Riccardo Patrese se narodil 17. dubna 1954 v italské Padově. Jako drtivá většina jezdců, začínal na motokárách, a to v roce 1965. Jako temperamentní Ital i on v počátcích vynikal spíše divokou až nebezpečnou jízdou. O sedm let později se však stal italským šampionem a v roce 1974 vyhrál světový šampionát motokár v portugalském Estorilu.
Následovala úspěšná průprava několika nižšími formulovými sériemi. V mistrovství Formula Italia skončil celkově druhý za Brunem Giacomellim. Následně se zúčastnil evropského mistrovství formule 3, které hned první rok vyhrál.
F1 Shadow
Kvantitou i kvalitou až do formule 1…
V roce 1977 měl Riccardo napilno. Objevil se ve formuli 2, a to jak v evropském, tak italském mistrovství. Domácí šampionát s přehledem vyhrál. V evropském jej překonali René Arnoux, Eddie Cheever a Didier Pironi. Ve stejném roce ještě stihnul vyhrát prestižní Velkou cenu Macaa ve Formuli Pacific a odbýt si premiéru ve formuli 1. Jeho prvním závodem byla Velká cena Monaka s týmem Shadow. Závod dokončil na pěkném 9. místě a u týmu zůstal do konce sezony, jež byla protkaná sérií nedokončených závodů. Alespoň v tom posledním urval svůj první mistrovský bod. Úspěch z Macau zopakoval i v dalším roce a přidal vítězství v Giro d’italia s Fiatem Ritmo.
F1 Arrows
Čtyřleté trápení s nespolehlivým monopostem…
Ve formuli 1 změnil působiště a s většinou personálu týmu Shadow se přesunul k novému Arrowsu. Tomu zůstal věrný čtyři roky, během nichž získal 30 bodů. Hned v první sezoně týmu se umístil druhý ve švédském Anderstorpu. Bohužel ani s Arrowsem neviděl cílový praporek tak často, jak by si přál. V roce 1979 se situace nezměnila, opět nedokončil polovinu závodů a šampionát ukončil s pouhými dvěma body z belgického Spa Francorchamps. V roce 1980 zopakoval svůj do té doby nejlepší výsledek, když v Long Beach dojel druhý. Bodoval však pouze ve dvou závodech a opět tak nenaplnil svůj potenciál. Na vině byla jak poruchovost Arrowsu, tak i množství jezdeckých chyb. Další rok dopadl podobně. V USA se mu daří, ale z vedení odpadá kvůli poruše přívodu paliva. Ital tak boduje znovu jen ve dvou závodech. Tentokrát však obsazuje třetí místo v Brazílii a druhé v San Marinu. Poruchový Arrows mu více nedovoluje a Patrese končí mistrovství světa na 11. místě.
F1 Brabham
S lepšími vozy přišla vítězství, ale…
Pro rok 1982 mění zaměstnavatele a odchází k týmu Brabham. V Brazílii odjel jeden z nejtěžších závodů. V nesnesitelném horku odstoupil kvůli vyčerpání předčasně. Jeho kolega Piquet, který závod vyhrál, později byl diskvalifikován, dokonce na stupních vítězů omdlel. V Monte Carlu 1982 však prokázal své kvality a konečně vyhrává svou první Grand Prix. Počet nedojetých závodů se však nemění, a tak končí celkově na 10. místě s 21 body.
Zlepšení nepřichází ani v další sezoně. Vítězství v posledním závodě v Kyalami a první pole position na Monze jsou jen slabou náplastí. Riccardo dokončuje pouhé čtyři Velké ceny. Ve většině případů jej vyřadil nespolehlivý Brabham. O to frustrující je pro Patreseho skutečnost, že jeho týmový kolega, Nelson Piquetvyhrává titul mistra světa.
F1 Alfa Romeo
Ztracené dva roky a pád na samé dno…
V letech 1984 a 1985 jezdí pro Alfu Romeo. Přestup mu ale spíše uškodil. V první sezoně s Alfou projíždí cílem opět pouze šestkrát. Na Monze vyždímal z vozu maximum a dojel na třetím místě. Mistrovství světa končí s chudým počtem 4 bodů. Přichází však nejslabší Patreseho rok ve formuli 1. Nekonkurenceschopná Alfa Romeo 184TB ho zrazuje téměř v každém závodě a šampionát končí bez jediného bodu.
