Jeden nesmírně emotivní zážitek už Felipe Massa prožil - jeho loučení v domácím závodě se bude řadit mezi zážitky, které hodně dlouho nevyblednou. Pětatřicetiletý rodák ze São Paula si mohl po havárii v závěru 47. kola vychutnat dlouhé ovace publika, kterému v té chvíli nejspíš bylo celkem jedno, co se skutečně děje na dráze. I jeho symbolické loučení, do něhož se zapojili i pit-crew soupeře, jako v případě Mercedesu nebo Ferrari, bylo něčím výjimečným. Massu ještě čeká poslední závod, ale na hodnocení už si našel čas.
Závod v São Paulu byl pro vás velmi emotivní. Asi vám tam naplno došlo, že váš čas v F1 se nachýlil. Jste šťastný, smutný nebo něco mezi tím?
Felipe Massa: No, asi něco mezi. Jsem určitě spokojen se svým rozhodnutím, ale také jsem si uvědomil, jak mi bude F1 chybět. Miluji závodění - ale také jsem přesvědčen, že jsem udělal správnou věc. Jsem připraven na další krok v mém životě.
Čeká vás poslední závod a pak už nebude existovat spojení Felipe Massa a F1. S jakým pocitem se v Abú Zabí v pondělí ráno probudíte?
FM: Myslím, že to bude úleva. Jistě, některé věci mi budou chybět, ale mám za to, že stejný počet věcí klidně oželím. Bude mi chybět závodění, to ano. Pokud máte dlouhodobě zakořeněnou soutěživost, pak to pomalu přejde v přirozenost - když se zastavíte, pocítíte něco jako prázdnotu. Takže ji budu muset naplnit něčím jiným.
Když se ohlédnete zpět, bojoval jste s řadou mistrů světa: Michael Schumacher, Jacques Villeneuve, Fernando Alonso, Kimi Räikkönen, Jenson Button, Sebastian Vettel, Lewis Hamilton - a někteří z nich byli dokonce vaši kolegové...
FM: Právě to mám na mysli - bude mi chybět ono zápolení, bojovat proti nim. Také mi bude scházet skutečnost, že už nejsem v centru dění v oblasti technologií - možnost ostřit své smysly s každou změnou pravidel. Ale jsem připraven odejít a nechat vše za sebou.
Které věci vám rozhodně chybět nebudou?
FM: Práce na simulátoru. A velký objem cestování. Nechápejte mě špatně, mám cestování rád - ale v poslední době už je ho příliš mnoho. A pak pár maličkostí, ale ty si nechám pro sebe (smích). Na své rozhodnutí jsem pyšný - i když můj návrat do paddocku na Interlagosu mě málem zviklal. Při bouřlivém ohlasu fanoušků jsem měl doslova husí kůži - a byl jsem hrdý na svou kariéru.
Užil jste si také nějakou zábavu? Patrně svá nejlepší léta svého života jste strávil v F1, byl jste mladý, úspěšný a bohatý. Napadá vás něco veselého? Třeba s Michaelem Schumacherem?
FM: Ano, s Michaelem byla velká legrace. Většina takových akcí se odehrávala při zimních akcích Ferrari v Madonně di Campiglio, když jsme trávili čas při »profesionální zábavě«. Dělali jsme "doughnuts" s auty na sněhu, sjížděli svah s lahví vodky pod bundou, abychom se zahřáli...
A co Kimi Räikkönen? Byl také váš týmový kolega a pravděpodobně jeden z nejzábavnějších jedinců v paddocku, i když to nutně nemusí znamenat, že takový je? Řeknete něco vtipného i o něm?
FM: Ha ha, abych byl upřímný, práce s Kimim je někdy trochu bolestivá, protože opravdu nemá zájem mluvit (smích). Někdy pouhé "dobrý den" nebo "dobré ráno" už je pro něj až moc. Ale když ho lapnete v jeho náladě, tak je úplně jiný: nepřestane mluvit a je s ním opravdu úžasná zábava. Musím říci, že on a já jsme prakticky ve všem úplně odlišní, ale jsme přirození - a to nás právě tmelilo dohromady. Je to něco podobného jako s Valtterim, i když musím říci, že on mluví podstatně víc než Kimi. Ale mají stejnou mentalitu. A opět to je o rovnosti a respektu.
