Mohl byste nám přiblížit, jak probíhá každý závodní víkend – od čtvrtka do neděle?
To záleží na trati. Pokud přijedete někam, kde mají závody dlouhou tradici (Spa, Silverstone, Monza), už jste ve známém prostředí a máte víc důvěry. U nových tratí je třeba zkontrolovat víc věcí a některé z nich, které jsou samozřejmostí na určitých okruzích, nemůžete stejným způsobem posuzovat tam. Za normálních okolností tedy přijíždíme ve středu, setkáváme se s vedením, abychom se ujistili, že z jejich strany je vše připraveno. Ve čtvrtek máme meeting s týmy a provádíme konečnou kontrolu trati. I tady se prověřují oblasti v závislosti na tom kterém okruhu. Existuje seznam asi 50 položek, které musím projít s ředitelem okruhu, ale pokud se s ním ve své funkci setkávám už dvacet let, něco už nám netrvá tak dlouho.

V pátek je prvním úkolem opětovná kontrola trati, zda jsou traťoví komisaři na svých místech, záchranné i zdravotní týmy a vozy připraveny, pak může začít první trénink. Pochopitelně k tomu patří prověrka startovacích světel, signalizace u výjezdu z boxů, detekční zařízení pro boxovou uličku, měření časů – všechno musí fungovat. Prakticky to samé se děje i v sobotu, kontrolujeme všechno před posledním tréninkem a znovu před kvalifikací, opakovaně se přesvědčíme, že jsou všichni na svých místech, ale třeba prověřujeme, jestli někdo někam nepostavil nepovolené reklamní tabule. Pak už vše může, jak se říká, pelášit k cíli.

Tradiční záležitostí každého víkendu jsou setkání pilotů. Umožníte nám do nich nahlédnout?
Tato procedura je v současnosti poněkud sporná. Pošlu pilotům tří nebo čtyřstránkový dokument ve čtvrtek, který ostatně konzultuji se zástupci jednotlivých týmů. Pak opravdu nevidím důvod to ještě jednou probírat s piloty. Ti by v pátek měli mít čas na sbírání poznatků z okruhu, aby nám přednesli případné připomínky. Ale briefing řidičů, nebo jak my říkáme valná hromada, by se měl zabývat problémy, které nastaly v předchozím závodě, to v první řadě, a potom diskutovat o všem, co mají piloti na srdci, jejich poznatky z prvních dvou tréninků.

Inspekce trati je jednou z Whitingových povinností | foto: circuitoftheamericas.com

Jsou někteří piloti otevřenější než ostatní?
Vždycky je malá skupina, která se ozve. Případ od případu je to odlišné. Někdo třeba prakticky pořád mlčí. Takový Kimi Räikkönen, když už něco pronese, je to většinou zásadní věc, protože jinak prakticky nemluví. Proto vím, že se vyjadřuje k něčemu skutečně důležitému. Pak jsou další piloti, kteří mají dojem, že musí za každou cenu něco říci. Proto mám rád Kimiho, je to typ skutečné hvězdy.

Start mnohé fanoušky a návštěvníky závodu vzrušuje nejvíc. Můžete nám tuto proceduru popsat detailněji?
Mám panel, na němž díky programu „otevřu“ rozsvícením zeleného světla výjezd z boxů, to se děje v čase 13:30. O čtvrt hodiny později rozsvítím červené světlo, čímž pit-lane uzavírám, pak se rozsvítí světla na startovním zařízení, která 15 vteřin před zahřívacím kolem začnou blikat, než se změní na zelenou. Na konci tohoto okruhu musím zkontrolovat, zda jsou všechna auta na svých místech. Potom spustím červená světla, která se jedno po druhém rozsvěcují. Přitom pořád hlídám startovní plochu i okolí, jestli někdo nesignalizuje potíže, nevlají žluté vlajky a podobně. Pokud je vše v pořádku, stisknu startovací tlačítko. Nastane-li problém, přeruším start zmáčknutím knoflíku ABORT, světla se rozsvítí a piloti odkrouží další zaváděcí kolo. „Ulité“ starty jsou detekovány senzory na trati u každé startovní pozice, transponder zaznamená jakýkoli pohyb, který překročil určitý limit.

