Pacific a Simtek: Symboly potenciálu a chudoby 2/5

Druhá část příběhu týmů Pacific a Simtek.

PACIFIC A SIMTEK: 2. část

Intenzivní přípravy
V říjnu 1993 týmy Pacific a Simtek představily první podobu monopostů a v listopadu zaplatily „vstupné“ do formule 1 v hodnotě 500 000 dolarů. Papírově před sebou měly slibnou budoucnost. Keith Wiggins uspěl všude, kam vstoupil, a Nick Wirth byl uznávanou kapacitou v oblasti designu. Brzy ale zjistili, že slibně vyznívající životopis jim příliš nepomůže.

Se skromným rozpočtem bylo náročné vylepšovat monoposty o nové poznatky inženýrů. Wiggins postavil monopost Pacific PR01 na přelomu let 1992/1993 a po nezbytných úpravách ho nasadil do sezóny 1994. Nepříliš odlišnému problému čelil Wirth u prvního modelu Simtek S941 s aktivním zavěšením. Změnou pravidel, která pro rok 1994 zakazovala aktivní zavěšení, byl nucen monopost přestavět.

Ačkoliv nový Simtek trpěl nadváhou a motor Ford neposkytoval nijak oslnivý výkon, panovala uvnitř týmu optimistická nálada. Simtek byl pasován do role favorita a nad Pacifikem udržoval technickou a tím pádem i psychologickou výhodu. I přes svůj věk byl Wirth zkušeným konstruktérem a věděl, kde u navrhování monopostu šetřit a kam naopak zaměřit pozornost.

K technicky nadanému Davidovi Brabhamovi bylo zapotřebí přidat jezdce se sponzorem za zády. První hovory proběhly s Andreou de Cesarisem, jenž se navzdory své přezdívce de Crasheris stále těšil z podpory Marlbora. Hovory s Italem nevyšly a Wirth oslovil Gila de Ferrana. Brazilec však raději odešel za perspektivním angažmá v americké sérii CART. Nakonec byla podepsána smlouva s Rolandem Ratzenbergerem. Rakušan získal sedačku na prvních pět závodů sezóny, ve zbývajících podnicích se měl svézt Jean-Marc Gounon. Pozoruhodné je, že Wirth (27 let) byl mladší než jeho vlastní jezdci Brabham (28) a Ratzenberger (31).


Sestava týmu Simtek před Grand Prix Brazílie 1994

I Wiggins řešil jezdecké složení. S Bertrandem Gachotem počítal od roku 1993 a v lednu zaplnil post testovacího pilota Oliverem Gavinem (ve skutečnosti tým Pacific skoro vůbec netestoval) s příslibem angažmá u Pacifiku v sérii Formule 3000. O pár dní později se Wigginsovi podařilo ulovit zlatou rybku - Paula Belmonda, za nimž stála milionová podpora slavného otce Jeana Paula Belmonda.

Monopost PR01 byl osazen desetiválcem Illmor, polykajícím 40% rozpočtu týmu. Šasi, postavené společností Reynard, byla o něco levnější díky kladným vztahům s Adrianem Reynardem. Na pozici šéfdesignéra byl angažován Paul Brown, funkci týmového manažera zastával Ian Dawson a pozici závodního inženýra dostal Paul Owens. Stáj Pacific byla připravena na cestu do Brazílie.

Hurá na start, snad…
Pro Pacific i Simtek byl největší překážkou počet volných míst na startu. Závodu se mohlo zúčastnit pouze 26 vozů, přitom o místo na startu jich soupeřilo 28. Na základě výkonů v předsezónních testech bylo nad slunce jasné, že Černého Petra si budou tahat jen Pacific a Simtek. V kvalifikaci byl z obou týmů nejrychlejší Gachot před Brabhamem. Do závodu se nekvalifikovali Ratzenberger, který za absolutně nejrychlejším časem zaostal o téměř sedm vteřin. Nepostoupil i Belmondo, který ve dvou hodinových kvalifikacích nezajel jediné měřené kolo!


V Brazílii byl Bertrand Gachot rychlejší než David Brabham, závodu si ale příliš neužil

Ačkoliv se Gachot kvalifikoval, neměl jeho nedělní závod dlouhého trvání. Po kolizi s debutantem Olivierem Berettou odpadl ve třetím kole. Za zmínku stojí, že Pacific najezdil během jediného víkendu GP Brazílie více kilometrů než v předsezónním testování. Díky tomu inženýři hlouběji rozpoznali problém s předním zavěšením.

