Ročník 2016 v řeči čísel, rekordů, zajímavostí a kuriozit

REKORDY

Čím jiným asi začít, než výjimečným výkonem, který přepsal dějiny F1. Tak tedy Max Verstappen: prvním místem v Grand Prix Španělska se stal nejmladším vítězem v historii oficiálního šampionátu F1 - v den jeho triumfu mu bylo 18 let, 7 měsíců a 15 dní. Pouze připomínáme, že rekord doposud držel Sebastian Vettel (když zvítězil na Toro Rosso při Grand Prix Itálie 2008, bylo mu 21 let, 2 měsíce a 11 dní). Verstappen si pochopitelně připsal i další logická prvenství - je nejmladším pilotem, který kdy vedl v nějaké Grand Prix a skončil na stupních vítězů.

V této sezóně si mladý Holanďan zapisoval i další rekordy: v Grand Prix Belgie se stal nejmladším pilotem v historii, který se postavil do první řady. Ve svém nejpůsobivějším vystoupení v Grand Prix Brazílie se prosadil i do čela žebříčku pilotů podle stáří, kteří kdy zajeli nejrychlejší kolo v závodě. Protože jeho krajané v F1 nijak nedominovali, stal se rovněž vůbec prvním Holanďanem, který dokázal vyhrát Grand Prix.

Mercedes si také zapsal prvenství - žádná jiná stáj v historii F1 nedokázala vyhrát v jedné sezóně 19 závodů. Jistě tomu napomohl i další rekord - od roku 1950 museli piloti v letošní sezóně absolvovat nejvyšší počet závodů (21). Mercedes nevyhrál pouze dva (Španělsko a Malajsii). Překonal ale pouze sám sebe, protože dosavadní prvenství držel z předchozích dvou ročníků: v letech 2014 a 2015 vyhrál 16 Grand Prix.

Existují ale i negativní prvenství, o které nikdo nestojí, leč stává se. Lewis Hamilton vyhrál v jedné sezóně deset závodů a přesto se nestal šampionem (což se nikomu předtím nestalo, doposud měl tento nelichotivý rekord Alain Prost, který v roce 1988 vyhrál sedm závodů, ovšem šampion Senna triumfoval s osmi vítěznými GP). Před rokem mu deset triumfů ke koruně automobilového krále stačilo...

PŘEPISOVÁNÍ TABULEK

Deseti triumfy se posunul v historické tabulce vítězství Lewis Hamilton na druhou příčku - zdolal během sezóny Alaina Prosta (51 Grand Prix) a nyní mu chybí "pouhých" 38 vítězství, aby nahradil v čele Michaela Schumachera. Můžete si tipnout, jestli se mu to podaří.

U Hamiltona ještě zůstaňme, jeho 17 umístění na stupních vítězů ho posunulo na třetí příčku. Častěji na "bedně" stáli jen Alain Prost (106) a Michael Schumacher (155). Tady se zdá být první místo sedminásobného mistra světa v daleko pravděpodobnějším ohrožení. Další čekatel na hranici sta pobytů na stupních vítězů je Fernando Alonso (97). Hamilton také značně posílil vedení v tabulce výher podle národnosti - Britové jich vyhráli celkem 257 (takže snadno spočítáme, že v GP Rakouska slavili příslušníci Union Jacka jubilejní 250. triumf). Daniel Ricciardo svou výhrou v Malajsii odpoutal Austrálii od Argentiny - protinožci nyní mají na 8. místě historické tabulky 38 vítězství. A Holandsko se přidalo k Venezuele a Polsku s jednou výhrou.

Žádný posun v pořadí, ale přesto jedna změna zápisu přísluší Jensonu Buttonovi. Jako třetí pilot v historii se přehoupl přes hranici 300 Grand Prix a svět F1 opouští na stejné příčce za Barrichellem (323) a M. Schumacherem (307). Na dalšího adepta "Klubu třístovkařů" si nejspíš ještě počkáme, protože nejbližšímu Alonsovi chybí k této metě 27 závodů.

