Prakticky v každém sportu je to stejné, jen právě u Belgie se nějak moc vzývá krása okruhu. Jistěže je velmi zajímavý, bezesporu byla taková i jeho delší, čtrnáctikilometrová verze. Existují nadšenci, kteří vyrážejí do dané lokality a hledají ikonické zatáčky, původní Malmedy, S Masta, Holowell... Zavítají bezesporu i do Burneville a třeba popovídají s nějakými pamětníky, kteří si ještě vybaví dramatický rok 1970, kdy se na "starém" Spa jelo naposled a kdy Pedro Rodriguez a Chris Amon předvedli něco podobného jako letos Hamilton a Vettel.
Takže i když je Spa-Francorchamps hezky položená trať, stejně jako ve fotbale, hokeji, atletice nebo vodních sportech není až tak zajímavé, jak ten který areál vypadá, ale co se v něm odehrává. Jean-Pierre Beltoise jednou na otázku, která trať by se divákům měla líbit nejvíc, suše opáčil: "Asi taková, u které vůbec nevědí, jak vypadá, protože je závod strhne natolik, že si toho nevšimnou". Jistě, jde o určitou nadsázku, ale leccos vystihuje.
Z hlediska důležitosti pro šampionát byl pochopitelně nejzásadnější souboj Hamiltona s Vettelem. Překvapivý také proto, že se téměř jednohlasně hovořilo o faktu, že Mercedes Ferrari sfoukne jak plamen dohořívající svíčky. Od tréninku bylo jasné, že to taková procházka růžovým sadem nebude. Vysvětlení bylo předloženo hned několik, pro jistotu se nikdo moc nezabýval situací v úseku Blanchimont, kdy nejeden moderátor závodu lehce či více zpochybňoval Hamiltonovo chování. Možná Lewis čekal, že se mu podaří zopakovat Baku a vyprovokovat Vettela k akci. Sebastian byl evidentně odhodlaný odčinit rok 2015 a rehabilitovat se za situaci při nájezdu na Raidillon, ale právě na tom samém místě nejspíš letos boj o překvapivé a cenné vítězství prohrál. Hamilton byl o myšlenku napřed, i když přísně vzato měl i výhodnější pozici...
Když se projdeme historií závodů v posledních letech, začíná to vypadat, že skupina komisařů měla před touto sezónou jako povinnou četbu Dostojevského Zločin a trest. Nebo prostoupil strašák bezpečnosti myšlenkové okruhy osvícených mužů natolik, že za chvíli budou pro jistotu trestat i samovolné vyjetí pilota mimo trať, protože se prohřešil nebezpečnou jízdou proti sobě samému? Samozřejmě existují pravidla, která se mají a musí dodržovat. Ale také by bylo dobré si říci a přiznat, není někdy ona úzkostlivá snaha o sterilitu přehnaná?
Vezměme si příklad Kimi Räikkönena. Jel rychle v režimu dvojitých žlutých vlajek. O tom nelze diskutovat. Ovšem faktem také je, že v dané chvíli byl Verstappenův vůz uklizen za svodidly (což je pochopitelně věc vedení závodu) a přímé nebezpečí tedy nehrozilo. Bylo by určitě zajímavé se podívat, o kolik v daném úseku ubral Bottas, protože se z videa nezdá, že by se k němu Kimi nějak zásadně přiblížil. Přestože jeho krajan profrčel daným úsekem o chviličku dříve. Nepochybuji o tom, že nám budou v diskuzi dodána patřičná data z telemetrie.
Není si třeba zvlášť připomínat, že pryč je doba, kdy se jezdilo plnou rychlostí kolem vozů, stojících vesele na trati. Podívejte se schválně na nějaký záznam z GP USA v Long Beach. Díky tomu, že usilovně mapuji kariéru Claye Regazzoniho, tak si vybavuji ročník 1980, kdy Clay fatálně havaroval. Před nehodou si mohl vybrat - na levém okraji trati stál Zuninův Brabham (1. kolo), naproti Alfa Romeo Patricka Depaillera (40. kolo). Švýcar havaroval v 51. kole... Pro ty, kteří se táží, co tím chtěl básník říci, asi jen tolik, že startovní pole padesátkrát resp. desetkrát projelo úsekem kolem dvou odstavených vozů a jak vyplývá ze svědectví pilotů, nikdo nezpomaloval. Verstappenův Red Bull v Belgii byl v době průjezdu dvojice Bottas - Räikkönen už za "plotem".
Ale budiž, signalizace blikala a pilot by nejspíš neměl používat vlastní odhad a mozek, nýbrž reagovat na impulsy vysílané mu na volant. Je tu ale případ dvě: evergreen posledních závodů a zaručená show, o níž Force India určitě nestojí, ale má svůj parádní ohlas. Sergio Pérez se v Belgii předvedl jako člověk s olověnou nohou a krvavýma očima. Už po startu si oba piloti vjeli do vlasů, když mezi La Source a Eau Rouge drhli navzájem koly svých monopostů, ale poučení z krizového vývoje nepřišlo. Pokud se v této fázi ještě něco dalo omluvit, pak jedině skutečnost, že zleva na Péreze tlačil Hülkenberg a Ocon možná byl až příliš optimistický.
