Peter Revson

Peter Revson byl v sedmdesátých letech 20. století teprve čtvrtým Američanem, který dokázal vyhrát závod Grand Prix Formule 1. Byl typickým příkladem jezdce, který závodí pro vášeň z rychlé jízdy, snad pro slávu, nikoliv však pro peníze. A ačkoliv se nestal nikdy skutečnou legendou, byl jedním z mála pilotů USA, kteří si ve Formuli 1 získali respekt.

Není příliš známo, že kořeny dynastie Revson sahají do carského Ruska. Peterův dědeček Samuel Morris Revson, ruský Žid, utekl do Ameriky před povolávacím rozkazem do armády. Amerika byla tou dobou zemí netušených možností a jeho tři synové založili jednu z nejrenomovanějších společností vyrábějících kosmetiku značky Revlon.

Peter se narodil v prvním roce II. světové války, ale v jeho případě do blahobytu. Netrápily ho existenční starosti, navštěvoval drahé soukromé školy a vzdělání ukončil na Cornellově univerzitě v New Yorku. Jeho otec opustil kosmetickou společnost v roce 1958 a Peter v ní nikdy nepracoval.

S kariérou závodního jezdce začal v roce 1960 na Havaji v místním klubu sportovních vozů, kde startoval s Morganem. V prvním závodě skončil druhý, ve druhém třetí a po následném vítězství ho z klubu vyloučili, dodnes není známa přesná příčina. Ještě v témže roce se poprvé posadil do formulového vozu.

V roce 1961 se zapsal do klubu Sports Car of America, kde opět s Morganem zářil, ale odnesl si i slušnou ostudu. Při závodě ve Watkins Glen startoval se zařazenou zpátečkou. O rok později se spojil se svým bývalým spolužákem z Univerzity Teddy Mayerem, jenž sehrál v jeho dalším životě významnou roli. Společně založili stáj RevEm a s Coopery závodil Peter a Teddyho mladší bratr Tim.

Snem Revsona byl triumf v Indy 500 a Formuli 1. Na rozdíl od některých svých vrstevníků měl navíc solidní finanční možnosti. V roce 1963 se přestěhoval do Evropy, kde se účastnil i s Timem šampionátu Formule Junior. Koupil si také závodní sedačku v nemistrovském závodě F1 v Oulton Parku, s Lotusem BRM dokončil závod na slušném devátém místě.

Motoristické závody šedesátých let byly velmi nebezpečné, výkony motorů šly rapidně vzhůru, ale závodní okruhy se příliš neměnily a bezpečnostní opatření se měly teprve s postupem času rodit. Smrt Tima Mayera roku 1964 sice Revsona zasáhla, ale vůni benzínu a oleje již propadl natolik, že pokračoval ve své cestě bez zaváhání dál. Získal angažmá v týmu F1 Reg Parnell Racing, kde působil jako třetí jezdec se starším zákaznickým Lotusem 24. Ale nešlo jen o automobily a závody. Peter byl bohatý, vzdělaný, pohledný a v Londýně toho času pobýval v jednom domě s novými týmovými kolegy Amonem a Hailwoodem. Dokonce s nimi bydlel i Frank Williams. Byla to doba The Beatles, Twiggy, nevázaných večírků a pilot F1 Peter Revson se cítil být skoro králem. Bohužel však debutová a neúplná sezona skončila neslavně. V šesti mistrovských závodech nezískal ani bod a nejlepším výsledkem bylo desáté místo z kvalifikace ve Spa-Francorchamps a třinácté místo v cíli v Monze.

Pro sezonu 1965 angažmá v týmu F1 nezískal a soustředil se proto na závody F2, F3 a v závěru roku startoval v USA se sportovními prototypy. Na další rok se stal továrním jezdcem Fordu a pilotoval jeho slavný model GT40 v Mistrovství světa značek spolu se Skipem Scottem. Fordu dopomohl k titulu, když pětkrát vyhráli. V ceněném Sebringu zvítězili, ale v Le Mans musel odstoupit z prvního místa. Až do roku 1969 působil v Severní Americe v seriálech CanAm a TransAm. Mezitím v Dánsku zahynul v závodě F3 jeho mladší bratr Doug.