Nový mistr světa se rovněž zbavil jednoho nelichotivého prvenství - nejvyšší počet vyhraných Grand Prix, aniž by dosáhl na mistrovský titul. Díky jeho triumfu se nyní tohoto nepřívětivého žezla chápe sir Stirling Moss, který vyhrál 16 Grand Prix, ale ani jednou se nestal šampionem.

A pak tu je pochopitelně druhá historická dvojice otec-syn, která se těší z mistrovského titulu. Po Grahamu a Damonu Hillovi se jimi stali Keijo "Keke" Rosberg a jeho syn Nico. Určité rozdíly tu ale jsou. Damon Hill se mohl těšit z obou otcových titulů (i když přiznejme, že z toho prvního jako dvouletý asi mnoho neměl), zatímco Nico se narodil až čtyři roky poté, co jeho otec triumfoval. A naopak - Graham Hill tragicky zahynul dříve, než se jeho potomek do F1 vůbec dostal, zatímco Keke si mohl synův triumf plně vychutnat.

Nico Rosberg se stal dalším pilotem, který se rozloučil s kariérou ziskem mistrovského titulu. Před ním to byl v roce 1958 Brit Mike Hawthorn, kterého k tomuto činu vedla ztráta týmového kolegy Petera Collinse. Pokud nebudeme počítat Jochena Rindta, který se v roce 1970 zabil dříve, než mohl titul oslavit, pak po sezóně 1973 opustil jako už trojnásobný šampion svět F1 Jackie Stewart. I tady byl jedním z důvodů skon jeho přítel Françoise Ceverta, ale také silné nervové vypětí jeho matky a manželky. S F1 se rozloučili v pozici mistra světa 1992 i Nigel Mansell (ale ten se po roční pauze ke sporadickým startům vrátil) a Alain Prost o rok později, ale v jeho případě šlo už o čtvrtý titul. 

PILOTI

Není příliš překvapivé, že nový šampion není zdaleka prorokem ve všech dílčích kategoriích, jak tomu většinou u mistrů světa bývá (ale nikoli pravidlem). Vzhledem k dominanci Mercedesů jsou jednotlivé položky poměrně chudé a piloti Stříbrných šípů jsou pochopitelně vpředu.

Nejvíc vítězství si připsal Lewis Hamilton - 10 (Rosberg 9). O zbylé dvě výhry se spravedlivě podělili piloti Red Bullu (Verstappen, Ricciardo).

Nejvíc kvalifikací vyhrál Lewis Hamilton - 12 (Rosberg 8). V Hamiltonově případě jde o nové osobní maximum. Hegemonii Mercedesu narušil pouze Ricciardo v GP Monaka. Pokud bychom ohodnotili prvních deset míst na startu stejným bodovacím systémem jako umístění v cíli, bude ale lepší Nico Rosberg (424 bodů) před Lewisem Hamiltonem (386 bodů) a Danielem Ricciardem (265 bodů).

Nejrychlejší kola v závodě byla doménou Nico Rosberga - 6. Hamiltona překvapivě udolal Ricciardo, který tuto prémii doby čtyřikrát, exmistr světa pouze třikrát, stejně jako Vettel. Po jednom nejrychlejším kole si zapsali Räikkönen, Verstappen, Kvjat, Alonso a Hülkenberg. Pokud bychom ale počítali opět deset nejrychlejších časů v závodě, tak je situace mnohem vyrovnanější - Rosberg (300 bodů) zvítězil před Hamiltonem (299), Ricciardem (284), Vettelem (248) a Räikkönenem (209). Rosberg se do nejlepší desítky v oblasti nejrychlejších kol vešel jako jediný dvacetkrát, Hamilton, Räikkönen a Ricciardo měli o jeden zápis méně.

