Mario Andretti po zisku titulu v roce 1978 prožíval těžké a nemilosrdné období. Po odchodu z Lotusu dal na hlas svého srdce a zapřáhl se s automobilkou Alfa Romeo. Místo toho, aby si užíval vzestupné formy McLarenu, prožíval u italské stáje s čtyřlístkem v logu jedno trápení za druhým. Jako hrdý Italo-američan dal přednost Alfě Romeo před McLaren. A tvrdě na to doplatil.
S Alfou vydržel jen rok. Pak odešel zpět do USA, protože ve formuli 1 solidní nabídku nedostal. Andretti ještě neplánoval ukončit svou bohatou kariéru, jeho vůle vítězit byla stejně silná jako před 20 lety. Problém byl v tom, že vůle nestačila. K triumfům potřeboval kvalitní techniku a k té se mohl dostat jen za velkou louží.
Andretti byl však v Evropě stále cenným zbožím. Když Didier Pironi těžce havaroval na Hockenheimringu, Enzo Ferrari povolal do služby svého ztraceného syna a ne náhodou se domluvili na dva závody – Grand Prix Itálie a Grand Prix USA…
Mario Andretti strávil většinu roku 1982 v IndyCar (Foto: IndyCar Media)
53. GRAN PREMIO D'ITALIA
Září roku 1982. Rudé Ferrari se startovním číslem 28 na plný plyn vyjíždí z Parabolici, proslulé táhlé zatáčky vedoucí piloty na rovinku v prostoru startu a cíle. Vedle loga vzpínajícího se koníka na boku monopostu spočívá nepřehlédnutelný bílý nápis M. Andretti. Ferrari na rovince načíná poslední kvalifikační kolo. Umístění na startovním roštu nedělního závodu závisí na právě probíhajících okamžicích. Bude trvat minutu a půl, než Mario Andretti uvolní každičký sval v těle a zhluboka vydechne. Ta chvíle je ale vzdálená, myšlenky upíná na blížící se první zatáčku. Nyní je středem vesmíru on, monopost Ferrari 126C a okruh Monza.
Speciální pneumatiky Goodyear vydrží jediné ostré kolo. Jejich přilnavost je maximální, životnost extrémně krátká. Speciální černé zlato umožňuje projíždět zatáčkami s větší stabilitou. To ale není důvod, kvůli kterému Andrettimu koluje adrenalin v žilách. Za zády mu burácí turbomotor, jehož opravdovou sílu poznává teprve nyní, v reálném čase, v nejkritičtějších okamžicích.
Ferrari vyhnalo výkon kvalifikačního turbomotoru do stěží uvěřitelných hodnot. Síla přes 1100 koní nakopává Andrettiho do zad při každém sešlápnutí akcelerátoru. Nedokáže se nabažit pocitu, že sílu motoru, jenž půjde po kvalifikaci na odpis, zjišťuje teprve při ostré zkoušce. A právě to Andretti miluje, v kombinaci s přísavným efektem se ocitá v sedmém nebi. Na pohybech stříbrné helmy je patrná každá nerovnost dráhy, ovšem Andretti nárazy podvozku o povrch nevnímá. Začíná boj s časem, boj s Nelsonem Piquetem. Nejlepší z nich získá pole-position.
Prudké brzdění do rychlé kombinace levé – pravé a znovu levé – pravé zatáčky Variante Rettifilio doprovází věrně známá melodie podřazovaného motoru. Andretti projíždí šikanou v nejvyšší ostražitosti, nájezd na vysoké obrubníky by mohl poslat Ferrari do smyku, stejně tak i prudká akcelerace na výjezdu. Diváci na tribunách pozorně sledují Andrettiho průjezd. V mžiku jim mizí z dohledu a prchá do táhlé zatáčky Biassono. Po ní brzdí do Variante della Roggia. Ostré zatáčky na levou a pravou stranu jsou poloviční kopií Variante Rettifilio.
Nejpomalejší pasáž má Andretti za sebou, nyní je na řadě dvojice rychlých zatáček Lesmo na pravou ruku. Odstředivou sílou je stříbrná helma nakloněna na stranu. Andretti jede na centimetry od vnitřní strany zatáčky. Síla motoru je neuvěřitelná, zadní kola se protáčejí na pátý převodový stupeň. Andretti opatrně pracuje s akcelerátorem. Výjezd z poslední části Lesma bere s nohou přišlápnutou na plynovém pedálu a využívá tahu motoru na dlouhou rovinku. Poprvé a naposledy, projetí Lesma takovým způsobem je příliš nebezpečné.