V roce 1969 se poprvé postavil a start prestižního Indy 500. K dispozici měl starý a málo výkonný Brabham BT25 a startoval jako úplně poslední 33. jezdec. V závodě však postupoval kupředu a cílem projel za jásotu diváků na pátém místě. Sezona 1970 přinesla výraznou změnu, neboť se k McLarenu, tehdy velmi mocné a na mnoha kolbištích zastoupené společnosti, přidal právník a Peterův bývalý spolužák a následně partner Teddy Mayer. V témže roce už tak startoval Revson ve staré cihelně s McLarenem M15, který ho však zradil a musel ze závodu odstoupit.

Roku 1971 začala Revsonova kariéra nabírat zase směr vzhůru. Jeho pole position v Indy 500 bylo jako z říše snů. S McLarenem M16 Offenhauser zajel čas, který nebyl nikdo schopen překonat dlouhých jedenáct let! Závod však dokončil až jako druhý. Se sportovním McLarenem M8F Chevrolet získal bezpečně titul v seriálu CanAm. Jména Revson si znovu povšimli v F1 a Ken Tyrrell ho angažoval pro poslední závod sezony GP USA ve Watkins Glen, kde však odstoupil ve druhém kole po problémech se spojkou a unikajícím olejem.

Teddy Mayer získal mezitím v McLarenu 51% akcií a Peter Gethin byl nucen stáj opustit. Přestože se názory Mayera a Revsona v mnohém s postupem času rozcházely, dostal Peter důvěru a poprvé byl angažován v roce 1972 na místo plnohodnotného závodního jezdce vedle Dennyho Hulma. Nutno přiznat, že stál za Revsonem vlivný sponzor Yardley, paradoxně výrobce kosmetiky, který ale neměl nic společného s Revlon. V Indy startoval z první řady, ale do cíle pro poruchu převodovky nedojel. V F1 se mu s McLarenem M19A dařilo lépe. Celkově skončil pátý, čtyřikrát stanul na stupních vítězů, v Kanadě startoval z pole position a závod dokončil druhý.

Rok 1973 měl být průlomem v kariéře, Peter Revson byl považován za jednoho z adeptů na titul a u McLarenu nebyl stanoven jezdec číslo 1 a 2. Šasi M23 však v rukou dvojice Hulme – Revson nestačilo na Tyrrelly a Lotusy. Přesto získal o patnáct bodů více než rok předtím, ale zbylo na něj až páté místo před Hulmem. Na pódiu stanul opět čtyřikrát, avšak ve dvou případech na stupni nejvyšším. První vítězství získal na téměř domácí půdě McLarenu v Silverstone. Po kolizi mnoha vozů byl závod restartován. Revson vybojoval duel s Petersonem a rychlého Švéda držel až do cíle za svým zadním spoilerem. V Kanadě získal jedno z nejdiskutovanějších vítězství F1 vůbec. Po startu v deštivé cloně se trať postupně vysušovala a jezdci začali přezouvat pneumatiky, což přineslo změny v pořadí. Navíc došlo ke kolizi Schecktera a Ceverta a na dráhu byl v F1 vůbec poprvé povolán safety car. Než se Porsche 914 dostalo na okruh, trvalo to ale celá tři kola. V nastalém zmatku zamířil mezi prvními jedoucí Revson do boxů a na dráhu se vrátil ještě před zpomalovacím vozem, který vedl domnělé čelo závodu. Pilot McLarenu dojel startovní pole a získal tím na prvním místě luxusní náskok téměř celého okruhu, což následně proměnil ve své druhé a poslední vítězství.