Pokud se však podíváme na starty z první řady, tady konečně dominuje letošní šampion - Nico Rosberg se do ní postavil ve 20 případech (Hamilton 15). Zbylých sedm pozic si připsali Ricciardo (4) a po jedné Bottas, Hülkenberg a Verstappen. Ferrariho piloti neuspěli ani jednou. Sluší se ale připomenout, že v Rakousku byl Rosberg v kvalifikaci druhý, ale posunul se o pět míst na startu dozadu.

Nejvíc pódiových umístění zaznamenal Lewis Hamilton - 17 (Rosberg 16). Na dalších místech byli Daniel Ricciardo (8) a dvojice Verstappen-Vettel (7), následují Räikkönen (4), Pérez (2) a Kvjat (1). Ještě připomeňme, že velice ceněný Grand Chelem (pilot vyhraje kvalifikaci, vede nepřetržitě od startu do cíle a zajede i nejrychlejší kolo) letos dobyl pouze jeden pilot - Nico Rosbergovi se tento výkon povedl v Rusku a při Grand Prix Evropy. Byly to jediné dva případy v jeho kariéře...

Před piloty leželo 6396,837 kilometrů. Při přesném vypočítávání musíme brát v úvahu i fakt, že u některých závodů není totožná startovní a cílová čára (pokud bychom tyto rozdíly u všech závodů, kde je tato praxe použita, nezapočítali, vyjde nám vzdálenost o 2,733 km delší). Absolutně nejspolehlivějším pilotem byl Daniel Ricciardo, který odkroužil na trati 6390,989 km, což představuje 99,91 % celkové délky (do stoprocentního výkonu mu chybělo jedno kolo ztráty z GP Ruska). Ale ani na druhém místě nenajdeme nikoho z Mercedesů - to patří Sergio Pérezovi. Mexičan zaostal za Australanem jen o 0,52 %. Až třetí a čtvrtou příčku okupují mistrovské vozy v pořadí Rosberg a Hamilton (95,19 % resp. 93,81 %). Pokud bychom převedli zmíněné vzdálenosti na absolvované okruhy, Ricciardo jich z možných 1268 absolvoval 1267! Za ním jsou seřazeni Pérez (1260) a Rosberg (1202). Z těch pilotů, kteří absolvovali plnou sezónu, byl nejhorší Jolyon Palmer (961). Brit se pochopitelně řadí mezi "krále odpadlíků" - mezi nimi však dominuje Jenson Button, který nedokončil celkem šest Grand Prix . Pětkrát neviděli šachovnicovou vlajku Daniil Kvjat, Nico Hülkenberg, Marcus Ericsson, Jolyon Palmer, Pascal Wehrlein a Esteban Gutiérrez (dále viz diskuze).

V letošním ročníku se představilo 24 pilotů, zastupují 14 národností. Ve startovním poli bylo nejvíc Němců (4): mistr světa Rosberg, dále Vettel, Hülkenberg a Wehrlein. Následuje Velká Británie se třemi zástupci (Hamilton, Palmer, Button). Pět zemí mělo po dvou pilotech a Austrálii, Rusko, Dánsko, Holandsko, Indonésii a Belgii reprezentoval vždy jeden jezdec. Během sezóny došlo jen ke dvěma změnám - jednu si vyžádala nehoda Fernanda Alonsa v Austrálii, takže v Bahrajnu absolvoval ojedinělý závod Stoffel Vandoorne, po Grand Prix Německa nahradil v týmu Manor Ria Harjanta Esteban Ocon.

Stejně jako loni bylo ve startovním poli pět debutantů: Rio Harjanto, Esteban Ocon, Jolyon Palmer, Stoffel Vandoorne a Pascal Wehrlein. Tři posledně jmenovaní dokázali ve své premiérové sezóně bodovat, shodou okolností všichni získali premiérový "puntík" za 10. místo. Dva piloti se do F1 vrátili po jednoroční přestávce - Kevin Magnussen (loni v Austrálii byl připraven, ale nakonec nestartoval) a Esteban Gutiérrez.