Zatáčky Lesmo jsou po Parabolice to nejlepší, čím se Monza může pyšnit (Foto: Red Bull)
Následuje dlouhá rovinka a komplikovaná zatáčka Variante Ascari. Andretti řadí z šestky na dvojku, rázem se před ním otevírá obrovský prostor – na levé straně zelené koruny stromů, na pravé křiklavá masa fanoušků. Italští tifosi ještě cítí pachuť hořkosti z tragické smrti jejich miláčka Gillese Villeneuva. Na zahnání chmurných nálad ale dostali lék – právě projíždějícího Maria Andrettiho.
Ferrari na výjezdu akceleruje a v maximálních rychlostech míří do závěrečné části okruhu – k zatáčce Parabolica, kde nalezli svou smrt Jochen Rindt a Wolfgang von Trips. Správný výjezd z táhlé Parabolici je základním stavebním kamenem dobrého kola. V ošidné zákrutě mohou jezdci ztrácet drahocenné desetiny vteřiny, které se pak promítají v rychlosti na cílového rovince. Rudé Ferrari strojovou přesností drží ideální stopu. Jakoby jelo po kolejích a ne po hrbolatém povrchu italské dráhy.
Andretti přejíždí bílou čáru. Nemá tušení, jak dopadlo kvalifikační kolo. Cítí vnitřní uspokojení, ale za pocity se místa na startu neudělují, o tom rozhodují časy. Pomalu projíždí okruh, uvolňuje ze sebe napětí. Znovu vyjíždí z Parabolici, stáčí volant doprava a vjezdem do boxové uličky sundává nohu z plynu. V depu se pohybují desítky mechaniků, hrstka z nich věnuje pohled přijíždějícímu Ferrari, doprovázeného konejšivou hudbou turbomotoru v nízkých otáčkách. Andrettiho vyhlíží mechanici stáje Ferrari, čekají na jeho příjezd. Mají pro něj radostnou zprávu. Andretti zastavuje, odepíná bezpečnostní pásy. Pátravým pohledem na týmového manažera Maura Forghieriho se dožaduje se výsledku.
Andrettiho čas je nejlepší, nikdo z 30 jezdců už ve zbytku kvalifikace nemá možnost být rychlejší. Jediným kolem, trvajícím 1:28,473 propadá Itálie v hysterii, na okruhu Monza a v blízkém okolí propuká nadšení nepředstavitelných rozměrů. Forghieri neskrývá dojetí, nechává proudit emoce a chybí málo, aby mu za hranatými dioptrickými brýlemi vyhrkly slzy. Andretti se raduje s ním, ziskem prvního místa na posvátné Monze se stává nesmrtelným hrdinou Itálie. Vystupuje a sundává si helmu, která odkrývá jeho snědou tvář s přimhouřenýma očima. V černých vlasech mu nad spánkem prokvétá šeď. V únoru oslavil 42 let, ale věkem neztratil ani špetku rychlosti. Jeho perfektní angličtina zastírá fakt, že je původem z Itálie.
Ona výjimečná sobota 11. září roku 1982 vstupuje do historie a zarývá se fanouškům Ferrari pod kůži. Mnoho pilotů Ferrari předtím i potom získalo v Monze první místo na startu a druhý den vítězství, ale nikdo jej nezískal za tak emotivních okolností jako Andretti. Atmosféra zdecimované stáje, jež v průběhu bezmála čtyř měsíců přišla o oba piloty a titul ji proklouzl mezi prsty, se promítla i na fanoušcích. Ale když se jejich ztracený syn po letech posadil do kokpitu Ferrari a okamžitě získal pole-position, nebraly oslavy konce. Sám Andretti klade této události obrovský význam. Ví, že se loučí s kariérou pilota formule 1. Nejlepší léta v F1 má za sebou, vyhrával závody a těšil se titulu mistra světa. Klukovský sen si splnil, nyní mu záleželo na důstojném rozloučení – a toho dosáhl. Na nedělním závodu už tolik nezáleželo, do srdcí italských tifosi a fanoušků po celém světě pronikl pohádkovou kvalifikací.
V neděli Andretti ztratil první místo hned v úvodní zatáčce a nejhlouběji se propadl na páté. Cílem pak projel třetí za Patrickem Tambayem na druhém ferrari a vítězným René Arnouxem v renaultu, přestupujícím v následující sezóně do Ferrari. Italské noviny tehdy psaly o památném triumfu třech pilotů Ferrari…