Létající Ferrari! McLaren se marně snaží dohnat ztrátu na Italy. BMW Sauber chce vyhrávat příliš rychle. Williams třetí silou. Renault schovává svoji sílu. Toyota a Honda pokračují v loňské mizérii. Podobných titulků jsme si užili a i my sami jich užili nepřeberně. Jak se však ukázalo, pravdu měl a nadále i má ostřílený lišák Ron Dennis.

Nelze dělat ukvapené závěry a soudy po jediné kvalifikaci, větší roli může sehrát množství paliva v nádržích jednotlivých monopostů, nicméně jsem přesvědčen o tom, že dosažené časy ukázaly jednu základní skutečnost, kterou potvrdí i zítřejší Grand Prix.

Při podrobnějším pohledu na dosažené časy ve finálové části kvalifikace je zřejmé, že máme tři týmy a šest vozů v rozpětí 5 desetin vteřiny. Vše napovídá tomu, že se přes první nevýrazné výkony velký skok BMW Sauberu skutečně podařil, Ferrari není tak rychlé, jak se zdálo a McLaren si udržel špičkovou formu s oběma svými juniory i bez zkušeného Alonsa.

Časy však ukazují i jinou a podle mého podstatně důležitější a nepříjemnější skutečnost. Mezi pátým Heidfeldem a šestým Trullim zeje mezera hluboká 1,3 vteřiny! Náhoda, strategie nebo varování před dvěma naprosto oddělenými ligami?

Závěrem lze říci, že výkony obou továrních stájí japonských automobilek jsou příslibem ještě dramatičtějších bojů o poslední dvě bodované pozice, na které si dělá zálusk hned pět nebo šest týmů.

Zmíněný Ron Dennis nepřikládá časům z testů téměř žádnou hodnotu a zřejmě měl zase jednou pravdu…