých. Má to několik háčků a úskalí, protože většinou ve studiu sedí někdo, kdo se posadil za volant závodního vozu, ale je to záležitost značně ošidná, zvláště když si uvědomíme, že existovaly i takové záležistosti, kdy se na trati proháněly celebrity, herci a zpěváci. A už se mohly zvát závodníky. To vůbec není dehonestace skutečných profesionálů, jen jde o to, že těch pilotů F1 se do studií a k analýzám zase tolik nedostane. I někdejší borci tratí Grand Prix už mají pohled poněkud zkreslený. Vzpomínám, jak se Michael Schumacher posadil do Ferrari 126 C3 as upřímně se vyděsil, že v tomhle se vůbec mohlo jezdit. A Patrick Tambay mu řekl, že mohlo a ještě hodně rychle. Takže na posuzování by byl nejlepší současný jedinec, který vládne vozem dané kategorie. A tady nastává problém č. 2. Bez ohledu na to, komu dotyčný fandí či ke komu chová jisté sympatie, nikdy nebude zcela objektivní, i kdyby oba aktéry kolize, nehody, srážky nebo čeho miloval či nenáviděl. Právě jeho profese mu totiž nemůže dovolit vyslovit nestranný verdikt - už jen proto, že on bude popisovat situaci podle sebe, svých závodních názorů, zkušeností a zcela určitě i příklonu k tomu, kdo se podle něj v dané situaci chová atraktivněji, což ještě neznamená správně. Stejně jako ve fotbale nebo v hokeji odborník ve studiu může od televizní obrazovky říci, že v dané situaci by bylo lepší nahrát nebo naopak střílet, protože by tak v podobném případě jednal on.
Vezměme si jako první onen duel Vettel - Rosberg a poté Rosberg - Räikkönen. Nehledejme vinu, jen komentujme, co bylo řečeno. Vettel prohlásil, že nešel ani extrémně pozdě na brzdy, což dokazuje fakt, že se mu od kol nekouřilo jak z druhy slavné lokomotivy 387.0 zvané Mikádo, ale že mu Rosberg zavřel dráhu. O 38 kol později se právě Rosberg vrhá agresivně do boje s Räikkönenem a očekává, že právě on mu nechá v zatáčce dost místa, třebaže do ní vjíždí evidentě jako druhý.
A jsme u aspektu, který je neustále připomínaný, nepsaný, ale vzpomínaný. Podle něj by si pilot, který je v zatáčce první, měl mít možnost volit stopu. Potíž je v tom, že v závodní rychlosti se taková věc může obtížně posuzovat. Stačí si připomenout slavný incident dvojice Lauda-Regazzoni v Brands Hatch 1976. Tam šlo také o to, že Regazzoni na vnitřku byl podle dostupných snímků (záznam už tak vypovídající není, navíc ho poznamenal zub času) a tím pádem měl právo volné stopy. Lauda ho však zvenčí zavřel s tím, že kdyby jel venkem, vylétl by z trati. Nehoda měla velkou dohru, o které jsme podrobně informovali v samostatném článku (najdete ho zde). Tato kolize pak byla jedním z důvodů, proč Regazzoni Maranello opustil.
Pojďme ale dál. Ony agresivní manévry jsou většinou obhajovány, že se pilot nespokojuje s udržením pozice a chce bojovat o lepší umístění. To ale ještě neznamená, že si může cestu vyboxovat. Existuje hned několik případů, kdy byli ti vzadu poměrně hodně optimističtí a výsledkem byly většinou zdemolované vozy obou, zvláštní ale je, že v mnoha případech na to doplatil ten, kdo nesl menší nebo vůbec žádnou vinu. Podívejme se na několik případů.
Známá nehoda Jamese Hunta a Maria Andrettiho ze Zandvoortu 1977. Je evidentní, kdo je viník a kdo postižený, přesto bráno z dnešního pohledu by se mnohý, dost možná i expert, postavil za Andrettiho, že jeho snahou bylo bojovat o pozici a Hunt mu prostě měl udělat místo. Co na tom, že byl o půl vozu zpátky a muselo mu být v určité chvíli zřejmé, že se na trať nevejde. Nezměkl a postaral se o to, aby Hunt odpadl nejen ze závodu, ale z boje o titul mistra světa. Jejich kolize na trati měla i dohru, po které Hunt nevolil zrovna salónní výrazy a Andretti oponoval, že pokud si to s ním chtěl vyřídit, měl přijít do boxu Lotusu a popovídali by si jako chlapi. Vinu přiznal, to mu je nutno přičíst ke cti, ale nelíbilo se mu, že: "Hunt všude běhal a vykřikoval, ten blbec Andretti!"
Pojďme na půdu Monaka a do roku 1979. Tam se utkali v boji o pozice Lauda a Pironi. Niki se svou "lokomotivou", jak se říkalo Brabhamu BT48, působil coby špunt a držel za sebou rychlejší vozy. Tehdy se ještě signalizovalo modrými vlajkami i v takovém případě, což je ze záběru patrné. Lauda na to ale kašlal, za což ho chtěl později J. M. Balestre dokonce potrestat odnětím licence. Tady je situace ještě jasnější, protože Pironi se ani nedostal na Laudovu úroveň. Měl by přesto být oslavován jako pilot, který se nespokojil s kroužením za soupeřem a nechtěl čekat, až odpadne nebo pojede do boxů? Vždyť krátce předtím se dostal poměrně tvrdými manévry před oba Ligiery a Depaillera v jeho posledním závodě v této sezóně (Patrick se pak zřítil s deltaplánem) doslova odklidil z cesty - fotografie z tohoto incidentu je velice známá.
