Za krátkou dobu dosáhl tým Rogera Penskeho cenného úspěchu, ale široký rozsah zájmů ho donutil na Formuli 1 rezignovat.
Zakladatel stejnojmenné závodní stáje Roger Penske ukončil v roce 1959 studium na Univerzitě v Pensylvánii se zaměřením na obchod, ve kterém nakonec i vynikl. Stranou zájmu však automobily u mladého Američana s německými předky nezůstaly, především pak automobilové závody. Velmi úspěšně se angažoval v šampionátech sportovních prototypů s americkým vozem Chaparral a díky renomé jednoho z nejlepších pilotů USA se postavil na startovní rošt při domácí Grand Prix v roce 1961 s Cooperem T53 Climax, který nasadil soukromý tým Johna Wyatta a o rok později s Lotusem 24 Climax, jehož do závodu ve Watkins Glen přihlásil tým Zerex. Na bodované příčky sice nedosáhl, ale osmým a devátým místem rozhodně nezklamal.
V roce 1965 se však rozhodl se závoděním skončit a věnovat se obchodům. Přesto ze závodních tratí jméno Penske nezmizelo úplně. Rogerův dlouholetý přítel Mark Donohue byl velmi rychlým pilotem a schopným strojním inženýrem. Společně se s podporou petrochemické společnosti Sunoco rozhodli pro vytvoření týmu v nově vzniklém seriálu CanAm (Canadian American Challenge Cup) se zakoupeným šasi McLaren Chevrolet, které připravoval a pilotoval sám Mark.
V sezoně 1966 a 1968 bojoval tým o celkové vítězství, ale titulu se dočkal až v roce 1972, kdy se Donohue léčil ze zlomenin nohou a v kokpitu Porsche 917/10 ho zastoupil George Follmer. O rok později se dočkal i Donohue, když měl k dispozici obludně výkonné Porsche 917/30 s turbomotorem a 1200 koňmi pod kapotou. A jak už bylo u Penske zvykem, více aktivit současně přineslo i první vítězství týmu v Indy500 v roce 1972, které získal Donohue za volantem McLarenu s motorem Offenhauser, úspěšné účinkování týmu v mistrovství světa sportovních prototypů s Ferrari 512M v roce 1971 a dva starty ve Formuli 1.
Slibná předpremiéra ve Formuli 1 v roce 1971…
Do sezony 1976 nastoupil Penske opět s jedním vozem pilotovaným Watsonem. Šasi PC3 bylo mírně vylepšeno a při GP Jižní Afriky startoval Ir třetí. Závod sice dokončil až pátý, ale stáj se opět vrátila na bodované pozice. Díky změně technických předpisů se pustil tým do konstrukce dalšího vozu označeného PC4. Po propadáku ve Švédsku šla jeho konkurenceschopnost výrazně nahoru když ve Francii a Velké Británii vystoupil Watson na stupně vítězů za třetí místa v cíli. Sledovaná stáj pak dosáhla i na vítězství. Po roce od smrti Donohua při GP Rakouska vyhrál Watson souboj o vítězství s Laffitem a Penske okusil skutečnou chuť úspěchu v F1. Další bodovanou pozicí v této sezoně bylo ale už jen šesté místo v domácím závodě v USA. V Poháru konstruktérů se Penske umístil na pátém místě a Watson v hodnocení jezdců skončil sedmý.
Místo pokračování úspěchů komplikace...
Stát se špičkovým týmem Formule 1 nebylo ani v nestálých vodách sedmdesátých let jednoduché. Watson odešel ke konkurenci a na jeho místo nastoupil Francouz Jean Pierre Jarier, který hájil barvy týmu znovu s vozem Penske PC4. V úvodním podniku v Long Beach navázal tým tam, kde loni skončil, šesté místo a jeden mistrovský bod, bohužel pro sezonu 1977 poslední. Kromě Jariera závodili za tým ještě Heyer, Binder a za oceánem Danny Ongais, ale bodový zisk se už nezvýšil. Ve třech letech postavil Penske čtyři šasi, v rozhodujícím okamžiku však zaspal, PC4 na konkurenci už nestačilo. Proč nedržel Roger Penske při svých zkušenostech krok s ostatními předními týmy? Důvodů bylo více, základním problémem zůstalo ale stálé působení v rozličných šampionátech vedle F1. Penske se navíc dostal do patové situace ve spolupráci s dlouholetým sponzorem First National City Bank, která vyústila odchodem mecenáše ke stáji Tyrrell.
Vstup do F1 trval tři roky, odchod byl ale bleskový...
Roger Penske byl vždy vynikajícím a pragmatickým obchodníkem, který dokázal porovnat jednotlivé strany mince. Z různých důvodů se nevzdal svých sportovních aktivit na půdě USA, na což bohužel doplatil projekt F1. Nevydařená sezona 1977 hledání silného sponzora nepomohla a bez něj bylo pokračování nemožné. Také ale z nedostatku času, Penske se ve 40 letech oženil a čekal dítě, ukončil Penske Racing svoje účinkování v mistrovství světa Formule 1. Jeden monopost odkoupila americká stáj Interscope, dvě zbývající šasi nasazoval v roce 1978 nově vzniklý tým Güntera Schmidta ATS, který zaměstnal i Jariera. Právě Francouz pak získal úplně poslední mistrovský bod, který šasi z dílen Penske Racing v F1 vybojovalo.
Tým Rogera Penskeho se objevoval na startech závodů Grand Prix Formule 1 v letech 1974 - 1977, zůčastnil se 41 závodů a získal 23 mistrovských bodů. Třikrát vystoupil jejich jezdec na stupně vítězů a v Rakousku 76 získal John Watson jediné vítězství.
V USA se následně Penskeho týmy objevovaly v závodech NASCAR, CART i IndyCar s velkými úspěchy, včetně celé řady vítězství ve slavném americkém závodě Indy500. Jméno zakladatele bylo s Formulí 1 spojováno velmi intenzivně vždy, když se hovořilo o možném vstupu nového týmu do stojatých vod F1. Penske však zatím i nadále patří v F1 už jen minulosti.