Gordon Murray: Mistrovské kousky designéra vozů F1

Vozy postavené podle jeho návrhů a nové, radikální nápady svého času přiváděly soupeře Brabhamu a později McLarenu mnohdy k nepříčetnosti. Zároveň si každý přál, aby pracoval pro jejich tým. Gordon Murray jako správný designér bojoval s pravidly a snažil se posouvat hranice jak jen to bylo možné.

Gordon Murray strávil ve Formuli 1 více než dvě desetiletí a neustále vyhledával a posouval hranici, za kterou mohl zajít. Mnohokrát byl osočován z nelegálních prvků, avšak nakonec se všichni museli před jeho umem sklonit, protože zkrátka dokázal najít v pravidlech skulinku.

Tohoto mladého Jihoafričana v roce 1973 objevil Bernie Ecclestone, který ho přirovnal k legendárnímu Colinu Chapmanovi. Správného designéra aut dělá schopnost přistupovat k věcem z jiného úhlu a to Gordon Murray rozhodně umí. Již svým prvním autem BT42 díky revolučnímu trojúhelníkovému řešení zádi vozu dokázal ohromit.

"Designéři se snaží o to, aby jezdci, kteří řídí jejich vůz, měli tu největší výhodu. Přečtou si pravidla jednou, aby věděli, co v nich stojí a potom podruhé, aby věděli, jak je obejít a kde mohou získat něco, co ostatní mít nebudou. A to je ta genialita a napětí v F1," popsal pro BBC Martin Brundle.

 BT44 na festivalu rychlosti v Goodwoodu (foto: Jaroslav Vehrle)

Snaha o získání těchto výhod je v královně motorsportu vidět dodnes. Připomeňme třeba rok 2009 a difuzory Brawn GP či letošní díru v podlaze nebo mapování motorů u Red Bullu.

A například v roce 1978 byl Brabham navrhovaný Murrayem nepřehlédnutelný kvůli velkému větráku na zádi vozu. "To auto se zrodilo z nutnosti - jako reakce na aerodynamiku a přítlak Lotusu," vzpomíná Murray. 

Tento větrák pomáhal chladit motor, což bylo v souladu s pravidly. Zároveň ale také tlačil auto k zemi a to tak získávalo na přítlaku. Poprvé (a zároveň naposledy) byla tato novinka uvedena při Velké ceně Švédska.

Colin Chapman ihned protestoval, že tento prvek je nelegální. "Nikdo si toho pořádně nevšiml, než jsme nastartovali a potom si pomysleli, že to bude rychlé. A měli pravdu. Ale my se snažili ujistit, že to tak nebude vypadat," vzpomíná na to tehdejší šéf týmu Brabham Bernie Ecclestone, který nechal své jezdce kvalifikovat na druhém a třetím místě, aby jejich velká výhoda nebyla tak viditelná.

Martin Brundle na tento vůz Brabhamu vzpomíná následovně: "Utkvělo mi v paměti, že jste musel za tím autem jet a mohl si jen stěžovat na spoustu prachu a nečistot, které ta věc smetla z trati vám do tváře." 

Závod tehdy vyhrál Niki Lauda s více než půl minutovým náskokem. Tento vůz už se však na trať nikdy nepodíval. Přestože byl původně FIA prohlášen za legální, Bernie Ecclestone ho pod nátlakem musel stáhnout.

Revoluční řešení na hranici pravidel - větrák na zádi Brabhamu (foto: wikimedia.org)

Začátkem osmdesátých let byl boj designérů zaměřen na aerodynamický přítlak a větší rychlost v zatáčkách. "Začalo to být šílené, produkovali jsme téměř 5G," popisuje pro BBC Murray. FIA proto vyhlásila pravidlo, že mezera mezi asfaltem a podlahou vozu musí být nejméně 6cm. 

Co si však pomyslel Gordon Murray? Kdy bude toto pravidlo kontrolováno? Odpověď byla pochopitelná - když bude vůz stát. Musel proto přijít s návrhem, jak udržet auto blíž trati, když bude mít rychlost. Pomohla jim k tomu hydraulika. Přišli se zařízením, které při rychlosti díky větru tlačilo auto k zemi. Když potom vůz zpomalil, opět se dostal na úroveň šesti centimetrů. 

Ostatní týmy byly opět přesvědčeni, že tento systém je nelegální a snažily se zjistit, jak funguje. Maskovacím manévrem byla prázdná hliníková krabice s drátky uvnitř kokpitu, která neměla žádný význam. "Tři nebo čtyři závody nikdo nevěděl, co děláme. Všichni se dívali na tu krabici a ne na hydrauliku," usmívá se Murray. 

Jeho talent byl velmi uznáván. Další ukázkou jeho nevšedního myšlení byl příklad s tankovací nádrží. Ještě donedávna bylo důležitou součástí závodů F1 tankování paliva. Tehdejší pravidla specifikovala maximální velikost nádrže. A Murray opět vycítil možnost - o minimální velkosti se nemluvilo.

Navrhl tak Brabham s poloviční nádrží, než měli ostatní, což jim zaručovalo flexibilitu. Neustále chodil s novými nápady a ostatní týmy k němu přicházeli s nabídkou pracovat pro ně. Murray nakonec souhlasil a v roce 1987 se přesunul do McLarenu.

V roce 1988 jeho vůz MP4-4 nedal ostatním šanci. Britský tým vyhrál patnáct ze šestnácti závodů, Ayrton Senna se stal mistrem světa a McLaren slavil titul v poháru konstruktérů.

Téměř neporazitelný MP4-4 (foto: McLaren) 

Ve stejném roce se také objevil nápad, že McLaren vytvoří sportovní auto. Byl to totiž úspěšný tým a neměl žádný vůz, který by mohl nabídnout veřejnosti, jako tomu je například u Ferrari. A tak vznikl McLaren F1, kde Murray opět potvrdil své umění.

V současné době se jeho zájem přesunul ze závodní dráhy na silnice. A jak v dokumentu věnovanému jeho osobě uvedl, měl štěstí, protože celý svůj život je placen za to, že dělá to, co ho baví. 

 

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 19 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy