KERS, s nímž se v F1 příští rok opět setkáme, regeneruje energii vznikající při brzdění. Pravidly je omezen k uchovávání max. 400 kJ energie (na jedno kolo), která může být následně uvolněna až do síly 60 kW po dobu 6,67 sekundy. V závislosti na trati tím může vůz zrychlit navíc až o 15 km/hod, což při jednom okruhu může přestavovat vzdálenost až 20 metrů.
Byť Honda zvažovala i nasazení setrvačníkového KERSu, nakonec zvolila bateriový. Z uvolněných informací jde vidět, jak moc musela automobilka do tohoto systému investovat. Elektromotor byl chlazen motorovým olejem. Systém obsahoval 106 lithiových baterií, které byly umístěny v přední části monopostu pod nosem v zájmu co nejmenšího narušení těžiště a využití přirozeného proudění vzduchu pro chlazení.
Elektromotor nacházející se v levé bočnici měřil v průměru 10 cm, 20 cm na délku a při hmotnosti 6,9 kg produkoval přibližně 7,8 kW na kg (pro srovnání: běžné elektromotory dosahují výkonu 1 - 2,5 KW na kg), tedy velmi blízko původního zadaní 8 kW/kg. Jeho maximální účinnost se pohybovala na úrovni 99 %, účinnost generátoru při regeneraci pak 93 %.
Stator byl vyroben ze slitiny železa a kobaltu (49Fe-49Co-2V), protože tradiční křemíková ocel nebyla dostatečně efektivní pro plánovanou velikost a hmotnost. Ztráty použité slitiny byly sníženy o 60 % kombinaci různých technologií (tepelné ošetření po odválcování, ultratenká povrchová vrstva pro zachování požadovaných poměrů izolace atd.).
Vyvinutý rotor s vysoce koercivním magnetem (vnitřní koercivita dosahovala min. 1,1 Ma/m při 160 °C). Pro minimální nárůsty teplot a výsledné ztráty vířivého proudu bylo použito 448 magnetů. Maximální otáčky dosahovaly za 21 000/min. Keramická ložiska rotory byla mazána vysokoteplotním mazivem - olej nebyl použit kvůli zjednodušení olejového okruhu a snížení ztrát.
Původně bylo vyvíjeno chlazení vodou, inženýři Hondy však s ním nemohli dosáhnout požadovaného poměru velikosti k výkonu. Finální verze elektromotoru byla chlazena motorovým olejem. S klikovou hřídelí byl spojen přes pětistupňovou převodovku, která byla umístěna na přední straně motoru.
KERS Hondy byl tedy o něco slabší, než umožňovala pravidla a než dosahoval podobný systém Mercedesu. V praxi přesto dodával slušný souvislý přísun 324 kJ energie, což činilo 7,8 m (1,6 délky vozu) na kolo.
Honda svůj systém poprvé otestovala na rovince v dubnu 2008 a o měsíc později také na okruhu v Silverstone. Další testy se konaly v září 2008 při plné zátěži a prokázaly, že vůz vybavený KERSem zajíždí o 2 - 3 desetiny rychlejší časy (v závislosti na okruhu).
Japonská automobilka však svůj tým nakonec prodala za symbolickou libru Rossu Brawnovi a jeho společníkům, což dalo vznik týmu BrawnGP. Ten narychlo před začátkem sezóny přesedlal na motory Mercedesu a sezónu odjel nakonec bez tohoto KERSu - přesto však loni vyhrál oba šampionáty.
Hondou očekávaná zlepšení (v sec) na okruzích díky KERSu
Zdroj: Development of F1 KERS motor (Tamotsu Kawamura, Hirofumi Ataraši, and Takehiro Mijoši, Automobile R & D Center, Honda R & D Co., Ltd.)