Zní to, jako byste měl opravdu rád všechny své kolegy. Je to tak?
FM: Z hlediska osobního ano. Ale pak tu ještě je odlišná úroveň - závodění. Někdy nejste spokojen, protože jste vzadu. Samozřejmě se snažíte dělat vše lépe a bojovat - v mé kariéře to vždy bylo prvotní - a pak se vztah trochu změní.
Kdo z vašich kolegů v jednotlivých týmech vám byl nejbližší?
FM: Michael Schumacher. Byl to v mnoha ohledech můj mistr. Jistě, také jsem toužil ho porazit, ale pohlížel jsem na něj vždy jako na svůj idol - něco ve smyslu »Jééé, chci být jako ty!« Možná na mě pohlížel jako na malého kluka, kterému chce pomoci. V tom se lišil od všech mých dalších týmových kolegů. Nejspíš z úcty k němu jsem se rozhodl oznámit svůj odchod z F1 na Monze, protože je s tím spojen jeden příběh. Kimi Räikkönen už měl podepsaný kontrakt s Ferrari dva roky předtím, než za tým začal jezdit. Jediný způsob, jak jsem se u Ferrari mohl udržet byl Michaelův odchod - a on opravdu oznámil, že končí. Na Monze v roce 2006. Byl možná už trochu unavený, nebo si také myslel: »Felipe odvádí dobrou práci, měl by mít šanci zůstat«. To přesně nevím, ale je to důvod, proč jsem něco podobného udělal letos na Monze - o deset let později.
Vzpomenete si, kdy jste se změnil z naivního mladíka, který přišel do F1 plný nadšení, usmívající se, v ostražitějšího pilota, který už víc posuzuje jednání týmu, spolujezdců a médií?
FM: Při zpětném pohledu mám dojem, že jsem v kontaktu s médii byl vždy hodně otevřený. Když jsem byl u Ferrari, tak jsem byl možná opatrnější, dostávali jsme příkaz, co se může říci - mimochodem jsem to nikdy neměl rád. Ale byl jsem součástí týmu, tak jsem ono nařízení respektoval.
Když se ohlédnete za svými patnácti lety v F1, vzpomenete si na chvíle, kdy jste se necítil dobře?
FM: Pravděpodobně v mém posledním roce u Ferrari. Byl jsem vyčerpaný a bez motivace. V takové situaci jsem si myslel »Možná jsem až příliš ohleduplný«. Vím, že jsem si to vykompenzoval v mnoha jiných oblastech života - ale nemuselo to být nutně v F1. Nejspíš jsem propásl několik dobrých příležitostí, ale v tomto sportu musíte být agresivní - ale to už jsem déle nemohl. Navíc jsem nikdy nebyl typ člověka jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde (smích).
Docela na závěr - co bude další životní krok Felipe Massy?
FM: Nějaké nápady mám, ale ještě nejsem připraven o nich v současnosti mluvit. Mohu říci jen tolik, že zatím není nic rozhodnuto. Chci vybudovat něco, co bude mít dlouhodobou hodnotu. Určitě budu závodit, ale to je jen jeden obrys větších plánů.
Felipe Massa v Abú Zabí pojede svůj 250 závod v F1. V této kategorii debutoval v roce 2002 a strávil v ní 14 sezón (v roce 2003 měl pauzu), ale za tuto dobu vystřídal pouze tři značky - téměř dvě třetiny kariéry strávil u Ferrari. V počtu závodů je v těsném závěsu za zmíněným Kimi Räikkönenem, který mu díky příští sezóně poodskočí, zatímco jeho příčku může ohrozit Nico Rosberg až po dvou letech, protože na Massu ztrácí 44 Grand Prix. Brazilec vyhrál 11 Grand Prix a nejúspěšnější roky prožil v období sezón 2006-2008, když vybojoval třetí, čtvrtou a druhou příčku v konečné klasifikaci. Jeho další kariéru poznamenalo těžké a kuriózní zranění v Grand Prix Maďarska 2009. Nejlépe se mu vedlo při Grand Prix Turecka, kterou vyhrál třikrát, ve dvou případech uspěl i na domácí trati.