Tyto změny nyní popisuje článek 3.10.2 technických pravidel. Podle něho týmy již nesmí využívat štěrbiny v hlavním profilu zadního křídla mimo povolené oblasti - 15 cm uprostřed křídla, které nyní nesmí obsahovat více než dvě části (hlavní profil a klapku).
Tento zákaz má zamezit vnitřní rozdělení hlavního profilu na další části - tak, jak jsme to poprvé viděli u McLarenu v Monaku v roce 2009. Toto řešení ještě v témže roce okopírovali například Williams a BMW Sauber. Loni jej běžně využívaly také další týmy (Red Bull, Mercedes, Renault a Toro Rosso).
Jak dokázaly týmy využít díry v pravidlech, to budu ilustrovat na loňském zadním křídla McLarenu. Nahoře je jeho verze z Monaka. Je na něm vyznačena centrální 15 cm široká část. Otvory č. 1 jsou zcela mimo ni, ale protože při pohledu zepředu křídlo tvořilo jeden celek, byly v pořádku. Dle letošních pravidel nebude možné využít ani otvor uprostřed, jehož vyústění na zadní straně by bylo mimo povolenou střední část (č. 2).
Při pohledu zezadu je vidět, že křídlo je rozděleno v podstatě na čtyři části (A, B, C a D) místo původně zamýšlených pouze dvou. Štěrbina č. 1 je vyústění vzduchu z F-kanálu (letos zakázány), otvor č. 2 představuje přirozené oddělení horní klapky od spodního hlavního profilu. Č. 3 poukazuje na vyústění otvorů v horní straně hlavního profilu (viz první obrázek).
Týmy toho využívaly na okruzích, které vyžadovaly vysoký přítlak - umožnily volit větší úhel klapek, aniž by docházelo k odtržení vzdušných proudů od sebe (stalling).
Štěrbina v zadním křídle nad difuzorem loňského Williamsu FW32
Nic podobného již letos po zpřísnění pravidel nebude možné. Stejné omezení nyní platí i pro spodní část zadního křídla (beam-wing, křídlo nad difuzorem), což v této oblasti loni využíval od Velké ceny Monaka Williams.
Zadní křídlo McLarenu MP4-26, které používal při testech - jednoduché, bez výřezů
(v Melbourne tým nasadí vylepšenou verzí)
Pevně je dán také rozměr Gurneyho klapek na odtokové hraně křídla - nesmí být větší než 20 mm.