AMON ŠÉFEM TÝMU
Volný jezdec na trhu nezůstal u týmů bez povšimnutí. O slovo se přihlásilo vedení stáje BRM a s nabídkou návratu přišel i Max Mosley. Amon byl nakonec připraven hájit barvy týmu March, jenže před startem sezóny obdržel od Mosley zprávu o angažování finančně zabezpečeného Jeana-Pierra Jariera. Amon přišel o sedačku ještě před začátkem sezóny 1973 a připravoval se na pokorný odlet domů.
V poslední chvíli jej oslovila mladičká stáj Tecno. Italové byli ve formuli 1 druhým rokem a v předchozích letech sbírali zkušenosti z nižších formulových kategoriích. Vzhledem ke katastrofální debutové sezóně 1972 bylo zapotřebí kardinální rekonstrukce infrastruktury. Před začátkem sezóny neměl Amon zdání, jak nešťastný rok ho čeká. Co víc, Amon mimoto odmítl návrat do Ferrari, která rokem 1974 zahájila tažení na nejvyšší příčky. Proč Ferrarimu odřekl? Nechtěl naštvat členy týmu Tecno a sponzory.
Chrise Amona předjíždí Jean Piere Beltoise
Šéfdesigner Gordon Fowell horečně připravoval model E731, který stihl dokončit až na pátý podnik sezóny. Přestože Amon vyjel při debutu bod za šesté místo, konstrukce monopostu byla příšerná. Fowella tlačil ke stavbě nového modelu, vždyť každý závodní víkend přinášel čím dál větší starosti a bodované příčky se Amonovi mílovými kroky vzdalovaly. S Tecnem absolvoval dohromady pět závodů, na víc se italská scuderia nezmohla. Amon se později vyjádřil, že ona část sezóny v Tecnu mu připadla jako deset let.
Na poslední dvě grand prix roku dostal důvěru od Kena Tyrrella, jež pro něj připravil třetí monopost. Výsledek? Desáté místo v Kanadě bylo zklamáním a v USA po tragické havárii Françoise Ceverta tým Tyrrell vůbec nenastoupil.
Krátká etapa s Kenem Tyrrellem měla své opodstatnění. V půlce sezóny 1973 Tyrrell věděl o plánovaném odchodu jedničky stáje Jackieho Stewarta a dopředu se poohlížel po důstojné náhradě a schopném týmovém kolegovi pro Ceverta. Tyrrell na zkoušku angažoval Amona a navzdory desátému místo ho zahrnul do plánů na rok 1974. Podle konstruktéra stáje Dereka Gardnera udělal Amon chybu v tom, že angažmá odřekl a Tyrrell udělal větší chybu v tom, že Amona intenzivním naléháním nepřesvědčil.
Zatímco Tyrrell kompletně obměnil sestavu, Amon vzkřísil jméno Amon Racing a pustil se do realizace monopostu Dalton Amon F101, jehož autorem byl Gordon Fowell z Tecna. Konstrukci řídil Tom Boyce a finanční záštitu převzal John Dalton. Amon testoval horkou jehlou šitý monopost v Goodwoodu a intenzivně hledal jeho slabiny – a že jich bylo. Dalton Amon se rozpadal, vůbec nedržel pohromadě. Jednou upadlo kolo, podruhé kus karosérie, potřetí znovu kolo. Amon se tím nenechal odradit a „létající“ partie důkladněji přivařoval, až nakonec zvedl váhu monopostu do extrémních hodnot, které způsobovaly velmi tuhé řízení.
Dalton Amon – Ford AF101 byl doslova tragédií. Premiéra se konala až ve čtvrtém závodu ve španělské Jaramě, kde Amon pociťoval silné vibrace způsobené brzdovými destičkami. Zhoršující se jízdní vlastnosti Amona neodradily a pozvolným tempem se snažil nasbírat co nejvíce kilometrů. Potom mu brzdy explodovaly. Morálka v týmu se obtížemi v závodech logicky horšila. Francii a Británii kvůli technickým problémům úplně vypustili. V Německu nemocného Amona neúspěšně nahradil Larry Perkins – nekvalifikoval se. V Itálii nedokázal projít sítem kvalifikace ani Amon a dny týmu Amon Racing byly nadobro sečteny. Monopost byl prodán a členové týmu propuštěni.
Loajálnost častokrát směrovala Amonovu kariéru špatným směrem. V průběhu neúspěšných eskapád s Amon Racing mu Bernie Ecclestone nabídl sedačku v týmu Brabham za Rikkiho von Opela z Lichtenštejnska. Týmová jednička Carlos Reutemann v sezóně zaznamenal tři prvenství a stáj Brabham pravidelně okupovala přední příčky. Altruismus bohužel Amonovi nedovolil opustit projekt, do kterého jeho spolupracovníci vkládali spoustu času a úsilí. Po zářijovém rozpadu Amonova týmu bylo na přestup k Ecclestonovi pozdě. Alespoň přijal pozvání stáje BRM k závodům v Mosportu a Watkins Glenu. Deváté místo z USA bylo jeho největším úspěchem sezóny.