Pochopitelně je možné si říci - budu plavat proti proudu a široce diskutovaná témata odložím ad acta. Jenže pak se člověk seznámí s názory dalších příznivců F1 a nedá mu to. Některé ho potěší, jiné naštvou, díky dalším zase dojde k názoru, že debatující na něco pozapomněli. Je to prosté a přirozené, od toho máme dar komunikace a neměli bychom se ho zříkat.
Je nesporné, že hlavním bodem GP USA 2017 bude poslední kolo a v něm zatáčka 17. Není třeba nijak sáhodlouze opisovat, co se stalo - internet byl zaplaven dostatkem záběrů z inkriminovaného místa, následovaly výbuchy emocí, někteří zúčastnění plus televizní moderátoři hystericky křičeli o "zabíjení závodu". Ovšem v podobných případech je lepší někdy nechat emoce opadnout, takzvaně vychladnout a podívat se na věc znovu, podruhé či potřetí. A najednou může být leckdo překvapen, co všechno mu nedošlo nebo přehlédl.
Ukřivděné volání Red Bullu je zřejmé a lze ho chápat jako obranu vlastních zájmů. Ale střízlivě hodnotící jedinec musí připustit zásadní fakt: v daném bodě získal pilot vozu 33 Max Verstappen nedovolenou výhodu, protože si přejetím obrubníku za vyznačenou linií tratě tuto zkrátil. Tečka a puntík. Argumentovat tím, že to bylo o deset, možná jen pět centimetrů, už nebylo nic jiného, než útok na city. Stejně jako snaha bagatelizovat zmíněnou situaci výroky, že ostatní to dělali také. Ano, zejména v zatáčce 10 jsme viděli téměř celé startovní pole "všemi čtyřmi mimo". Je také evidentní, že Verstappen neudělal něco podobného jako v kvalifikaci Pascal Wehrlein mezi zatáčkami 19 a 20. Ale je taky fakt, že v otázce dodržování pravidel neexistuje nic jako handicapové posuzování.
Zkusme něco, co někteří fanoušci F1 nemají rádi, ač nechápu proč. Představte si 90. minutu fotbalového zápasu, kdy se jednomu týmu podaří únik. Útočník si předkopne míč kolem obránce, jenž ho dokáže blokovat natolik, že nemůže projít. A tak atakující hráč proběhne s míčem oněch pět až deset centimetrů za autovou čárou, na což obránce není schopen a ani nereaguje, protože jde o přestupek. Také byste řekli - ale no tak, byla to poslední minuta a co je nám do nějakých pár centimetrů? Kdepak, spustil by se řev jak při porážce vepříka na jatkách, osočovalo by se vedení UEFA i FIFA, proč ještě nemáme video a jaký to je zásah do zápasu. Formule 1 video má a komisaři si zcela určitě inkriminované záběry prohlédli. A podle nich jednali.
Nelze přehlédnout i jiné aspekty, mezi nimi i jakousi gloriolu, kterou na sebe Verstappen strhl. Startoval z 16. místa a nakonec málem dojel na stupních vítězů - dost lidí nadšeně oslavovalo jeho výjimečný výkon, jaký hodně dlouho nemá obdoby (to není výmysl, ale konkrétní výroky). Tihle lidé velice rychle zapomněli na tři týdny starý závod v Malajsii, kde Sebastian Vettel startoval z posledního místa a vybojoval tu samou příčku v cíli jako Verstappen v USA. Takže brilantní výkon ano, ale výjimečný? V dnešní době penalizací zdaleka ne.
A tím se obloukem dostáváme k nadpisu: důležité je, komu straníte. Není vůbec tajemstvím, že poměrně dost lidí Ferrari nemusí a když se Maranellu nedaří, mají opravdu radost. Přitom by jejich kredit nijak neutrpěl, kdyby přiznali skutečný stav věcí, tedy realitu. Kimi Räikkönen se nacházel v krajně obtížné situaci, protože Vettel před ním zrovna neupaloval do cíle a Max za ním měl o 17 kol "mladší" pneumatiky a ještě o stupeň měkčí směs. Je pochopitelné, že to Max zkusil a dle mého názoru pochopil, že poslední větší šanci prohrál na konci rovinky a v zatáčce 12 (pokud by Kimi fatálně nechyboval). O manévrech, jaký předvedl v "sedmnáctce" by mnozí uprostřed závodu prohlásili, že to byl pokus předem odsouzený k nezdaru. Jenže punc velkého hrdiny, finišmena a dravého mládí vedl ke snaze jeho pochybení omluvit a legalizovat zaštítěním atraktivitou závodu a boje do poslední zatáčky. A to vůbec nenabízím ještě tu alternativu, že by došlo k záležitosti vice versa. Jak by se asi u Red Bullu tvářili, kdyby právě před Maxovým atakem zvolil Kimi obranu v tom směru, že by právě on "střihl" zatáčku přes obrubník? Nezazněl by z tábora "rudých býků" protest za neoprávněnou výhodu? Škoda, že v tomto směru není závod jako počítačová hra a že nemůžeme vyzkoušet obě varianty...