Nestorem F1 nadále zůstává "Iceman" Kimi Räikkönen - narodil se 17. října 1979, takže v závěru sezóny oslavil 37. narozeniny. Jeho opakem je Max Verstappen - benjamínek startovního pole (ale jen co do věku) má ve své řidičském průzkazu zapsán datum narození 30. září 1997. V době, kdy služebně nejstarší pilot - Jenson Button (debut GP Austrálie 2000) - začal závodit, byly Holanďanovi tři roky...

TÝMY

Mercedesy opět ovládaly sezónu - už jsme připomněli, že pouze sedmkrát chyběl nějaký Mercedes v první řadě, ale během celého roku se ani jednou nestalo, aby v ní nějaký Stříbrný šíp chyběl. Převedeno na procenta se objevili zástupci vozů s třícípou hvězdou v první řadě v 83 % případů.

Není ale překvapivé, zejména díky výkonu Daniela Ricciarda, že co do spolehlivosti se v čele ocitá Red Bull - pokud zdvojíme počet kol, která piloti odkroužili v sezóně, vyjde nám 2538 okruhů - Red Bully, které sedlali Ricciardo, Kvjat a Verstappen, absolvovaly 2404 kol, zatímco Mercedes pouze 2388 kol. Na opačném pólu se nachází Renault, který si připsal 2038 odjetých okruhů.

Stupně vítězů, tam se nacházíme opět v oblasti jasné dominance Mercedesu: Rosberg a Hamilton přivezli německému týmu 33 umístění, Red Bull si pak připsal 16 účastí na "bedně", Ferrari jedenáct, dvakrát se radovala Force India a jednou Williams. 

Jen letmo můžeme zmínit už známý údaj, že Williams byl nejsilnějším týmem ohledně boxových zastávek. Ve 14 závodech to byli mechanici této stáje, kteří odbavili některého ze svých pilotů nejrychleji. Připomeňme si i onen rekordní čas - 1,92 vteřiny v Grand Prix Evropy, čímž byl pokořen rekord týmu Red Bull, ovšem pouze v neoficiální rovině. A ještě jedno prvenství Williamsu patří: Valtteri Bottas se může pyšnit nejvyšší naměřenou rychlostí - stalo se tak v Grand Prix Mexika a hodnota je to téměř neuvěřitelná - 372,5 km/h.

Zatímco v čele historické tabulky nadále neotřesitelně dominuje značka Ferrari (929 absolvovaných Grand Prix) a druhý McLaren se na italskou stáj dívá se značným odstupem (801 GP), ztraťme slovo o americkém nováčkovi. Tým Haas absolvoval v novém miléniu nejúspěšnější debut, když dokázal nasbírat 29 bodů. Další tým ze země neomezených možností navázal na působení jmenovce F.O.R.C.E. Haas Lola, který opustil trati F1 po sezóně 1986 a je prvním debutujícím týmem od dob značky Toyota (2002), který dokázal v premiérové sezóně získat body.

Ačkoliv Red Bull alespoň dvěma triumfy narušil dominanci Mercedesu, nezabránil jeho posunu v tabulce týmových vítězství. 19 vyhraných Grand Prix vyneslo Stříbrné šípy na pátou příčku dlouhodobé tabulky právě před Red Bull. Mercedes má nyní 64 triumfů, Red Bull se zastavil na 52 vyhraných Grand Prix. V čele je stále bezkonkurenčně Ferrari se 224 vyhranými závody F1.

GRAND PRIX (a další zajímavosti)

Nyní si připomeňme několik údajů, týkajících se závodů jako takových. Už jsme řekli, že skutečná délka letošního šampionátu, který bez testů trval 252 dní (ač měl rekordní počet Grand Prix, byl o deset dní kratší než ten loňský), byla 6396,837 kilometrů. Takže průměrná vzdálenost závodu by takto činila 304,611 km.