Podívejme se nyní podrobněji do zákulisí F1 sezony 1973. Peter Revson sice nebojoval o titul, ale vedle bývalého šampiona Hulma se rozhodně neztratil. Bohužel nebo bohudík, ve Formuli 1 není nikdy nic jasné předem. U Lotusu se rozhořela válka mezi obhájcem titulu Fittipaldim a vycházející hvězdou Petersonem. Brazilec byl znechucen a hledal nové angažmá. Teddy Mayer byl připraven, navíc vstoupily do hry sponzorské peníze takových firem, jako Texaco a Marlboro, které Fittipaldiho doprovázely. Mít v McLarenu dva mistry světa a skutečně velký balík peněz bylo lákavé a bývalý spolužák Peterovi těsně po vítězství v Británii oznámil, že už s ním pro rok 1974 nepočítá. Hovořilo se, že názorové rozdíly dosáhly vrcholu a rozpory mezi oběma muži byly neřešitelné. Revson však nebyl ve špatné pozici na jezdeckém trhu a obdržel nabídku, která se neodmítá, učinilo ji totiž italské Ferrari. Duo Lauda – Revson bylo skloňováno ve všech pádech, Američan byl totiž nejen rychlý a charismatický, ale USA bylo i tehdy pro silniční Ferrari stěžejním trhem. Vše ale nakonec dopadlo jinak, smlouva byla na poslední chvíli roztržena. Spekulovalo se o tom, že Ferrari nechtělo povolit start Revsona v Indy 500 a možná byly příčinou i příliš velké finanční požadavky ze strany jezdce. McLaren se mezitím transformoval do dvou týmů, první pod označením Texaco Marlboro McLaren vedl Tedy Mayer, druhý Yardley McLaren Phil Kerr. Po ukončení jednání s Ferrari zamířil Peter zpět k druhému týmu, ale když se Mayer dozvěděl, že by měl jeho vyhozený zaměstnanec závodit znovu s jeho vozy, souhlasil se smlouvou pouze za podmínky, že v ní bude jednoznačně stanovena pozice až třetího jezdce. To Revson odmítl a obrátil se ke značce McLaren zády. Ve startovním poli se ale téhož roku objevila nová stáj.

V jejím čele stál Američan Don Nichols a nesla označení Shadow. Ve svém debutovém roce zůstala jen tři body za Ferrari a BRM a co víc, měla silného sponzora v UOP, díky kterému byly vozy lakovány v dramatické černé. Nichols potřeboval schopného jezdce a Revson konkurenceschopný závodní vůz. Američané proto spojili pro sezonu 1974 své síly. Týmovým kolegou byl jmenován Jean Pierre Jarier, šampion Formule 2. Nový vůz DN3 nebyl připraven včas pro dostatečné odzkoušení, ale jeho rychlost a jízdní vlastnosti si Peter chválil. V Argentině se kvalifikoval čtvrtý a v Brazílii šestý. Bohužel v závodě bylo vše jinak. Z prvního odstoupil v prvním kole po kolizi s týmovým kolegou, ze druhého v kole jedenáctém pro přehřívající se motor. Stáj byla zklamaná, ale plná očekávání od nového DN3, který odjela testovat na jihoafrický okruh Kyalami, místo konání tradičních testů, jež jezdci využívali také k odpočinku. Pokud srovnáme tehdejší a dnešní úsilí, nestačíme se divit. Někteří piloti tenkrát testovali na dráze, jiní se koupali a další hráli fotbal nebo tenis. Dokážete si představit lepší dovolenou? Shadow a Revson však pracovali tvrdě a devět dnů před plánovaným závodem bylo na programu ladění převodovky. Peter nasadil rychlé tempo a časy byly slibné. Nad druhou zatáčkou okruhu Barbecue Bend, jež ústí na rovinku a jezdila se rychlostí přes 200 km/h, se však brzy objevil silný dým. Spolu s Shadow testovali 22. března i někteří domácí jezdci v zakoupených starších vozech. Nikoho nenapadlo, že příčinou dýmu je monopost Petera Revsona, jehož zavěšení levého předního kola se po prasknutí titanového šroubu zlomilo. Nový DN3 po nárazu zachvátily plameny, 35letý pilot byl na místě mrtev.

Peter Revson absolvoval ve Formuli 1 jen dvě kompletní sezony a startoval ve 32 závodech. Z dvaceti dokončených závodů bodoval 14krát a 8krát vystoupil na stupně vítězů. Jednou startoval z pole position a dvakrát zněla na jeho počest americká hymna. Jeho kariéra byla spojena především se značkou McLaren, osudným mu byl ale černočerný “stín“.

Foto: www.f1-facts.com

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy