Pochopitelně je k tomu nutné přičíst i stále přetrvávající dojem z Grand Prix, která se jako fata morgana vyloupla v závěru reálného socialismu a nabídla nám, po mnoha slibech ze strany polské, jugoslávské, ba i sovětské, možnost zamířit relativně pár kilometrů od tehdy ještě společných hranic a vyslechnout si řev turbomotorů i atmosférických skomírajících kolegů. Kdo se dříve pokoutně neprodral do Rakouska, což byla asi nejjednodušší možnost, konečně se mohl s rozkoší oddat tomu pocitu, že je při tom.
Jenže, jak pravil klasik Jan Neruda, čas oponou trhnul a Maďarsko, přes mnohé varovné až poplašné řeči, v seriálu zůstalo a zaujalo post etablované podívané. Nadále se tu předjíždí velmi obtížně, ale když už se někdo odváží, většinou to vede k události dlouze debatované. Především měl maďarský závod povahu podobnou jako fotbalové utkání. Když nějaký tým vsítí branku těsně před koncem poločasu, říká se, že to je do druhé půle patřičná vzpruha. Hamilton po skvělém výkonu na domácí půdě měl podobný "shot" na dosah - poprvé se v letošní sezóně mohl dostat před Vettela. Prozatím nejblíž mu byl po druhém závodě, kdy si se 43 body podělili vedoucí příčku. Ale od té chvíle se Lewis dostal pouze do role lovce stíhajícího kořist. Vstupovat do "druhé poloviny" (přísně vzato ji začíná právě Maďarsko, ale s ohledem na následující tři volné víkendy se jeví spíš jako závěr první části) s náskokem, zvláště před rychlými tratěmi ve Spa-Francorchamps a na Monze by byl velice důležitý bonus.
Pikantní před Maďarskem byl i fakt, že v posledních třech letech tu byl pokaždé jiný vítěz - a tato trojice měla čáku i na to uzmout vavříny letošní. Red Bullu se sice nepovedlo udržet nastavenou laťku a navzdory slibným tréninkům povlával až za Mercedesy, ale pořád byly tři nejlepší týmy seřazeny hezky za sebou - při nevypočitatelnosti startů se dala očekávat nějaká ta zápletka. Jak už bylo popsáno v reportu k závodu, přišly hned dvě a obě měly na závod a dění po něm značný vliv.
Když budeme posuzovat jakýkoli incident na trati, vystavujeme se tím nebezpečí, že vedle části fanoušků, kteří ho vidí stejně, se dočkáme tu jemného upozornění, případně i ostrého odsouzení, že jsme vůbec nepochopili merit věci. Dle mého názoru to ale není případ Maxe Verstappena. Jak byl zpočátku tenhle zdravě sebevědomý mladík příjemným oživením a velkou nadějí, která si nic nedělala z hvězd, tak se poslední dobou stává - promiňte mi ten výraz - hašteřivou palvačovou babou. Můžeme najít příčinu ve faktu, že místo aby sbíral umístění na stupních vítězů, tak si tam se šampusem zadováděl jen jednou, místo toho pětkrát neviděl cíl. Jen pro srovnání, když se loni uvedl slavným vítězstvím ve Španělsku, tak ve zbytku sezóny následovalo šest pódiových umístění, dalších sedm bodovaných, jedno mimo první desítku a pouhá dvě odstoupení! Letos jich má za první polovinu na svém kontě pět.
Co naplat, že v kvalifikačním klání má Max výhodu oproti Danielovi 8:3, v kvalifikaci má na šestém místě podstatně dál k pátému Räikkönenovi než na něj na sedmém místě ztrácí Pérez. Není divu, že někdy může mladík ztratit hlavu nebo naopak nabýt přesvědčení, že zvládne vše - zvláště když má za sebou tak masivní podporu. Oranžová plocha fanoušků připomíná někdejší slavnou éru fotbalových "oranjes", kdy se vzduchem nesly oslavné chorály Hupp Holland nebo We zyn voor Oranjes. A to může být i příčina jeho chování v druhé zatáčce Hungaroringu. Je evidentní, že první oblouk mu vůbec nevyšel dle jeho představ a nedostal při svém venkovním manévru dostatek prostoru, aby se dostal před Hamiltona. Při poskakování přes obrubníky pak měl pochopitelně pomalejší výjezd, ale místo toho, aby vyhodnotil situaci a zařadil se za Ricciarda, nesmyslně se pokoušel nacpat před něj. Byl o třetinu vozu pozadu a jeho masivní probrždění naznačovalo, že ambici narvat se do zatáčky nemá.
V prvním kole se závod vyhrát nedá, ale prohrát ano. Kolikrát už tato moudrost zazněla a přesto je nadále opomíjena? Obhájci Verstappena mohou argumentovat - a to ještě hodně slabě - pouze tím, že Holanďan nakonec zajel velmi dobrý závod, ovšem vinu odčinit nemohl. Měl také na dosah Bottase, ale o šanci na něj zaútočit přišel svou vinou v 67. kole, kdy byl příliš optimistický v šikaně mezi zatáčkami 6 a 7. Jeho závěrečná možnost byla už spíš uměle vyvolaná, protože i když se někdy při přepouštění pozic stane, že toho využije třetí vzadu, tady si myslím, že hoši od Mercedesu dobře věděli, co a jak udělat. Docela malou poznámku na závěr - Christian Horner se ze všech sil pokoušel vysvětlit, že jeho chlapci mají nadále skvělé vztahy a všechno vyřeší omluva. Při pohledu na Ricciarda vracejícího se do depa a posléze jeho výrazu v garáži se nabízí jediné slovíčko: Opravdu?
A jsme u gentlemanského jednání Stříbrných šípů. Obec fanoušků se dělí na dvě zcela nestejné části. Jedni bouřlivě aplaudují čestnému kroku (který jsme například viděli i u Red Bullu v Monaku 2015) a v kontrastu s Ferrari vyzdvihují sportovního ducha Mercedesu, další ho sice uznávají, ale zároveň připomínají dvě skutečnosti. Tříbodová ztráta, přes dramatická prohlášení Toto Wolffa není určitě takovou tragédií, navíc v boji o první čtyři příčky je tou nejmenší možnou. Objevily se také hlasy, které hovoří o černém svědomí Mercedesu, protože něco podobného už tým zkusil v Bahrajnu a tam to nevyšlo. Rejpalové také jedním dechem dodávají, jak by se Mercedes zachoval, kdyby byl na postech Ferrari - pustil by Hamilton Bottase před sebe s rizikem, že Fin vyhraje a Brita oba maranellské oře převálcují?
Jenže to jsme u "kdyby" a takových eventualit se najde moc a moc. Pravdu budou mít asi ti, že ať už vedlo Mercedes k tomuto kroku cokoli, bezesporu na tom mediálně obrovsky vydělal. Přitom jen málokomu dojde, že pořád mluvíme o týmech - a tým by měl především spolupracovat a snažit se, aby dovezl co nejlepší výsledek. Formule 1 je příliš prestižní záležitost než abychom se v tomto prostředí bavili o lítosti - to bychom museli věčně poslední týmy pravidelně čas od času pustit dopředu, protože je politování hodný pohled, jak se neustále trápily na chvostu pole. Nebo bychom aspoň jednou nechali vyhrát Andreu de Cesarise, kterému se to nepovedlo za více než 200 Grand Prix ani jednou. Pořád je třeba si přiznat, že z deseti fanoušků F1 jich sedm až osm bude schopno vyjmenovat všechny mistry světa, ale jen dva nebo tři vítěze Poháru konstruktérů. A nezapomeňme: Ferrari už na titul čeká deset let, Mercedes ho pouze obhajuje. Tím rozhodně nechci dělat Ferrari advokáta, ale tým má dva piloty od toho, aby v případě potřeby spolupracovali. Zkuste si zajít o box dva vedle a zeptejte se takzvaně "off record" Hornera, co si myslí o skutečnosti, že mu Verstappen naprosto zbytečným manévrem vyřadil jeden vůz ze závodu.