Jak vypadá vaše království, ve kterém rozhodujete o Grand Prix?
V řídícím středisku máme třicet až čtyřicet obrazovek, které monitorují každou část okruhu, únikové zóny, zkrátka každé místo. Takže máme přehled a všechno si můžeme i zaznamenat. Pokud se někde stane nějaký incident, můžeme si okamžitě prohlédnout nahrávku a zkontrolovat místo, kde k němu došlo. Máme také zařízení, které nás informuje o přesné pozici kteréhokoli vozu na okruhu, takže můžeme využít světelné panely k informaci pilotům, sdělit jim, že jedou za safety carem příliš rychle, vrácení na pozici a podobně. Všechno, co potřebuji, mám před sebou. Záchranný systém, safety car, virtuální safety car. Pak je tu ještě radiová komunikace se všemi týmy, můžeme poslouchat všechny piloty – nelze s nimi mluvit, ale slyšíme, co se děje.

Existuje nějaký přesný protokol, jak se s vámi týmy mohou spojit?
Stisknou tlačítko Race Control a mně se ozve „týmové volání“, podívám se, o koho jde. Když nastane vyhrocená situace jako safety car, kdy se všechna světla rozzáří, pak mám k dispozici nádherný knoflík „mute“ (němý). Takže pak mám vlastně něco jako radiový klid.

Vidíš, Bernie? Támhle nahoře jsme seděli a koukali dalekohledem... | foto: circuitoftheamericas.com

Jakou změnou prošla za ta léta vaše funkce?
Máme k dispozici mnohem víc informací. Okruhy se hodně zlepšily, disponujeme televizním záznamem s vysokým rozlišením, digitálním záznamem… před dvaceti lety na Interlagosu bylo k dispozici minimum kamer, seděli jsme v posledním patře na věži časoměřičů, sledovali všechno dění dalekohledem a poslouchali, co říkají traťoví komisaři hlásí do vysílaček.

Co se týče technologií, je ještě něco, co vám v F1 chybí?
Pořád provádíme některá menší vylepšování, například fungování komisařů nebo algoritmy poukazující na skutečnost, zda některý vůz opustil trať. Vše se postupně vyvíjí.

V IndyCar a WEC jsme viděli LED panely na vozech. Uvažujete o něčem podobném i v F1?
Nevím, jak je ten systém účinný. S LED panely hodně pracujeme, určitě jste si všimli jejich využití kolem trati. Dostat je na monoposty je poněkud obtížnější. Obdrželi jsme určitý návrh a také jsme to zařízení otestovali. Ale nijak nás to nepřesvědčilo, nebylo to příliš dobré. Nemůžu ale říci, že se mi to třeba na vozech WEC nelíbí, musí to vypadat pěkně, když na autě bude zkratka pilotova jména, národní vlajka – něco takového. Ale je dost problematické to uspokojivě aplikovat. Za mě v tom nevidím žádný zásadní přínos. Ale to neznamená, že se to v F1 jednou neobjeví.

Zcela na závěr, co vás na vaší práci baví nejvíc?
Mám rád životní výzvy, vědomí, že se žádný den nikdy neopakuje. Vždy přijde něco jiného, nového, to si s plynoucím časem stále více uvědomuji. Nesmírně mě těší, že mám práci, která mě baví, že se v ní proměnil můj koníček; to asi o svém zaměstnání může říci málokdo. Také rád cestuji, těší mě kooperace s různými skupinami lidí rozličných národností. Po celém světě mám stovky přátel, s nimiž je potěšením spolupracovat. Z každého dalšího startu jsem nadšen, je to napětí, nemůžete od něj utéci, vkládáte do něj maximální soustředění. Je to jedna z věcí, kdy se může přihodit opravdu cokoli. A těch neuvěřitelných věcí během těch let bylo hodně, což je další zajímavý prvek mé práce.