Zakladatel Eric Broadley dovedl firmu Lola Cars do pozice mezinárodně uznávané konstruktérské společnosti. Monoposty a závodní vozy s modrým nápisem Lola na oválném žlutém podkladku okupují evropské i americké okruhy dlouhá desetiletí, a samozřejmě s výraznými úspěchy.
Dnes je Lola Cars členem korporace Lola Group, pod kterou spadá ještě Lola Composites a Lola Special Projects. Pokud byste potřebovali vyladit svůj závodní vůz, případně si pořídit nový, u Lola Group dostanete ten nejlepší materiál.
Bohužel před pár měsíci vyplynuly na povrch finanční problémy a Lola Groups hrozil krach. K radosti zákazníků a fanoušků však byla společnost s ženským jménem zachráněna. Do hry vstoupil nový investor, který Lolu koupil.
Pojďme se ale podívat do druhé poloviny 90. let, kdy Lola podnikla neúspěšný vstup do formule 1, což jí téměř zlomilo vaz.
NEDOČKAVÝ MASTERCARD
Broadleovým plnovousem dosud prorůstaly tmavé vousy, avšak svádějící nerovný boj s postupující stříbřitou šedí. Za dva roky měl oslavit 70 let, ale na motivaci vplutí do zrádných vod grand prix mu to neubíralo. S neskonalým odhodláním konečně práskl do stolu a chtěl psát příběh Loly ve formuli 1 vlastní rukou.
Psal se rok 1996 a Eric Broadley stanovil vstup do světa grand prix na sezónu 1998. K uskutečnění plánu si našel silného sponzora MasterCard, který týmu přislíbil nemalou částku. Zlákal i pár minoritních firem, ochotných financovat jeho dobrodružství v F1. MasterCard se zavázal k poskytnutí až 35 milionů dolarů. V porovnání s předními týmy nešlo o zázračnou sumu, naproti tomu pro novou stáj byla částka dobrým startem do budoucna.
Ovšem spolupráce s MasterCard měla háček, firma se totiž rozhodla pro netradiční formu sponzorství. Míra peněz pro Lolu vyplývala z úspěšně fungujícího fan klubu MasteCard Lola. Její členové by disponovali určitými výhodami a při každé platbě kartou MasterCard by přispívali jistou částkou na provoz týmu. Nepochybně zajímavá forma sponzorství, nicméně pro malý a neznámý tým nebyla efektivní. Snad jen u prestižních týmů by mohl takový systém fungovat.
Broadley měl dost času připravit Lole půdu pod nohama. Bohužel pro něj, MasterCard se v listopadu roku 1996 náhle rozhodl, že pojízdný billboard F1 musí brázdit světové okruhy již v roce 1997. Na Lolu najednou padla obrovská časová tíseň – a nevedla z ní cesta ven. Alespoň že motory byly zajištěné. Ač šlo o čtyři roky staré osmiválce Ford Zetec, používané v upravené verzi týmy Benetton a později Sauber, rozhodně poskytovaly hmatatelnou jistotu, což se nedalo říci o monopostu. Vždyť ještě po novém roce zůstával model T97/30 jen na rýsovacím prkně.
Broadley nervozitu v týmu dobře skrýval. Veřejnost a sponzory chlácholil slovy o mnohaletém působení Loly ve formuli 1, vynikajících inženýrech a aerodynamickém tunelu. Co je zajímavé, Lola aerodynamický tunel nikdy nevyužila – nezbýval čas. Přitom v oficiálním presskitu se tým chlubil šesti týdny strávenými v aerodynamickém tunelu. Byla to malá lež pro sponzory.
Vedle Loly nastupoval do formule 1 roku 1997 jiný, zcela nový tým. Byl to tým Paula a Jackieho Stewartových. Dvojice však nemusela čelit tlaku sponzorů a na debutovou sezónu se připravovala celý rok. Broadley byl přesvědčen, že Lola může tým Stewart porazit. Ani hrozba nového kvalifikačního pravidla 107 % nejrychlejšího času ho nezastrašovala. Toto nově zavedené pravidlo zabraňovalo nastoupit opravdu pomalým vozům/jezdcům do závodu. Pokud jezdec nezajel čas do 107 % absolutně nejrychlejšího kola kvalifikace, neměl nárok na start.
V prosinci byla oznámena jezdecká sestava. Dvojice Ricardo Rosset a Vincenzo Sospiri se dobře znala z působení v týmu Super Nova Racing ve Formuli 3000 z roku 1995, kdy Sospiri získal titul a Rosset skončil druhý. Stříbrná příčka vynesla Rosseta rovnou do formule 1 k týmu Footwork, kde ale v porovnání s týmovým kolegou Josem Verstappenem zaostával. Na druhou stranu, alespoň se mohl pyšnit ročním působením v F1.
Monopost Lola T97/30 byl představen veřejnosti 20. února 1997 v barvách hlavního sponzora MasterCard a skromného počtu menších investorů. Za designem vozu, dokončeného den před oficiální prezentací, stáli Chris Murphy, Liam Maloney a Joanna Mossová. Vůz vyjel na dráhu pouze v rámci demonstračních jízd, seriózního testování se nedočkal. Tým pak pomalu balil kufry na úvodní grand prix sezóny 1997 v Austrálii.