Úpravy znatelně zrychlily vůz a tým se vytáhl již v kvalifikaci, kdy Jaime Alguersuari překvapil šestou příčkou na startovním roštu, když zajel jen o půl sekundy horší čas než tentokrát rychlejší Felipe Massa z dvojice Ferrari. Za sebou nechal obě i taková esa, jako jsou Fernando Alonso či Jenson Button.
Alguersuari s vylepšeným vozem STR6 (foto: Scuderia Toro Rosso)
Jeho týmovému kolegovi Sébastienu Buemimu k postupu do Q3 scházelo pouhých 67 tisícin sekundy. Ze zlepšené konkurenceschopnosti vozu však v neděli nevytěžili nic: Jaimeho sestřelil hned v první zatáčce Senna, Švýcara o šest kol později Pérez. Zklamané Toro Rosso tak v Belgii začalo balit ještě před prvním výjezdem safety-caru.
Nos
Jedna z hlavních úprav spočívala ve změně nosu, který se nyní nachází výše a je užší. Jeho profil je velmi podobný tomu, který používá Mercedes (foto). Povinnými crash-testy FIA prošel 4. srpna 2011.
Množství vzduchu, které proudí pod nosem k přední části šasi mezi předními koly, je kritické pro výkonnost spodní části podlahy. Samotná výška nosu umožňuje lépe řídit proudění vzduchu díky deflektorům na jeho spodní straně a také zvýšit výkonnost předního křídla, aniž by došlo k narušení proudění směrem k podlaze.
Zadní křídlo
Křídlo neobsahuje zvlnění v třetinách své délky, s nímž tým poprvé přišel v Monaku. Náběžná strana hlavní profilu křídla se směrem ke středu zvedá, horní nastavitelná klapka byla zmenšena kvůli maximalizaci DRS efektu.
Srovnání s Hungaroringem na obrázku by nebylo ideální kvůli zcela odlišným požadavkům okruhu na přítlak, proto jsem přidal horní snímek z Kanady, kde Toro Rosso nasadilo podobnou konfiguraci vozu STR6. I v tomto případě je horní klapka o poznání menší.
Takové řešení sice není v zavřeném stavu tak aerodynamicky efektivní, nabízí však větší zrychlení po aktivaci DRS systému, což je výhodné zejména v kvalifikaci, kdy jeho využívání není omezeno pouze na jednu zónu.