Renault a Haas, to byla další výživná podívaná, která začala už v první zatáčce. Posuzovat míru Hülkenbergova počínání si zcela odpovědně netroufám, ale z dostupných záběrů mám ten dojem, že toho moc dělat nemohl a rozhodně měl Grosjean dost místa na to, aby - podobně jako před ním Verstappen - mohl volit širší stopu i za cenu pobytu za okrajem vymezené trati. Jde pořád o to, zda je lepší se cítit ublížený s rozbitým autem po osmi stech metrech nebo moci závodit dál. Je ale také jasné, že téměř v 80 % případů se pilot domnívá, že zatáčka je prostě jeho a basta. Pravdou je, že Grosjean byl o nějaký ten kousek vzadu a možná příliš ambicióní, těsně před zatáčkou byly vidět obláčky u jeho pneumatik, jak šel tvrdě na brzdy. Hülkenberg ho navíc "nenabral" podobně jako Verstappen Ricciarda - byl to téměř náraz kolo na kolo, jenže právě skutečnost, že byl Francouz o kousíček vzadu byla důsledkem jeho skoku. Je třeba ale také přiznat, že z nějakého důvodu Nico těsně před kontaktem udělal docela maličkou vlnku k vnějšímu okruhu trati. Příčinou mohl být Vandoorne po jeho pravici a dvojice bojujících pilotů Force Indie před ním, kteří si také nic nedarovali. Hülkenberg si mohl hledat cestu, ale uprostřed zatáčky v nějaké rychlosti asi těžko strhnete řízení na druhou stranu. Je tedy otázkou, zda mohl onomu kontaktu zabránit a jaké je jeho provinění. Podle něj určitě minimální, podle Haasu zcela opačné. A ještě jeden maličký postřeh, když Magnussen dorazil do míst, kde stál napříč Ricciardův Red Bull, musel ho náhlým manévrem objet zleva, kde v té chvíli byl Hülkenberg. A ten vycestoval mimo trať, aby kolizi předešel. Takže kdyby byl tak bezohledný, pro oba skončil závod už v tomhle bodě.
Kevin Magnussen okamžitě do rádia komentoval jednání Hülkenberga stylem "... jestliže mu tohle projde, tak to bude pěkně podlý závod!" a nejspíš poté, co mu bylo potvrzeno, že Nico zůstane bez trestu, se při vzájemném souboji zatvrdil. Pozor - následující řádky jsou skutečně jen subjektivním pocitem! Když se totiž podívám na záběry z prostoru mezi zatáčkou 1A a 2, tak je zřejmé, že Nico byl sice o malý kus, ale přeci jenom do zatáčky najížděl před Magnussenem. Dán si možná řekl - teď ti to za Romaina vrátím - a tlačil Nica ven. Prošel jsem několik záznamů a prakticky ze všech jsem si odnesl stejný poznatek. Většina diskutujících se ptala "Proč se Magnussen ocitl až na vnějším kraji? Co tam dělal?" Do zatáčky neprobrzdil, takže jeho vůz byl ovladatelný, že by se utrhl a nedržel stopu, to se také nezdálo, spíš to vypadalo, jako když vůbec zatáčet nechce. Pokud to byla odveta za Romaina, dává to poněkud zvrácený smysl, ale od soubojů na pistole tu máme romantické duely pod francouzskými stromy nebo prostředí Divokého Západu. Škoda, že neexistuje záznam z Magnussenova kokpitu, protože pak bychom mohli jednoznačně posoudit, jak Kevin měl nebo neměl tendenci točit volantem.
Že někdy může o osudu závodu rozhodnout i špatně zvolená obuv, to zní ve světě vyspělých technologií skoro jako vtip. Paul di Resta ale prokázal, že skutečně má ještě pořád cit v rukou a nohou, protože se stačí podívat na jeho výkony v kvalifikaci, před kterou neměl žádnou možnost si auto osahat. Začal na 1:22,289 a pak každým měřeným pokusem ukrajoval téměř vteřinu: 1:21,218, 1:20,390 a 1:19,868. Zase to proklaté "kdyby", možná to chtělo třetí trénink a Paul se ukázal mnohem lépe. Sice měl něco "najeto" na simulátoru, ale ruku na srdce - když jste ve skutečném kokpitu i s tíhou odpovědnosti, je vám celý simulátor platný asi jako divochům mobilní telefon. Nicméně di Resta prokázal, že ani tři roky nemusí v tomto sportu znamenat zase tolik, takže kdo ví, třeba si ještě rozšíří své konto odjetých Grand Prix.
Dosti dohadů, dosti Formule 1, tedy aspoň po téměř celý srpen, kdy si královna motoristického sportu odpočine, jak velice pohotově naznačil fanouškům přímo v Maďarsku šprýmař Alonso. Možná bude někdo kroutit hlavou, proč mu nevěnuji víc prostoru, ale podívejte se pozorně na F1NEWS.cz a uvidíte, že se o prvním bodovém double McLarenu od americké Grand Prix 2016 dočtete jinde. Pokud jste vy, naši čtenáři, ještě u svých zaměstnavatelů - pokud nejste sami šéfy - nevybrali dovolenou k zotavení, přeji vám trávení takových dnů podle vašich představ a za necelý měsíc vítejte zpět u příležitosti Grand Prix ve Spa-Francorchamps.