Existují i názory, že dodržování vymezené tratě je svým způsobem přežitek a potlačování závodní svobody. Tady možná víc než jinde platí, že právě v místě, kde svoboda jednoho začíná, pro toho druhého končí. Už takhle se bohatýrsky rozmáchlé plochy kolem tratí - důsledek to někdy opravdu přehnané snahy o bezpečnost - dovolí množství chyb. Na jednu stranu fajn, že se pilot může vrátit na dráhu a nadále zůstat v závodě. Na druhou ale najdeme stále menší reflexi na nebezpečí nikoli vůči vlastní osobě, ale na to ryze závodní. Pokud by se křidélka poněkud přistřihla, zpočátku bychom asi viděli dost karambolů a vozů v nezpevněných zónách, ve statistikách by přibylo nepříjemné DNF, ale časem by se piloti smířili s faktem, že je třeba více preciznosti a menší prostor pro chyby. Ruku na srdce, utrpěla by tím závodní atraktivita?
Mně osobně pobavila reakce trojnásobného mistra světa Niki Laudy, který volil poměrně ostrá slova. Přitom právě ten Lauda v roce 1976 halasně odsuzoval McLaren po Grand Prix Španělska, kdy byl jeho vůz o 18 mm širší než připouštěla tehdy nově zavedená pravidla. "Co McLaren ve Španělsku předvedl, nebylo fair. Nejen vůči mně, nýbrž vůči všem. My také nezamontujeme do vozu motor s objemem čtyři litry a neřekneme: »Promiňte, jenom jedenkrát!« Nejde tu jen o jeden závod, ale o celé mistrovství. Je mi líto Hunta, ale nikoli McLarenu." Když pak FIA Huntovu diskvalifikaci změnila na peněžitý trest a de facto tím požehnala porušení pravidel, Lauda v tisku uvedl: "Jednání FIA je skandální!" A hleďme, po několika desítkách let Lauda kritizuje odpovědná místa, že se drží pravidel a trvají na jejich dodržování.
V Austinu ale nešlo jen o Verstappena, Räikkönena, pár centimetrů a stupně vítězů. Osobně jsem se hodně těšil na souboj dvojice Hülkenberg a Sainz jr., protože Carlos konečně mohl prokázat, že má na víc než na juniorku Red Bullu a Nico se zase díky silnějšímu kolegovi může odrazit k ještě lepším výkonům. Bohužel z toho sešlo, ale Španěl v prvním závodě za Renault rozhodně překročil očekávání. Na dalekosáhlé soudy rozhodně není ještě ta správná doba, ale když věci nebudou torpédovány stále problematickou spolehlivostí, může ona prognóza Francouzů v podobě boje o vítězství a tituly někdy kolem roku 2020 vypadat sympaticky pravděpodobně.
Jsou témata, která mi přijdou krajně zbytečná, pitvat se v téměř stále shodném projevu v triumvirátu Alonso-Honda-McLaren považuji za něco víc než poklus s otýpkou dřeva do přilehlých hvozdů. Proto si dovolím poněkud rozvést v tuto chvíli už včerejší prohlášení Red Bullu, kdože bude v Mexiku hájit barvy B-týmu z Faenzy. Rozhodnutí pro Mexiko skutečně může vzbuzovat dojem, že ruská stopa v F1 má na kahánku. Nelze však podcenit onen dodatek, který v BBC Sport neopomněli zdůraznit. Zatím nepadlo ani slovo o posledních dvou Grand Prix, mexická sestava má údajně "porovnávací" charakter.
Pokud by to byla pravda, pak má Kvjat slušnou pozici, protože po své krátké pauze bodoval. Spousta lidí také připomene, že vliv peněz, které do týmu díky jeho mecenášům putují, nelze přehlížet. Na druhé straně ale musíme přiznat, že poslední dva roky to s Daniilem nevypadá nejrůžověji. Do Red Bullu byl poslán na úkor Sainze jr. a po návratu v 32 Grand Prix za juniorku přivezl pouhých šest bodovaných pozic - tři devátá a tři desátá místa. To je na pilota, který v Red Bullu vystoupal i na stupně vítězů, dost málo. Do zákulisí samozřejmě tolik nevidíme, takže už po Mexiku může být všechno zase jinak. Co myslíte vy, naši věrní čtenáři?
Měl bych dozajista oslavovat Lewise Hamiltona a Mercedes - Brit má titul víc než na dosah a třícípá hvězda už slaví. Budiž řečeno, že komu čest, tomu čest - Ferrari se o šanci připravilo především vlastním pochybením, což Vettel dokázal přiznat a nakonec se zdá, že Maranello přejde tento fakt sice s lehce zaťatým chrupem, ale nakonec bez vážného zemětřesení. My můžeme doufat, že se poučí z krizového období a bude i nadále vážným a chtějme říci ještě vážnějším soupeřem týmu, který přes všechny nadějné vyhlídky opět předvedl kočkomyší strategii.
Pravda, letos mu trvalo o něco déle, než začal opět školit startovní pole, ale poslední třetinu sezóny už se zase ocitl v pozici, kdy sice rozhlašuje, že ještě není nic hotovo, ale dobře ví, že stačí držet dosavadní standard. Budiž jim tedy přáno, ale jako člověk toužící po zvratech a napětí co nejdéle bych určitě nebyl sám, kdo si přeje změnu...