Pérez pak v souboji s Grosjeanem ve 14. kole zvolil tradiční únikový směr v Les Combes, což Romain několikrát neopomenul zdůraznit do vysílačky. Tady už byla vina zřetelnější, i když na první pohled to tak nevypadalo. Pérez do zatáčky vjížděl jako první, takže zdánlivě výhodu nezískal. Jenže právě ono "narovnání" Les Combes bylo tou výhodou. Dalo by se najít poměrně hodně příkladů i z jiných sportů. Proto taky oněch 5 vteřin za nedovolenou výhodu.
A máme tu poslední díl romance v růžovém. Poté, co jste si mohli shlédnout dovádění pilotů Force Indie v průběhu letošního roku, nastává okamžik z 28. kola, kdy Pérez už vůbec nebere ohled na svého kolegu a jak zní stále častěji oblíbený výraz "na férovku" zavře mu dveře způsobem, který mohl skutečně skončit nárazem do zdi bývalých boxů. A za použití dalšího lidového výrazu, to by teprve bylo "tóčo". Pérez se bránil, že si hájil závodní stopu, ale také přiznal, že Ocona viděl. Takže v tomhle směru šlo o jasný úmysl a ohrožení. A tentokrát to zůstalo bez potrestání.
Můžeme se dohadovat a tvrdit, že Ocon mohl klidně počkat až na rovinku Kemmel a tam Péreze předstihnout. Tím bychom ale také mohli dojít do bodu, kdy vymezíme na trati místa bezpečná pro předjíždění a trestat budeme ty, kteří to zkusí kdekoliv jinde. Sluší se také dodat, že souboje byly, jsou a budou kořením závodů, že se při nich obrousí něco vozů je třeba brát v úvahu, ale měla by pořád platit úcta a ohled k soupeři. Na závěr tohoto příběhu lze říci - nešlo o první případ, kdy si Pérez a Ocon omlátili vozy a pocuchali vzájemné vztahy. V Belgii, zvláště po prvním kole, už mohli oba vědět, že právě ten druhý neustoupí. Ale to se dostáváme na úroveň anekdot o kanadských dřevorubcích, kdy pointa je vystavena na skutečnosti, že jeden si myslí, že ten druhý to neudělá. Výsledkem jsou krvavá zranění a hořící budovy...
Dalším vděčným tématem je Fernando Alonso, který vzdal závod, i když nejspíš nemusel, alespoň Honda to tvrdí. Hodně lidí mu také vyčetlo, že není dostatečně "rovný" a nedokáže zpříma říci: vaše auto stojí za starou belu a já s ním už jezdit nebudu. Je jistě frustrující, zvláště pro dvojnásobného mistra světa. Je pravda, že třeba takový Regazzoni a Hunt dokázali pohanit auto na kterém jezdili, ale Alonso se nebezpečně blíží do bodu, kdy by jeho kariéra mohla dopadnout jako v případě Emersona Fittipaldiho. Pravda, jiné je to, že Emmo se upsal brazilskému projektu a propadl mu natolik, že dokázal odmítnout nabídky Lotusu, McLarenu, Brabhamu a Tyrrellu (na konci 70. let), aby nakonec o padlého šampiona neměl nikdo zájem. Pravdou je, že v následujících letech zůstal ve špici jen Brabham, ale spojení Fittipaldi-Ecclestone, k němuž se poprvé schylovalo v roce 1974, by mohlo být zajímavé a dost možná by Brazílie měla špičkový "brazilský" tým Fittipaldi-Piquet.
Ale zpět k Alonsovi. Ten odmítá nabídky, ale dobré by bylo říci konkrétně, o koho šlo. V jeho případě asi těžko budeme brát v úvahu Sauber, Toro Rosso nebo Haas. K Ferrari by nejspíš nešel pro své předchozí zkušenosti, Red Bull by připadal v úvahu, kdyby se Verstappen namíchl a vzal nohy na ramena. Ale zní správná otázka - kam by šel? K Mercedesu? Hamiltona se Stříbrné šípy těžko budou chtít zbavit a Bottase není v tuto chvíli důvod měnit. Force India? Nejistý krok, zvláště když Mallya ještě netuší, jak se situace s týmem vyvine. Takže oněch 40 % nabídek nejspíš představuje Renault a Williams. A jak můžeme mezi řádky Alonsova jednání a vystupování vypozorovat, Renault ještě ve svém dlouhodobém plánu nepokročil tak daleko, aby jeho ambice naplnil.
Tak tedy Williams. Ale koho posadit na lavici náhradníků? Logicky se jeví jako první na ráně Massa, který chtěl tak jako tak skončit, jenže Brazilec náhle našel opět zálibu v závodění, navíc by mu měl být tým vděčný, že mu vytrhl z paty nikoli jenom trn, ale pořádně zaseklé hrábě. Lance Stroll je ale nedotknutelná slípka snášející zlatá vejce, kterou si Lowe s matkou Claire přes všechny obhajující řeči o výslekovém progresu Kanaďana (po chuchvalci nebem seslaných bodů tu máme další půst v podobě tří závodů) nenechají ujít. Ale neklesejme na mysli, třeba FIA stejně zásadně jako Halo koncept umožní nasazování třetích vozů.
Tyhle myšlenky jsou ale už zčásti zapomenuty. Na dveře klepe Autodromo di Monza, tedy trať až na jednu výjimku vždy přítomná v šampionátu. Přijdou nové dotazy, nové události hodné komentářů a mezi nimi se třeba najdou i rázné odpovědi na to, co jsme si rozebrali dnes.