U Simteku panovala spokojenost. Brabham konsistentní jízdou dojel sice poslední, ale dojel. Šachovnicový praporek měl pro celý tým cenu zlata.

Potřeba zlepšit jízdní vlastnosti PR01 byla Wigginsovi zřejmá po kvalifikaci do druhém závodu na japonském okruhu Aida. Poslední dvě místa na roštu pro sebe urvala dvojice Brabham – Ratzenberger. Brabham po startu z 25. místa držel v prvním kole 18. příčku, avšak bílý kouř zpoza motoru jeho závod ukončil. Vlajkonošem Simteku se stal Ratzenberger a důležitá data sbíral až do cíle, byť se ztrátou pěti kol.

Z Japonska se formule 1 vracela do Evropy na Grand Prix San Marina do Imoly v Itálii, kde osud přichystal jeden z nejtragičtějších víkendů v historii F1.

První šok nastal již v pátek. Rubens Barrichello v přímém přenosu absolvoval děsivou havárii v předposlední šikaně. V rychlém esíčku uklouzl na oleji po Miku Hakkinenovi a najetím na obrubník byl katapultován do vzduchu. Silný náraz do bariéry z pneumatik otočil vůz koly vzhůru a otřesený Barrichello zůstal zaklíněn v kokpitu. K všeobecné úlevě utrpěl jen lehká zranění a šok. Všichni kolem motorsportu a formule 1 si oddechli, k fatální nehodě chybělo málo. To ještě netušili, že v sobotu a neděli odpoledne dojde k pravým tragédiím.

Roland Ratzenberger byl šťastný, že konečně dostal šanci ve formuli 1

Patnáct minut po zahájení sobotní kvalifikace vyjel na dráhu Roland Ratzenberger a v zahřívacím kole dostával motor, brzdy a pneumatiky do provozuschopných teplot. Za šikanou před cílovou rovinkou prudce akceleroval a skrze zatáčku Tamburello pokračoval na plný plyn do pravé zatáčky Villeneuve. Z monopostu najednou ulétla část předního přítlačného křídla a Rakušan ztratil nutný přítlak k zatočení vpravo.

Dráhu opustil v rychlosti 286 km/h a bokem narazil do betonové zdi. Šílenými piruetami se zastavil o 200 metrů dál uprostřed zatáčky Tosa. Šasi náraz nevydržela a Ratzenbergerovi byly vidět nohy skrz přední část monokoku. Zneklidňující poloha svěšené hlavy vyvolávala domněnky o úpadku do bezvědomí, ale oživovací pokusy přítomných záchranářů napovídaly nejhoršímu scénáři. Lékaři po několika resuscitacích dokázali uvést srdeční sval v činnost, přesto Ratzenberger boj o vlastní život prohrával. Nacházel se v klinické smrti a po převozu do nemocnice v Boloni vydechl naposledy. Příčina smrti byla mnohačetná poranění a zlomený vaz.

Tým Simtek byl zdrcen, nový tým musel čelit situaci, která ve formuli 1 nenastala od roku 1982, kdy přišel o život Riccardo Paletti. Wirth spatřil depresivní výrazy mechaniků a nechtěl dál prohlubovat jejich trýzeň. Chystal Simtek stáhnout z Grand Prix San Marina, ovšem David Brabham usiloval o start. S neutuchající vytrvalostí se snažil pozvednout náladu v garážích a tlačil na Wirtha, aby tým do závodu nastoupil a lépe překonal tragickou ztrátu sympatického Rakušana. Brabhamovy cenné motivační schopnosti dodaly stáji sílu pokračovat v neděli, byť cíle se Simtek nedočkal.

Pozdější vyšetřování dávalo za pravdu teorii, že Ratzenberger v zahřívacím kole poškodil přední přítlačné křídlo o vysoký obrubník, které pod ohromnou sílou odporu vzduchu v rychlosti přes 300 km/h prasklo a odlétlo. Bez důležitého aerodynamického komponentu neměl Ratzenberger šanci jakkoliv ovládnout vůz. Stal se pasažérem na cestě, ze které nebylo návratu.

PACIFIC A SIMTEK 1. část – Ambiciózní plány Keitha Wigginse a Nicka Wirtha
PACIFIC A SIMTEK 2. část – Intenzivní přípravy
PACIFIC A SIMTEK 3. část – Těžké rány osudu
PACIFIC A SIMTEK 4. část – Stanovení nových cílů a brzký bankrot (29. 1. 2012)
PACIFIC A SIMTEK 5. část – Pacific přežívá až do konce sezóny (5. 2. 2012)

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 8 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy