Pokud patříte mezi pamětníky, kteří začali sledovat F1 třeba v 70. letech, určitě budete moci porovnávat kouzlo Spa-Francorchamps a zdánlivě fádního Zolderu situovaného do nepříliš vábné krajiny hnědouhelného revíru. Vzhledem k linii dělící Belgii na Vlámsko a Valonsko byly de facto obě místa na "znepřátelených" stranách, i když v minulosti si tyhle dvě organizace pod nohy klacky rozhodně neházely.
Obří, i když ne zdaleka nejdelší trať (pořád tu byly prehistorické trati jako Pescara nebo o něco kratší původní Nürburgring) se postupně stále méně líbila pilotům, a tak si po velice dramatickém ročníku 1970, kdy spolu svedli památnou bitvu Pedro Rodriguez a Chris Amon, jednoduše prohlásili, že na tomto okruhu jezdit nebudou.
Zatímco se přemýšlelo nad novým uspořádáním okruhu s proslulou ostrou zatáčkou La Source, Zolder si procházel svou pohnutou historií, v níž se smutně vyjímá černý víkend 1981, o kterém jsme informovali samostatným článkem (čtěte zde) a vzápětí smrtelná havárie Gillese Villeneuva. Trať s neustálými problémy s asfaltovým kobercem, kvůli jehož kvalitě byl několikrát ohrožen samotný závod, prohrála svůj boj o setrvání v kalendáři F1 také díky tomu, že ve známém konfliktu FISA-FOCA zaujala postoj proti Ecclestoneovi. A ten jí to v danou chvíli neopomněl patřičně připomenout.
Ale ani Spa-Francorchamps neslavilo návrat mezi elitu šťastně. Hned při premiérovém startu zmatky, přerušený závod, změna startu, který se přesunul z prostoru před Eau Rouge do dnešního místa (což vyvolalo obrovskou bouři nevole u té části diváků, kteří si mysleli, že budou sledovat mechaniky a ti pak pracovali jinde), protesty, jejich odvolání a nakonec další nelibé okolnosti, které dokonce vedly k žádosti o finalizaci a Zolder tím pádem dostal v roce 1984 svou poslední šanci.
Čím je Spa-Francorchamps tak jedinečné? Je to diskutabilní. Velkou roli tu hraje přírodní scenérie, ovšem jak jednou podotkl Jacky Ickx (který měl mimochodem silnou vazbu na Zolder), lidé chodí koukat na závody a ne na stromečky, kytičky a kopečky. Pak jsou tu ikonická místa jako La Source, Eau Rouge či Blanchimont, ale pamětníci "velkého" Spa tvrdili, že stejně tak krásné byly partie Burneville, Malmédy, S u Masty, Holowell, Haut de la Côté či Stavelot. Je to pochopitelně věci názoru, vlastně jediný, kdo mohl odpovědně srovnat oba okruhy, byl Niki Lauda, který se po něm prohnal ve sportovním voze a po třinácti letech v "efjedničce". Další část hovořila o požitku z jízdy v případě Spa, jiná zase oponovala, že přírodní okruh se všemi zápory snadno zničí šance v případě, že třeba dojde k defektu někde na Kemmel Straight. Pilot pak musí v případě snahy dojet do boxů zvládnout téměř dvojnásobnou vzdálenost - v tomto směru měl jasnou výhodu Zolder...
Většina si pak pamatuje nejmasovější karambol v roce 1998 a ve stejném roce i velice nebezpečně vypadající havárii Jacquese Villeneuva v Eau Rouge (Kanaďan ji tehdy označil za nejlepší bouračku v životě), daleko hrůzněji vypadající nehodu Ricarda Zonty tamtéž o rok později, Burtiho výlet po kolizi s Irvinem (2001), díky čemuž má Česká republika v F1 rovněž své jezdecké zastoupení, Grosjeanův postartovní manévr, který mu vynesl nemilý trest (2012), diskutabilní trest Hamiltona a upřené vítězství v roce 2008 (tak byla tehdy v tisku hodnocena belgická GP a dokonce se hovořilo o ovlivnění šampionátu) a přímo kompilaci ze svých demoličních choutek si mohl poskládat Giancarlo Fisichella - v roce 1998, 2000 a 2005 "ochutnal" svodidla vždy na jiném místě trati. Také v posledních ročnících by se našla nějaká ta perlička, jako v případě už zmíněném karambolu Nico Rosberga v Blanchimont nebo Sebastiana Vettela v Le Raidillon.
Letošní závod budeme asi hodně dlouho rozdělovat na oblast Hamiltonova stíhačka a Verstappenovo představení. K Lewisovi toho o moc více napsat nejde. Podal samozřejmě výkon, který má skutečně velkou hodnotu, ale abychom zase nekriticky jenom nepochlebovali, nebýt Magnussenovy nehody, asi by jeho cesta na stupně vítězů byla podstatně strastiplnější. Přerušení závodu bylo oním darem z nebes, stejně tak i pro Alonsa, protože najednou z poslední řady poskočili na páté resp. čtvrté místo. Není třeba složitě týrat simulační počítačové programy, nebýt onoho přerušení, Mercedes by zcela jistě zvolil strategii, díky níž by se Hamilton posunul hodně vysoko, dost možná i v tomto případě na stupně vítězů. U Alonsa by onen odhad už tak jednoznačný nebyl, ten by nejspíš měl s postupem kupředu hodně potíží. Nicméně je vidět, že pro Stříbrné šípy ani značný handicap není zásadní překážkou, jen jsme byli ochuzeni o zdrcující útok obhájce titulu.
Nehoda Kevina Magnussena na jednu stranu ukázala, že bezpečnost hodně pokročila kupředu, ale ve srovnání s nehodami Zonty a Villeneuva de facto na podobném místě (možná ještě horším) dopadla vlastně hůř, protože jak Brazilec, tak Kanaďan vyvázli z trosek nezraněni. Leč srovnání může být zavádějící a nesouměřitelné. Ze záběru se zdá být evidentní, že základ Dánových potíží vznikl na obrubníku v Le Raidillon, po jehož přejetí už byl jen nedobrovolným pasažérem. Když se pak ukázaly liché i odhady zranění plynoucího z jeho nehody, můžeme si říci - konec dobrý, všechno dobré. FIA prozkoumá vrak, ale tím asi všechno skončí. Že Magnussen skončil v pneumatikách zjevně v důsledku "střihnutí" obrubníku bylo nad slunce jasné, ale tato oblast zůstane tiše v pozadí. Jako by opravdu někteří úředníci nechtěli řešit něco, co dopadne relativně dobře.Což může být i případ Verstappen vs. nikoli jen Ferrari. Případ, který se pořád řeší a stále víc lidí do něho se svými názory vstupuje, se ještě dost dlouho potáhne (snad jen kdyby se v Itálii přihodilo něco extra závažného). Kde je pravda? Má ji rozhořčený Vettel, který podobně jako další piloti s mnohem většími zkušenostmi označuje Verstappena za sice odvážného a dravého pilota, ale rovněž hazardéra, který si občas nejspíš neuvědomuje dosah svého jednání. Nebo je to Verstappen, který obvinil především Vettela, že zkazil závod všem hned v prvním kole?
Pojďme tedy ještě jednou po stopách a všímejme si některých faktů. Předně se lze domnívat, že neplatí prosté - když je někde špetka prostoru, mám právo do ní zamířit bez ohledu na to, jestli se tam vejdu nebo ne, případně zda vůbec stačím svůj vůz probrzdit. Předpokládám, že většina z vás si na nějakém simulátoru Spa-Francorchamps, najmě pak La Source vyzkoušela. Když do ní vjedete prakticky rovně, pochopitelně budete potřebovat nějaký prostor na výjezd. A tady asi leží základní kámen úrazu. Verstappen se dravě vrhl prakticky ke zdi boxů, takže podstatnou částí vozu byl mimo trať (to berte jako řečnický termín, protože s ohledem na bariéru a obrubník ani blíž ke zdi jít nemohl). Už z jeho předchozího překřížení trati bylo jasné, že do onoho místa míří bez ohledu na soupeře s tím, že tam určitý prostor je a na pilotech vlevo od něj je, aby mu nějak udělali místo. Protože v tomto případě jak Vettel, tak Räikkönen byli před ním a mohli zatáčku zavřít. Max ale spoléhal na to, že dvojice pilotů Ferrari zaregistruje jeho pokus a uhnou - otázkou je, proč by to oba zmínění dělali, když byli v zatáčce dřív. Verstappen, jak je dobře vidět z videa, navíc na nerovném obrubníku trochu poskočil. Takže zkusme jeho slova trochu obrátit - kdyby se za každou cenu necpal do zatáčky, kde byl o půl vozu pozadu za Räikkönenem, neztratil by hned v La Source závod on ani oba vozy Ferrari. Protože Räikkönen díky jeho agresivní strategii nemohl přitáhnout svůj vůz blíž k vrcholu zatáčky. Samostatnou kapitolou je počínání Vettela, ale při pohledu z La Source je evidentní, že jeho stopa počítá s tím, že Räikkönen bude mít dost místa, opět nekalkuluje, že se někdo při zdi, téměř celým vozem za tratí a ještě zezadu pokusí protáhnou místem, které v podstatě není. Pokud budeme brát jako úzus skutečnost, že si pilot volí průjezd zatáčkou podle toho, zda je v ní první, pak v La Source to bylo evidentní 1. Vettel, 2. Räikkönen, 3. Verstappen. Ne nadarmo většina velikánů a mistrů světa F1 říkala, že v první kole se závod vyhrát nedá, ale prohrát ano.