F1 Brabham
Návrat do skomírajícího týmu úspěch nepřinesl…
Populárnímu jezdci nikdy nescházela rychlost. Potvrdily to i první testy s Brabhamem, ke kterému se po dvou letech vrátil. Téměř celou sekundu za sebou nechal například Fabiho, Laffita nebo de Angelise. Právě poslední jmenovaný se stal jeho týmovým kolegou pro následující rok. Přestupem zpátky do Brabhamu se ale nic nezměnilo. Na konci sezony má 2 body. Pokračování u Brabhamu v roce 1987 přináší výsledek o 4 body lepší a jedno třetí místo z Mexika.
F1 Williams
Podobné znovuzrození nečekal nikdo…
Poslední závod roku 1987 se Patrese objevuje ve voze Williams, ve kterém setrvá až do roku 1992. Majitelé stáje z Grove našli v jezdci, o nějž už v boxech F1 nebyl velký zájem pravého týmového hráče a Patrese obráceně zažil největší úspěchy své dlouhé kariéry. Do týmu přichází už jako vyspělý pilot. Ze závodníka, kterého v počátcích provázelo množství nehod se stal skvělý jezdec. Začátky v novém týmu však nebyly růžové. Rok 1988 končí s osmi body, bez jediného pódiového umístění. Na vině je opět špatný vůz. Jeho stájový kolega Mansell také nestačí na špičku a obsazuje celkově deváté místo s neuspokojivými 12 body. Následující rok do týmu přichází Thierry Boutsen. Patrese sice nevyhrál žádný závod, ale se šesti umístěními na bedně končí celkově třetí se 40 body. Další sezona již tak slavná není. Avšak Ital vítězí po dlouhých sedmi letech a navíc na domácí půdě v Imole. Mistrovství světa končí na 7. místě. Dvě vítězství a čtyři pole position, v roce 1991, naznačují návrat mezi špičku. V šampionátu se umisťuje třetí za navrátivším se týmovým kolegou Mansellem.
Přichází Patreseho životní sezona, bohužel však pozdě. Zatímco Mansell se stejným vozem vyhrává titul s téměř dvojnásobným počtem bodů, Riccardovým úkolem bylo rychlejšímu týmovému kolegovi pomáhat a rok končí s titulem vicemistra. Ze sezony si odnáší jedno vítězství ve Velké ceně Japonska, deset druhých míst a pole position z Maďarska. Nezanedbatelně pomáhá týmu Williams k vítězství v Poháru konstruktérů. Zažívá také jednu ze svých nejhrůzostrašnějších nehod. V cílové rovince GP Portugalska naráží zezadu do Bergerova McLarenu, který zpomaluje, protože míří do boxů. Patreseho Williams se vznáší do vzduchu a stáčí se vzhůru koly. Po chvíli letu naštěstí dopadá zpět na zbývající dvě kola. Ani jednomu z jezdců se nic nestalo a oba vystoupili ze svých monopostů bez nutnosti lékařského ošetření.
F1 Benetton
Poslední sezona dlouhé kariéry ve stínu budoucí superhvězdy…
Pro rok 1993 obsadil kokpit Benettonu. Po boku mladého a dravého Michaela Schumachera, který jej pravidelně poráží, dojíždí pouze dvakrát na stupních vítězů. Výsledky byly neuspokojivé a šéf týmu Flavio Briatore, nehodlá italskému veteránovi prodloužit smlouvu. Na konci sezony se proto rozhodne ukončit kariéru pilota F1.
