Super Aguri

Super Aguri | foto: Super Aguri Formula 1

Sezonou 2006 započal smělý projekt psaný bývalým pilotem Formule 1 Aguri Suzukim. Realizace však odstartovala jako japonský národní sen ještě o něco dříve.

Aguri Suzuki byl prvním japonským pilotem, který vystoupil na stupně vítězů v závodě F1 při domácí Grand Prix Japonska 1990 v době zájmu japonských výrobců motorů o Formuli 1. Skutečného úspěchu však s týmy Zakspeed, Larrousse a Footwork přesto nedosáhl. Po odchodu ze světa Formule 1 závodil ještě se sportovními prototypy a začal připravovat vlastní tým. V roce 1997 založil Autobacs Racing Team Aguri (ARTA), se kterým získal první zkušenosti na pozici šéfa týmu v japonských závodech grand tourismo a F3. Ve spolupráci s Adrianem Fernandezem pak založil v roce 2002 Super Aguri Fernandez Racing závodící v americké Indy Racing League.

Místo propadáku sympatie a obdiv…
Při prvním závodě v Bahrajnu 2006 byla ztráta šesti vteřin Sata na pole position proti předpokládaným deseti úspěchem s ohledem na rychlost, s jakou se tým rodil a skutečnost, že v případě SA05 šlo o čtyři roky starý a naprosto zastaralý podvozek. Ide bohužel na svého týmového kolegu zdaleka nestačil. Když ho pak navíc Albers z konkurenčního Midlandu v Imole velmi tvrdě před zatáčkou zavřel a Japonec byl označen za viníka kolize, usoudila FIA, že Ide není dostatečně pro F1 připraven a licenci pro F1 mu sebrala. Japonský sen dostal první ránu, neboť žádný další japonský pilot nechtěl absolvovat profesní sebevraždu a stáj raději najala Francouze Francka Montagnyho, jenž se Satem sice dokázal držet krok, ale nezazářil. Po sedmi závodech byl nahrazen Japoncem Sakonem Yamamotem, jenž sezonu dokončil. Celý tým se postupem času měnil z amatérského seskupení v profesionální součást boxů Formule 1. V průběhu roku dostali jezdci výrazně přepracovaný monopost SA06, jehož základem byl sice stále kokpit Arrows A23, ale aerodynamika a mechanické díly byly upraveny dle posledních poznatků. V kvalifikaci se Sato dostával se svojí ztrátou pod tři vteřiny za vítězem a v závodě dokázal soupeřit s vozy týmů Midland a Toro Roso. Satovo desáté místo v Brazílii bylo největším úspěchem sezony. Mravenčím úsilím a odhodláním si nový tým získal řadu fanoušků, ale už po roce musel vzdát sen o národním týmu, a to pro nedostatek kvalitních japonských jezdců a nedostatek bohatých japonských sponzorů.

Statistické údaje

Kariéra chronologicky

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy