Před několika lety mi jeden přispívatel vyčetl, že Paddock Line je mou sebestřednou exhibicí a prachsprostým vytahováním. Když jsem si jeho výrok spolu s další informací připomněl, došlo mi, že mě skutečně provází drahnou dobu a díky němu mám možnost komunikovat se stejně "postiženými" lidmi v širokém okolí. A že si u některých našel oblibu, což mě nesmírně těší, dokazují dotazy, kde momentálně je...
Paddock se vždy nějak týkal historie. Ta mě vždy zajímala a jak jsem v posledních týdnech zjistil, je jí ještě tolik, že mám vážné pochybnosti, jestli vůbec stihnu aspoň část za svou fyzickou existenci obsáhnout. O to zajímavější je se do ní nořit a hledat souvislosti. Například momentálně to jsou konstrukce (někdy by se dalo napsat i "konstrukce") co nikdy nevyjely. A tak přede mnou defilují pokusy zcela neznámých lidí i seriózních osob F1, některá jména se prolínají a opakovaně vstupují do děje. Rozhodně by z toho byl velice zajímavý materiál - ostatně plánuji na tradičním setkání u Odina podat raport - leč nejspíš narazí na obvyklý problém, se kterým se nepotýkáme jen my na F1NEWS.cz, ale i ostatní seriózní autoři.
Čas je zrádná past a letí přesně tak, jak si mnohdy nepřejeme. Je rychlý tehdy, když to vůbec nepotřebujeme a naopak se vleče, kdy bychom chtěli mít všechno z krku. Vlastně jsem se ani pořádně nerozkoukal a pětice závodů je za námi. Rozhodně by bylo o čem psát a co hodnotit, ale ve stínu některých osobních záležitostí (prosím, nezáviďte, že jsem si dovolil po dvaceti letech onu klasickou nicnedělací dovolenou) to vždy nějak proklouzlo kolem mne. Vstřebal jsem Halo system a musím společně s mnoha lidmi znalými situace podotknout, že ho trpím, ale neschvaluji. V tomto směru opravdu nesouhlasím se zažitým rčením, že zvyknout si lze na všechno. Byl jsem překvapen úvodem sezóny, aby se pomalu vše zase vracelo k normálu posledních let. Zanadával jsem si nad některými kontroverzními okamžiky a těším se, až je rozeberu s lidmi, s nimiž se opravdu rád setkávám.
Existují obecná témata, která přitahují čtenáře jako můry rozžehnutá petrolejka nad stolem v letité chatě. A že jich v poslední době bylo. Určitě by se na jedno z nejvyšších míst vyšvihl Max Verstappen. Debata kolem tohoto mladíka (jehož otec se mi teď v mém historickém bádání motá často na klávesnici) měla několik dimenzí a zdá se, že kontroverzní chování tohoto veletalentu vstupuje do další fáze. Na jednu stranu je pro mnohé sympatické, že si nedělá hlavu z velkých hvězd a nechodí před nimi v uctivém předklonu, což ale ještě neznamená, že by jim mohl a měl kazit závod. Budiž - F1 je stejně jako jiné motoristické oblasti sférou kontaktní, kdy nějaký ten karbon ulétne. Jenže Čína a Ázerbajdžán, to byly v obou případech úlety srovnatelné s Maxovou havárií v Monacu 2016. Tehdy měl dost kritiků, ale našli se obhájci a připouštím, že jsem se řadil spíš k nim. Právě z důvodu Verstappenovy dravosti a snahy nesedět v řadě a čekat, až mu spadne pořadí do klína. S přibývajícími lety jako by se v určité oblasti místo dozrávání stále více plašil. Je pořád sympatické, že nechce čekat, ale už má na svém kontě dost závodů na to, aby věděl, kdy je nejvhodnější chvíle pro útok a když se vyplatí zůstat na číhané.
Po jeho bok bych zařadil Romaina Grosjeana, a to nejenom kvůli jeho poslednímu extempore. Otevřeně přiznávám, že jsem v F1 nikdy neseděl a nepřísluší mi komentovat, do jaké míry v Barceloně v turn 3 udělal či neudělal fatální chybu. Spíš si myslím, že z dalšího talentu, kriticky připusťme že nejspíš menšího než v případě Verstappenově, padají kousky nadějí a zůstává jen torzo pilota, který možná měl čáku na to bojovat v některém špičkovém týmu o vítězství. Z tohoto hlediska se mi jeho sága a sen o Renaultu zdá být ohrožena. Jestli totiž tradiční automobilka skutečně poputuje postupnými kroky vpřed a dejme tomu za dva tři roky bude atakovat nejužší špičku, Grosjean se svým dříve vysloveným přáním může zůstat v koutě jak dívka na plese nevyzvaná k tanci.
V této souvislosti se mi do tenat nabízí i Nico Hülkenberg. Třeba i proto, že ho Grosjean poslal mimo hru a Němec si tím upevnil nelichotivou příčku v žebříčku pilotů bez jediného pódiového umístění. Přitom lze říci, že Nico není žádný plašan, "bezhlavý" jezdec, který by štípal na potkání třísky. Nevím, jak to vnímá komunita fanoušků F1, ale snad bych kvůli němu přivítal něco podobného, co se stalo v Německu 1994. Tehdy se prakticky celá špička díky Mikovi Häkkinenovi vytloukla hned na startu a stupně vítězů tehdy připadly dvojici Panis-Bernard na Ligierech, mimochodem doposud naprosto tragických. Jenže přát si, aby se startovní pole takovým způsobem eliminovalo? Asi bych to schytal. Nezbývá než doufat, že Nico toto prokletí nějak prolomí - ostatně mě napadá příklad v podobě Patricka Tambaye. Také on byl ve svých začátcích nadějnou hvězdou, která zdánlivě vyhořela, chopil se až druhé šance, i když měl k dispozici podstatně lepší materiál.
Chystá se nám GP Monaka, klenot mezi Grand Prix, ač na ní spousta pilotů žehrá. Ale už jsme hovořili o rčeních a jedním je "odříkaného chleba největší krajíc". Není tajemstvím, že právě historicky první přenos Československé televize ze závodu F1 se odehrál z Monte Carla v roce 1973 a dodnes si připomínám, že jsem ho viděl. Předpokládám, že i tohle téma přijde na přetřes při setkání, které si někteří nechávají stále uniknout, ač je to vyslovená škoda. Jistě, je tu nedostatek času, vzdálenost, práce a další důvody, ale také se tohle výjimečné setkání odehraje jednou za rok - proto si myslím, že by neměl být tak velký problém si to zařídit. Ale možná jsem pouze příliš velký optimista, jako v některých jiných směrech.
Takže za mě mohu napsat, že se budu těšit nejen na známé i nové tváře, na monacké uličky, na další události v F1 i historické objevy a doufám, že i pravidelné Paddock Line články. Nemyslete si, že chyběly jen vám.