Riccardo dlouho držel rekord v největším počtu odjetých cen, který teprve letos (GP Turecka, 2008) překonal Rubens Barrichello. Byl bezpochyby konkurenceschopným a rychlým pilotem. Byl také velmi univerzální závodník, vždyť kromě již zmíněných sérií se během kariéry pilota F1 věnoval i cestovním (1987, 1988, 1995) a sportovním vozům (1979 – 1985). A velmi úspěšně. Jako tovární jezdec Lancie skončil v letech 1980 v neoficiálním šampionátu jezdců na prvním místě. Lancii dovezl celkově k druhému místu za vozy Porsche. V letech 1982 – 1985 se situace opakovala. V roce 1997 si zkusil i 24h Le Mans. Spolu s A. Suzukim a E. van de Poelem se s vozem Nissan R390 kvalifikovali na 4. místě. Závod bohužel nedokončili. Letos si vyzkoušel monopost Hondy RA107, se kterým v Jerezu odjezdil několik kol.
Sympatický jezdec musel v kariéře, krom poruchových monopostů spolknout jinou hořkou pilulku. V roce 1978 ve VC Itálie utrpěl, po hromadné nehodě, smrtelná zranění Ronnie Peterson. Do Petersona tehdy narazil James Hunt, do nehody se také zapletli právě Riccardo Patrese, Clay Regazzoni, Vittorio Brambilla, Didier Pironi a několik dalších jezdců. Začínající Italský závodník více méně posloužil jako obětní beránek a spolu se startérem závodu byli obviněni z neúmyslného zabití švédské hvězdy. Startér totiž nepočkal, až zastaví poslední jezdci a závod odstartoval. Do startovního pole, které se rozjíždělo z nulové rychlosti, se tak dostaly monoposty znatelně rychlejší, startující letmým startem. Vznikla tlačenice a nehoda byla nevyhnutelná. Riccarda obviňovali i kolegové, mimo jiné Niki Lauda nebo James Hunt, který mu od té doby nemohl přijít na jméno. Italovi dokonce nebyl povolen start na následující Grand Prix. Na začátku roku 1981, po nahromadění dostatečného počtu důkazů, začíná soud. Patrese tvrdí, že má čisté svědomí, jinak by už ani nedokázal závodit. Po necelém roce je rozhodnuto. Soud mu dal za pravdu, videozáznam prokázal jeho nevinu. Zproštěni viny byli oba obžalovaní.
Riccardo miluje fotbal, tenis, golf a koně, se kterými jezdí parkúr. Rád si zalyžuje nebo svádí boj s větrem na windsurfingu.
Úspěšný Italský pilot má své závodnické roky již delší dobu za sebou. V posledních letech se za volantem závodního vozu či monopostu objevuje pouze sporadicky. Výjimkou je několik závodů Grand Prix Masters, které v letech 2005 a 2006 absolvoval.
STATISTIKA F1:
Národnost: italská
Datum narození: 17. dubna 1954
Místo narození: Padova (Itálie)
Osobní www stránky: www.riccardopatrese.com
Počet startů: 257
Počet bodů: 281
Počet vítězství: 6
Pole Position: 8
Nejrychlejší kola: 13
Stupně vítězů: 37
Debut v F1: GP Monaka 1977
První vítězství: GP Monaka 1982
Počet titulů mistra světa: 0
KARIÉRA F1:
1977 F1 Shadow / 21. celkově, 1 bod
1978 F1 Arrows / 12. celkově, 11 bodů
1979 F1 Arrows / 19. celkově, 2 body
1980 F1 Arrows / 9. celkově, 7 bodů
1981 F1 Arrows / 12. celkově, 10 bodů
1982 F1 Brabham / 10. celkově, 21 bodů
1983 F1 Brabham / 9. celkově, 13 bodů
1984 F1 Alfa Romeo / 13. celkově, 8 bodů
1985 F1 Alfa Romeo / 0 bodů
1986 F1 Brabham / 17. celkově, 2 body
1987 F1 Brabham / 13. celkově, 6 bodů
1988 F1 Williams / 11. celkově, 8 bodů
1989 F1 Williams / 3. celkově, 40 bodů
1990 F1 Williams / 7. celkově, 23 bodů
1991 F1 Williams / 3. celkově, 53 bodů
1992 F1 Williams / 2. celkově, 56 bodů
1993 F1 Benetton / 5. celkově, 20 bodů
Aktualizace: 9. prosince 2008
Foto: www.f1-facts.com