Z DEŠTĚ POD OKAP ANEB OD FERRARIHO K MARCHI
Amonovi šlo při hledání nového angažmá na rok 1970 o jedno – dostat do rukou konkurenceschopný vůz a motor s šancí vítězit. Tudíž byl jeho vstup do neznáma lehkým překvapením. Zapřáhl se totiž s novým týmem March, založeným budoucím šéfem Mezinárodní automobilové federace Maxem Mosleyem, konstruktérem Robinem Herdem, Alanem Reesem a Grahamem Croakerem. Rozený obchodník Mosley vydělával na provoz týmu prodejem monopostů March ostatním týmům. Ken Tyrrell koupil model 701 pro chráněnce Jackieho Stewarta a Françoise Ceverta. Totéž učinil i Andy Granatelli pro Maria Andrettiho. Pokulhávající kvalitě marche se dále "těšili" Ronnie Peterson a jiní soukromí piloti.
Vysoká poptávka se projevovala na Herdově vytížení a prakticky mu nezbýval čas řešit výdrž monopostu. Amon první tři závody nedojel a jeho týmový kolega Jo Siffert se např. ve Španělsku vůbec nekvalifikoval. Naopak Jackie Stewart závod v Jaramě vyhrál a Mario Andretti dojel třetí. Amonovy časy v kvalifikacích pravidelně patřily k absolutní špičce a starty z prvních a druhých řad se staly rutinou – podobně jako odstoupení v závodech.
Chris Amon zkoušel své štěstí i v Indianapolisu.
Amon sahal po triumfu v Grand Prix Belgie na okruhu Spa-Franchorchamps. Po startu z třetího místa sváděl sveřepý souboj s obhájcem titulu Jackiem Stewartem. Amon jezdil na limitu od prvních kol a třebaže skotského pilota po pár kolech pokořil, vzešel mu ze startovního pole jiný soupeř – Pedro Rodriguez ve voze BRM. Mexičan převzal čelo s Amonem za zády. Výkonnější motor BRM ovšem hatil Amonovy šance na předjetí. Okruh Spa-Franchorchamps patřil k nejrychlejším tratím šampionátu a síla motoru zde hrála rozhodující roli.
Oba jezdci najeli do posledního kola v těsném sledu. Zhruba v polovině okruhu se nacházela obávaná zatáčka Masta Kink. Extrémně nebezpečné esíčko ohraničené domy vyvolávalo respekt. Nikdo se jej neodvážil projíždět na plný plyn. Amon si byl vědom nutnosti provést odvážný čin, jinak by Rodrigueze nedohonil. Na plný plyn míjel ceduli označující 300 metrů k esíčku Masta Kink. V mžiku měl před sebou číslo 200, pak 100. Amon se zhluboka nadechl, zatočil vlevo, rázem vpravo a to bez sebemenšího povolení nohy z plynového pedálu.
Rodrigueze stáhl o dvě vteřiny, ale riskantní čin nepomohl. S motorem BRM se jeho Cosworth nemohl měřit. Zatímco vítězný Rodriguez za pokřiku diváků a mechaniků parkoval v depu, rudý a propocený Amon byl do morku kostí vyčerpán. Celých 394 kilometrů závodu odjel fyzicky i psychicky na limitu. Nejsmutnější na celém výsledku bylo, že stáj BRM v roce 1970 patřila převážně do druhé desítky a Spa bylo jedním z mála míst, kde neskutečným způsobem ožila.
Amon nešetřil kritikou na předtím tolik oblíbené motory Cosworth DFV. Ne že by práci Cosworthu provázela sestupná tendence, vadilo mu lukrativní postavení týmů Lotus a Tyrrell, vždy dostávající nejnovější vývojové modely. Navíc finančně skomírající March přestal platit účty a v pohledu Cosworthu šla Mosleyova stáj na konec výdejní fronty. Amon postrádal u Marche pohodu a často býval s Mosleyem ve sporu. Nedostatek vzájemného respektu konečně vyústil v rozchod a Amonovu cestu do francouzské stáje Matra.
V průběhu jednoleté etapy u Marche se Amon na skok vrátil do služeb Bruce McLarena, konkrétně na americký závod Indianapolis 500. McLaren, již etablovaná mezinárodní stáj, rozhodila po formuli 1 a Can-Am sítě i do americké série IndyCar, resp. Indianapolisu.
Premiéra stáje ve svatostánku IndyCar neprobíhala zrovna růžově. Amon s Dennisem Hulmem pravidelně trénovali, ale lenivý monopost nedokázali přesvědčit k poslušnosti. I Bruce McLaren zůstával bezradný.
Denny Hulme si z vážné havárie odnesl popáleniny rukou
Hulme během tréninku zakusil tvrdost betonové zdi nepříjemnou havárií, jejíž důsledkem zachvátil kokpit obávaný požár. Hulme okamžitě vyskočil z vozu a nehledě na projíždějící monoposty válel sudy po dráze. Z hrůzostrašně vyhlížející nehody si Hulme odnesl „pouhé“ popáleniny rukou. Hlavní mechanik Teddy Mayer v zoufalství o nalezení příčiny nekonkurenceschopnosti mclarenů požádal o pomoc zkušeného Bobbyho Unsera. Budoucí trojnásobný vítěz Indy 500 okamžitě zrychlil o 4 míle – za cenu obrovského vypětí. Amon na Unserovi spatřil, jak si po vystoupení z kokpitu celý roztřesený zapaluje cigaretu a to mu úplně stačilo. Pokus o start v Indianapolisu vzdal. Jízda po oválu v rychlostech 270 km/h kolem betonové zdi mu neseděla. Bruce McLaren o něm s nadsázkou prohlásil, že by bylo zapotřebí na zeď namalovat stromy, aby se Amon cítil pohodlněji.