• Nejkratším okruhem je tradičně GP Monaka: 3337 metrů.
• Nejdelším je další legenda, GP Belgie: 7004 metrů.
• Nejkratší závod - opět GP Monaka: 260,286 km.
• Nejdelší závod - GP Malajsie: 310,408 km.
• Nejkratší odstup mezi startovní a cílovou čarou - GP Brazílie: 30 m.
• Nejdelší odstup mezi startovní a cílovou čarou - GP USA: 323 m.
• Nejdéle trvající závod - GP Brazílie: 3:01,01,335.
• Nejkratší závod - GP Itálie: 1:17.28,089.
• Nejvyšší dosažená průměrná rychlost - GP Itálie: 237,558 km/h.
• Nejnižší dosažená průměrná rychlost - GP Brazílie: 101,394 km/h.
• Celková průměrná rychlost šampionátu 2016: 185,140 km/h.
• Nejvíc klasifikovaných piltotů - 22: GP Číny a Japonska (nikdo ze závodu nedostoupil)
• Nejméně klasifikovaných pilotů - 15: GP Monaka.
• Nejvyšší počet pilotů s plným počtem kol - 16: GP Brazílie.
• Nejmenší počet pilotů s plným počtem kol - 5: GP Ruska.
• Nejmenší odstup druhého pilota od vítěze - GP Abú Zabí. Hamiltona a Rosberga dělilo 0,439 vteřiny.
• Největší odstup druhého pilota od vítěze - GP Číny. Vettel ztrácel na vítězného Rosberga 37,776 vteřiny.

Kvalifikace:

• Největší odstup od vítěze kvalifikace - GP Evropy. Rosberg najel na druhého Péreze 0,757 vteřiny.
• Nejmenší odstup od vítěze kvalifikace - GP Japonska. Rosberg porazil Hamiltona o 0,013 vteřiny.
• Nejvyšší průměrná rychlost v kvalifikaci - GP Itálie: 257,038 km/h.
• Nejnižší průměrná rychlost v kvalifikaci - GP Monaka: 163,174 km/h.

Další zajímavosti:

• Za různé přestupky v závodech bylo uděleno celkem 18 penalizací.
• Největším hříšníkem je Nico Rosberg: nasbíral 30 trestných vteřin (Rakousko, Velká Británie, Malajsie)
• V jeho závěsu jsou dvakrát potrestaní Vettel a Sainz jr. - 15 vteřin.
• Nejvíc potrestaných pilotů bylo při GP Mexika - 4: Verstappen, Vettel, Sainz jr. a Kvjat.
• Tresty padly ve 12 závodech.
• V pěti případech piloti vůbec nenastoupili ke startu nebo měli defekt v zahřívacím kole: Kvjat (Austrálie), Vettel a Palmer (Bahrajn) a Grosjean (Singapur a Brazílie).
• Ve 14 Grand Prix vyjel na trať safety car. Nejvíc okruhů, téměř celou polovinu závodu strávil Bernd Mayländer ve svém voze v Brazílii, odkroužil tu 32 kol. Byl to také závod, kdy vyjel na okruh pětkrát. V Monaku pak musel zvládnout žlutou fázi čtyřikrát.
• Celkem odjel safety car 457,254 kilometrů, což představuje délku půldruhé průměrné vzdálenosti Grand Prix. Pokud by vás zajímalo, kolik safety car odkroužil před startovním polem plných kol, bylo jich celkem 96.
• Tři závody byly přerušeny: GP Austrálie kvůli nehodě Fernanda Alonsa, GP Belgie po havárii Kevina Magnussena a GP Brazílie kvůli špatným povětrnostním podmínkám, ta dokonce ve dvou případech.
• Pokud odečteme testy, tréninky a kvalifikace, strávili piloti na trati 35 hodin a 46 minut závodního času, měřeno od startu po projetí posledního pilota s plným počtem kol cílem.

Doufejme, že se vám z těch čísel nezamotala hlava. Možná jsou ještě daleko větší statistikoví maniaci, kteří by byli schopni uvést mnohá další data, ale máme na to, že tímto výčtem se můžeme po stránce čísel a výkonů s ročníkem 2016 rozloučit. Pokud by vám však nějaký smysluplný údaj v našem přehledu chyběl, dejte nám vědět.