V roce 1977 se mu to málem povedlo. Andretti byl metou pro soupeře a ve většině závodů patřil k nejrychlejším. Nicméně Andretti nikdy neuměl šetřit techniku, podobně jako Stirling Moss závodil na maximum od startu a do cíle, což se mnohdy podepsalo na únavě materiálu. V roce 1977 se tak z titulu radoval rychlý a spolehlivý Niki Lauda.
O rok později se karty obrátily. Andretti disponoval nejlepším monopostem ve startovním poli a titul nechtěl nechat proklouznout mezi prsty. Jediným soupeřem v sezóně mu byl týmový kolega Ronnie Peterson.
49. GRAN PREMIO D'ITALIA
Spořádané a klidné odpoledne byste v Monze prožít nemohli. Italové jsou jak utrženi ze řetězů. Grand Prix Itálie roku 1978 na posvátné Monze je důkazem bezmezné oddanosti tifosi ke stáji Ferrari. Že se ve startovním poli nachází ještě italský tým Alfa Romeo? Možná má na své straně hrstku lidí, ale tady vládne Ferrari.
Z prvního místa odstartuje Mario Andretti ze stáje Lotus. Již posedmé v sezóně. Jeho rychlost v kvalifikacích je naprosto dominantní, zastaví ho někdo v cestě za 13. prvenstvím v kariéře a ziskem titulu? Cestičku má krásně vyšlapanou a v 38 letech si hodlá vyplnit klukovský sen – být po vzoru Alberta Ascariho šampiónem formule 1. Někteří lidé ještě před dvěma lety tvrdili, že je starý a pomalu by měl zvažovat odpočinek. Jenže Andretti není starý, možná jeho zevnějšek s prohlubujícími se vráskami v obličeji napovídá postupujícímu stáří, ale v duchu je tím odhodlaným mladíčkem, který téměř před 20 lety proháněl na prašném oválu v Nazarethu upravený automobil Hudson.
Existuje jediný člověk, který ho může v boji o titul porazit, a přitom vlastně nemůže. Je jím týmový kolega Ronnie Peterson, blonďatý Švéd s jemnými rysy obličeje. Tak jemnými, že v ranných letech kariéry si jej lidé pletli s dívkou. Ve formuli 1 už si jej nikdo neplete, právem je hodnocen jako nejrychlejší pilot F1. Jenže pro sezónu 1978 si dobrovolně nechal přistřihnout křídla a přijal úlohu nosiče vody. V průběžném pořadí šampionátu ztrácí na Andrettiho 12 bodů. Reálná šance na titul žije, v roli týmové dvojky má ale omezené možnosti. Navíc startuje z páté příčky.
Blíží se hodina startu. Mechanici provádí poslední nezbytné úpravy. Piloti se psychicky připravují na změť přirozených pohybů rukou a nohou. Sluneční paprsky bičují diváky na přírodních tribunách. Na trávníku za depem odpočívají nevyužité náhradním monoposty, protentokrát jim byl dopřán klid. Ovšem najdou se výjimky, Petersona postihla série technických defektů a v nedělním ranním tréninku byl po havárii nucen usednout do náhradního, rok starého modelu Lotus 78.
Zaváděcí kolo Grand Prix Itálie 1978. (Foto: WilliamsF1 Team)
Hodiny ukazují půl čtvrté odpoledne, jezdci se vydávají do zaváděcího kola. Vláček monopostu křižuje dráhu z jedné strany na druhou. Na dlouhých rovinkách mají piloti dost prostoru k tomu, aby kličkováním zahřívali pneumatiky. Jen černý lotus na prvním místě drží stopu. Andretti pravděpodobně důvěřuje svým instinktům, problém studených pneumatik ho nevyvádí z míry. Vozy pomalu vyjíždějí ze zákoutí Parabolici. Patrick Tambay v mclarenu zatáčí do depa se zaseknutou převodovkou. Aniž by to ještě tušil, má obrovské štěstí. Andretti zaujímá pozici, hned vedle něj zastavuje Gillese Villeneuve ve ferrari. Startér závodu rozsvěcuje červená signální světla. Vůbec nevěnuje pozornost tomu, že piloti na zadních příčkách se ještě nenacházejí na svých místech.
