Chris Amon: Odepřená radost (4/8)

BLÍZKO A PŘECI TAK DALEKO
Sezóna 1968 měla být labutí písní. Tvář formule 1 postupně měnily aerodynamické komponenty a jejich použití se stalo nezbytností. Ferrariho inženýr Mauro Forghieri poprvé implementoval přítlačné křídlo na rychlém okruhu Spa-Francorchamps v Belgii. Aerodynamický prvek se nacházel nad zadní nápravou a náramně zlepšoval řízení vozu v zatáčkách. Amon si umístění křídla nemohl vynachválit, proto nevěřícně kroutil hlavou nad Forghieriho úmyslem přesunout křídlo více doprostřed za hlavu pilota. Vynikající pocit z řízení zmizel lusknutím prstu a jakkoli Amon upozorňoval na nesmyslnost toho řešení, obrýlený italský inženýr rad vlastního jezdce ignoroval. Amonovi trvalo téměř celý zbytek sezóny, než Forghieriho přesvědčil o přesunutí křídla. Mnohdy jejich rozdílná stanoviska vyvolávala prudké hádky.

Navzdory komplikovanému přesunu křídla se premiéra aerodynamického zlepšováku vydařila, tedy skoro. Amon převzal roli favorita nejrychlejším kolem v kvalifikaci – o celé čtyři vteřiny před Stewartem a Ickxem – s průměrnou rychlostí 240 km/h. V neděli byl start naplánován na půl čtvrtou odpoledne. Týmový kolega Jackie Ickx stále váhal nad prospěšností přítlačného křídla a krátce před startem si jej nechal odstranit. Amon zůstal aerodynamické vymoženosti věrný.

Amon vyrazil se strojovou přesností a první kolo projel na vedoucí příčce sledován Surteesem. V druhém kole se mu do cesty připletl Jo Bonnier s defektem pneumatiky. Švéd mu nechtěně zablokoval dráhu a Surtees využil nabídnuté šance. Amon se bývalé motocyklové hvězdě držel za zády. Nechal se nést v závětří jeho bílé hondy, ale při každém vybočení z aerodynamického pytle okamžitě ztrácel. Sílu motoru Ferrari lehce předčila japonská Honda a předjetí na rovinkách bylo prakticky nereálné. Amon by Surteese možná předjel, možná ne, každopádně faktem zůstává, že po sedmi kolech těsného sledování mu kamínek vystřelený od Surteesova kola prorazil chladič a donutil ho odstoupil. Pověstná „Amonova smůla“ znovu zaúřadovala.

Ačkoliv byla Grand Prix Belgie čtvrtým podnikem sezóny, Amon stále patřil ke kandidátům na titul. V úvodní grand prix dominantní Jim Clark tragicky zahynul a cesta za titulem mistra světa se otevřela pro další uchazeče. Amon se zařadil mezi horké favority třemi starty z prvního místa, bohužel ani v jednom případě nevyhrál. Technické problémy ho pokaždé donutily vzdát boj o vítězství. Smutek nad nepřízní osudu vždy obstojně potlačil a emoce udržel na uzdě. Zlom ale nastal v kanadském Mosportu, kde i přes nefungující spojku vedl s náskokem jedné minuty – a poté 17 kol před cílem odstoupil. Zradilo ho ozubené kolečko v převodovce. Ickx ho musel utěšovat, aby se mu nerozplakal na rameni.

Amon z 11ti závodů sezóny šest nedojel, jeho nejlepším umístěním bylo druhé místo z Brands Hatch, dále bodoval v Jihoafrické republice a Nizozemí. Slibně odstartovaná sezóna skončila katastrofálním desátým místem v šampionátu. Každý, včetně Amona, kroutil hlavou nad snad už tragikomickými zvraty, obzvlášť potom co Jacky Ickx obsadil v šampionátu čtvrté místo s jedním vítězstvím na kontě.

Těžko říci, zdali mu nešťastnou sezónu F1 vynahradil tasmánský šampionát na Jižní polokouli, konaný v průběhu evropské zimy. Amon (bez tovární podpory stáje Ferrari) nastoupil do série v roli soukromého jezdce s monopostem Ferrari Dino F2. Nepřízeň osudu zdánlivě ponechal v Evropě a čtyřmi triumfy se na konci sezóny těšil statusu šampióna. Přitom porazil mistry světa Grahama Hilla, Jacka Brabhama a budoucího šampióna Jochena Rindta.

Jakmile přiletěl do Evropy, smůla si jej zase vyhledala. První tři závody roku 1969 nedokončil, potom dojel třetí a ve zbývajících dvou vyšel na prázdno. Po poháru za první místo reálně sahal ve Španělsku na okruhu Montjuich do chvíle, než ho opět zradil dvanáctiválcový motor ferrari. Amonovo znechucení z žalostné spolehlivosti rudých strojů pochopitelně stoupalo. Pohár trpělivosti přetekl odstoupením v Grand Prix Velké Británie. Amon předčasně odešel z Ferrari s pocitem, že sofistikovaný motor nedosáhne na zlaté poháry jen z důvodu vysoké poruchovosti. Slabinou bývaly klikové hřídele. Motor často nevydržel ani pět kol. Amon toužil po osvědčených a spolehlivějších motorech Ford Cosworth V8.

Unáhlené rozhodnutí možná stálo Amona vítězství. Enzo Ferrari spojením s automobilkou Fiat získal prostředky na důkladný vývoj motoru, vedoucí ke spolehlivosti a hlavně výkonu…