Je tu ještě jeden aspekt - Verstappen mohl být hodně přemotivovaný. Do Belgie dorazila spousta jeho fanoušků, měl tu kompletní rodinu, v poslední době se mu dařílo a mnoho zkušených pilotů oceňovali jeho přístup. Ruku na srdce, když Räikkönen začínal a ve druhé sezóně přešel k McLarenu, také se mu příliš nechtělo poslouchat, co říká zkušený Coulthard. Verstappen je dozajista obrovský talent, ale ani ten mu nepomůže, pokud bude soupeře přehlížet a ještě je napadat. Rozhodně po něm nikdo nechce, aby na trati starším a zasloužilejším uhýbal, ale občas je nutné zapojit do hry i mozek a myslet. To platí i pro jeho další jednání a zejména jeho manévr ve 12. kole: zatímco Räikkönen měl zájem se do zatáčky vejít, Verstappenovi o to vůbec nešlo. Najel do ní tak rychle, že mu muselo být jasné, že soupeře vytlačí a nedá mu žádný prostor pro bezpečné projetí. Pokud v jeho činu byla určitá frustrace z počátku závodu a tímhle si ji kompenzoval, pak přes jiné skvělé výsledky nemá na trati co dělat.
Dovolte mi jedno připomenutí - rok 1979, Dijon-Prenois a památný souboj dvojice Gilles Villeneuve-René Arnoux. Dodnes se oslavuje a přípomíná jako udatný duel dvou hrdinů, ale projděte si dobové komentáře jejich kolegů - téměř všichni kritizovali Villeneuva za hazardní jednání, které mohlo skončit zahákováním kol obou vozů. Clay Regazzoni tehdy řekl: "Pořád tu jde jenom o body, ne o život. Já mohl v předchozím závodě v Monaku v posledním kole zavřít oči a jet jak smyslu zbavený, abych zdolal Schecktera, v Mirabeau jsem k tomu neměl daleko, ale dle mého názoru bylo lepší sundat nohu z plynu a mít raději šest bodů a druhé místo, než hromadu šrotu." A to je možná problém Verstappena, který je sice dravý pilot a dozajista opěvovaný, ale ještě musí dospět a vybudovat si skutečný respekt k soupeřům. Zmíněný Gilles Villeneuve si ho také nevybudoval krkolomnými nehodami v Kanadě a Japonsku (1977) nebo v Holandsku 1979. Soupeři ho začali uznávat za to, co v autě skutečně dokázal.
Posledním bodem bylo jednání mužů odpovědných za posuzování chování pilotů na trati. Tentokrát nejspíš spali nebo byli tak zaujatí tím, co se na trati děje, že zapomněli na své poslání. Nemá smysl vypočítávat, kolikrát padl trest za "nebezpečné vpuštění vozu v boxové uličce před soupeře". Alonsovi jistě všichni přejí návrat na slibné pozice, ale určitě ne způsobem, jakým se McLaren prezentoval ve 24. kole. Garda F1 nejsou žádná ořezávátka, to je zřejmé, ale pořád křičíme a vzýváme bezpečnost, a pak projde takový manévr, při němž jen shodou štěstí, okolností a plného spartakiádního stadionu strážných andělů vše skončilo jen lehkým kontaktem mezi levým předním Alonsovým a pravým zadním Hülkenbergovým kolem. Ne nadarmo se po takové události snižuje rapidně kredit "trestného komanda" a když příště za mnohem méně dramatický prohřešek napálí 5, 10 vteřin nebo průjezd boxy, divák si opravdu bude říkat - a docela poprávu - že z něj někdo dělá duševně méněcenného.
Každopádně jsou před Itálií zajímavě rozdané karty a můžeme předpokládat hned několik tuhých soubojů. Nejen uvnitř Mercedesu a Red Bullu, ale také ze strany Ferrari, kde už situace připomíná sifón krátce před explozí. Z minulosti víme, co tifosi dokážou, ani ne tak z radosti jako ze vzteku. A když se Ferrari nedaří, je zle. Snad tedy uvidíme kvalitní závod, po němž si všichni soupeři budou moci s čistým svědomím říci, že vyhráli nebo prohráli se ctí.