Zelená světla! Odstartováno! Villeneuve reaguje na tisícinu vteřiny a ujímá se vedení, Andretti padá na třetí místo za Laudu. Peterson má taktéž výborný start a před brzděním do první šikany Variante del Rettifilo drží čtvrtou příčku. K němu se ale dvojnásobnou rychlostí blíží jezdci, kteří se v momentu startu ještě pohybovali. Rychlejší monoposty dohánějí ty s pevným startem. Na zužující se dráze dochází k tlačenici a poté k hromadné havárii. James Hunt s neovladatelným monopostem naráží do Petersona. Zvedá se oblak černého dýmu, z něj prosvítají záblesky plamenů. Chaos. Totálně nepřehledná situace. Deset jezdců se ocitá uprostřed boje o přežití, kolidující monoposty jsou rozesety po celé dráze. Blonďatý Švéd čelně naráží do svodidel. S vážným poraněním dolních končetin upadá do bezvědomí. Petersona tahají z hořícího kokpitu Clay Regazzoni a James Hunt.
Situace se nepatrně uklidňuje, „přeživší“ piloti objíždějí okruh a zastavují v prostoru startu a cíle. Závod je přerušen. Mezi zraněnými je i Vittorio Brambilla. Helikoptéra s Petersonem na palubě odlétá do nemocnice v Milánu, Brambillu s vážně poraněnou hlavou převáží sanitka. Italové uklízejí trosky, dráha posetá nepojízdnými monoposty musí být co nejrychleji uklizena. Zbývá málo času, závod je třeba odjet za světla.
V šest hodin je vše připraveno ke startu. Villeneuve povoluje spojku ještě za svitu červených světel a vyráží. Na jeho čin reaguje i Andretti. Oba opouštějí svá místa, zatímco zbytek pole čeká na signál startu. Tempo závodu diktují rudé ferrari a černý lotus. Andretti je odhodlaný slavit mezinárodní triumf z prvního místa a předjíždí Villeneuva šest kol před cílem. Radost z vítězství však netrvá dlouho. Vedení závodu ho s Villeneuvem penalizuje za ulitý start. Minutový trest sráží Andrettiho na šesté místo, Villeneuve je bez bodu. I tak má Andretti titul v kapse. Na okruhu, kde poprvé jako divák viděl závod formule 1, se navěky zapisuje do historie. Stává se 16. šampiónem F1 a teprve druhým Američanem (v roce 1964 získal americké občanství), který na tuto metu dosáhl.
Po finiši o 12 kol zkráceného závodu vládne nad okruhem ponurá nálada. Závod vyhrál Niki Lauda s motorem Alfa Romeo, ale na tribunách nikdo neslaví. Andretti je šampiónem, ale taktéž drží radost pod pokličkou. Kdekdo upírá myšlenky na zraněné jezdce Petersona a Brambillu. Podle prvních zpráv je na tom zdravotně lépe Peterson, zranění nohou není v motorsportu ničím neobvyklým. Brambillův stav se zdá mnohem vážnější. Členové týmu Lotus včetně Andrettiho a Chapmana myšlenkami poletují ve vzduchoprázdnu. Titul je doma – a Peterson v nemocnici. Mlhavé rozpoložení náhle přerušuje příznačný tón telefonu. Na druhé straně aparátu promlouvá profesor Sid Watkins, hlavní lékař formule 1, a Andretti pociťuje úlevu. Petersonův stav je stabilizován, musí podstoupit operaci dolních končetin, nicméně je mimo ohrožení života. Ozývají se rány, ve vzduchu létají zátky z lahví šampaňského. Nyní už není nutné udržovat pietní atmosféru, Peterson bude v pořádku. Andretti si naplno uvědomuje míru úspěchu. Vyhrál mistrovský titul a je nejlepším mužem roku 1978. Oslava trvá dlouho, Andretti se nemůže nabažit pocitu prvenství. Tituly v IndyCar jsou krásné, ale celkový triumf v F1 se ničemu nevyrovná.
Radost bohužel netrvá dlouho. V pondělí ráno se Andretti s manželkou Dee Ann chystají do nemocnice na návštěvu, když jim hlídač na parkovišti oznamuje zdrcující zprávu o Petersonově smrti. Švédův zdravotní stav nabral přes noc obrat o 180 stupňů. Italští chirurgové zahájili operaci při niž způsobili fatální chybu. Během zákroku nefiltrovali krev a do krevního oběhu se dostaly tukové buňky znemožňující okysličování životně důležitých orgánů včetně mozku. Ronnie Peterson zemřel na tukovou embolii.
Mario je zdrcen. Nikdy nepřestal vnímat krutost motorsportu, ale smrt byla tentokrát až příliš blízko. Triumf v Monze zahalil žal a smutek. Okruh, který se stal památným místem Andrettiho kariéry, je taktéž místem smrti týmového kolegy a kamaráda.