Jedním z velice známých incidentů, který měl nálepku kontroverzní, byl určitě střet Alaina Prosta a Nelsona Piqueta. Znovu se podíváme do holandského Zandvoortu, tentokrát v roce 1983. Oba byli adepty na titul, Prost byl v čele a po jeho manévru při vjezdu do 42. kola se dokonce hovořilo o předčasné snaze rozhodnout mistrovství. A opět - můžeme říci, že Prost udělal něco špatně? Šel za vedením, jenom si neuvědomil, že když se vrhne vpřed bez ohledu na to, zda může včas zpomalit, může to dopadnout hodně bledě. Z videa (kolem třetí minuty) je evidentní, že si Piquet sice pozdě, ale uvědomil nebezpečí a ještě se snažil přebržděnému renaultu udělat místo. V první chvíli to vypadalo, že viník nakonec unikne trestu, ale jak je z dalších záběrů zřejmé, boží mlýny mlely poměrně rychle. Tento případ se asi nejvíc blíží tomu, co se stalo v minulém závodě v Malajsii, i když tam to pro oba aktéry dopadlo velmi dobře.
Z podobného těsta je asi nejslavnější karambol, nebo aspoň jeden z těch nejdiskutovanějších. Suzuka 1989 a duel dvojice mclarenů pilotovnaných Sennou a Prostem skončil v šikaně tehdy ještě zvané Casio Triangle klinčem obou zmíněných mistrů světa. Senna tehdy prohlásil, že mu Prost neposkytl dost místa. Že šel doslova na krev a vůbec nebral ohled na to, zda nechává prostor v dané zatáčce on, to ho nezajímalo, dokonce se cítil tak frustrovaný, že po roce vědomě sejmul Prosta pro jistotu hned po startu. Po roce se dokonce přiznal, že to bylo záměrné a nešlo o nic jiného než protest proti rozhodnutí z roku 1989, kdy byl dodatečně diskvalifikován za neprojetí šikany. A opět si můžeme klást otázku, proč si Senna, pokud byl natolik rychlejší, nepočkal na další kolo nebo jiný, podstatně příznivější úsek trati? Pak by nemusel kazit svou image a nehazardovat s životem svým i soupeřovým.
Těch kolizí je podstatně víc, docela by mě zajímalo, kdo ví o poměrně dramatickém incidentu z Long Beach 1979. Ir Daly a Mexičan Rebaque tam tehdy kolidovali podobným způsobem jako o tři roky později Nelson Piquet a Eliseo Salazar na Hockenheimringu. Daly při přejdíždění o kolo zpět neudělal Rebaquemu dost místa a poslal ho z trati. Když oba piloti vylezli, začali se diváci nediváci zpracovávat pěstmi. Jenomže byli v hloubi startovního pole, tehdy ještě neexistovala digitalizace a kamery nevisely na každých pěti metrech, takže jejich pěstní boj nebyl prezentován tak, jako zmíněný duel v Německu. Tam měli aktéři "výhodu", že Piquet byl v čele, být to v souboji o desátou či patnáctou pozici, dopadli by stejně.
Jak už bylo řečeno, posuzování takových soubojů je složité, stačí si připomenout ještě jeden z Maďarska 1990. Také je jeho posuzování zdánlivě jednoduché, ale přesto se našlo dost těch, kteří vinili z nehody Nanniniho, který neudělal Sennovi místo. Na argument, že si pilot vpředu může bránit svou pozici měli jediný argument - Senna mohl bojovat o vítězství, Nannini nikoli, tak ho měl pustit a nezaclánět. Skutečně takové ohlasy na tento závod byly.
Je pochopitelné, že jsme na závodní trati, kde se nejedná v rukavičkách, ale určitá úcta k pilotovi by mohla být. A také by si pilot měl a mohl uvědomit, že existují místa, kde se dostane přes soupeře snadněji a bezpečněji. Na jednu stranu můžeme oslavovat odvážné bojovníky, kteří nacházejí neuvěřitelné skuliny a jsou schopni se přes ně dostat kupředu, ale také několikrát přecení své schopnosti. Posuzování je opravdu hodně těžké, proto by se mělo jít vstříc řešení progresivnímu. Už jsme se zmínili, že ani expiloti F1 nejsou dostatečnou zárukou, Formule 1 se mění, vyvíjí a mnohdy tak překotně, že člověk, který v ní seděl před deseti lety, už nemá dostatečný a patřičný přístup. Bylo by opravdu tak složité, udělat stálou komisi z takových lidí, kteří by neměli na starosti nic jiného? Odpadly by soustavné dohady o konzistentnosti rozhodování a rozporuplném posuzování případných kolizí. Závodění nikdo nechce vymýtit, ale když ani sami aktéři nebudou moci vědět, co si mohou a co nemohou dovolit, a třeba to budou zkoušet metodou »ono mi to třeba projde«, zavládne v F1 anarchie. Stálý výbor by měl autoritu, nemusel by se obávat narážek, že ustupuje slavným a piloti by měli jistotu, co si mohou dovolit. A diváci by snad přestali prahnout po troskách a letajících komponentech a mohli by se těšit na stutečné souboje kolo na kolo bez očekávání, že se nutně pokaždé musí utrhnout. Občas se to stane, protože dokud bude za volantem sedět člověk, tedy tvor omylný, máme malou jistotu v tom, že nic nebude zcela jistého. Což u takových robocarů říci nelze.