Nico Rosberg

Tři roky nato se narodil Keke Rosbergovi syn Nico a dnes se soustředí pozornost právě na zmíněného pokračovatele v otcových šlépějích.

Přestože je jeho otec Fin a vždy se k finské závodní škole otevřeně hlásil, Nicova národnost je německá. Sám už se považuje za světoběžníka, neboť bez této oběti se nelze v dnešním motoristickém sportu prosadit.

Na mezinárodní scénu vstoupil Nico s motokárou ve Francii v roce 1996. O rok později získal titul a v roce 1998 přestoupil do italského šampionátu, přitom si odskočil do Severní Ameriky, kde získal titul šampiona. Sezona 2000 přinesla titul evropského vicemistra motokárové třídy Formule A. O rok později startoval ve světovém šampionátu třídy Formula Super A, ale skončil až šestnáctý.

Rok 2002 znamenal definitivní konec motokárovému učení a přestup k monopostům. Nico se stal suverénně šampionem Formule BMW s devíti vítězstvími. BMW odměnilo Nica testováním vozu Formule 1 u týmu BMW Williams. Další dva roky v evropské F3 už tak úspěšné ale nebyly a přes 4 vítězství skončil Němec osmý a v roce 2004 čtvrtý. Ať už bylo následné angažmá v GP2 zajištěno jménem, penězi nebo schopnostmi, Nico prokázal, že si ho plně zasloužil. "GP2 je dle mého perfektní příležitostí, je velmi blízko F1, kam se chci dostat."

Nico dozrál a předvedl se v nejlepším světle…
Sebevědomí jezdci nechybělo, ale vstup do sezony 2005 přinesl mírné rozčarování. Nico patřil k favoritům, ale předsezónní testy a úvodní závod očekávání nenaplnily. Zlom přineslo až důležité Monako, následně závody ve Francii, Velké Británii a Německu. V průběhu sezony se neustále zlepšoval, kromě rychlosti prokázal chladnou hlavu, schopnost jezdit takticky, bezchybně a především po zbytek roku získával cenné body pódiovými umístěními prakticky ve všech závodech. Původní bodovou ztrátu na Fina Kovalainena vyrovnal a v přímém souboji v posledním závodě soka deklasoval. Zaslouženě tak získal titul šampiona a s definitivní platností si otevřel brány do Formule 1. "Velmi důležité bylo to, že se konaly závody spolu s F1, potkával jsem se tak s důležitými lidmi." Již na konci závodní sezony bylo jasné, že Nico vstupuje do F1, jednalo se však o týmu a roli.

Vstup do sezony jediným jejím světlým bodem…
Nico se těšil po svém titulu mistra světa v GP2 velké pozornosti médií a samozřejmě týmů F1, ale mnoho volných míst v závodních vozech pro sezonu 2006 k dispozici nebylo. V návaznosti na úspěch svého otce s týmem Williams se obě strany brzy dohodly a Nico byl představen coby týmový kolega Marka Webbera. Tlak na svoji osobu si přirozeně uvědomoval: „Všichni očekávají, že budu minimálně stejně dobrý jako táta, ale to nebude vůbec tak snadné. Dostal se z ničeho až na samý vrchol. Jeho úspěchů si moc cením, ale mým idolem je Mika Häkkinen.“ Předsezónní testy vypadaly velmi dobře a Nico brzy získal za volantem jistotu. V první Grand Prix kariéry Nico zazářil. Po startu ze dvanácté pozice a výborné stíhací jízdě získal dva body za sedmé místo. V Malajsii ho zradil motor a v Austrálii pro nehodu nedokončil. Při GP Evropy dovezl FW28 do cíle znovu na sedmé pozici a přidal na svoje konto další dva body. Bohužel to byl bodový zápis poslední. Šasi s motorem Cosworth bylo sice na některých okruzích poměrně rychlé, ale taky nespolehlivé. Když se Nico do cíle dostal, bylo to na hranici první desítky a bez bodů. Ve srovnání s Markem Webberem nepropadl, ale ani nezazářil. V době menší konkurenceschopnosti vozu dokázal Australan díky svým zkušenostem dosáhnout lepších časů i umístění. Rozloučení se sezonou při posledním podniku v Brazílii pak jezdci nevyšlo vůbec. Chyba ve třetí zatáčce a následná kolize s týmovým kolegou byla nepříliš vydařenou tečkou. „Co se týče mé první sezony, jsem poněkud zklamán, ale cítím se být lepším jezdce než na jejím začátku.“ Přesto však Rosberg ve své první sezoně prokázal, že je v F1 zcela oprávněně, nutno totiž vzít v potaz skutečnost, že neměl mnoho příležitostí mnohé pro něj neznámé okruhy poznat, neboť musel ve volných trénincích šetřit motor kvůli předpisům a hrozící penalizaci za jeho výměnu.

Sezona potvrzených schopností...
Ročník 2007 začal už při testech slibně. Nový monopost FW29 byl osazen osmiválcem Toyota stejné specifikace, kterou využíval tovární tým japonské automobilky, byl nejen dobře ovladatelný a rychlý, ale proti svému předchůdci i spolehlivý. Navíc dokázala stáj Sira Franka Williamse monopost v průběhu sezony aktualizovat a udržet v popředí skupiny středu startovního pole. I to dalo vyniknout jezdci, který působil proti své debutové sezoně daleko vyrovnaněji. Jedenáctkrát ze sedmnácti kvalifikací postoupil do finálové části, kde bojoval o pozice s piloty továrních vozů. Za nejsilnější okamžiky sezony se dá považovat závod v Belgii, Malajsii, ale především vynikající čtvrté místo v Brazílii, které bylo i vrcholem. Pokud byl vůz stáje z Grove za normálních okolností v popředí závodního pole, vždy ho pilotoval Nico. Svého staršího a zkušenějšího týmového kolegu Wurze porazil rozhodujícím způsobem a dopomohl sympatickému Rakušanovi do závodnického důchodu. Se ziskem 20 bodů skončil jen těsně za Fisichellou z továrního Renaultu. Po uvolnění závodního monopostu v McLarenu byl nejčastěji zmiňovaným nástupcem Fernanda Alonsa, ale vedení Williamsu trvalo na dodržení platné smlouvy.
 

* Aktualizace 8. listopadu 2007