Maďarsko nebylo ve světě F1 jen prvním závodem za Železnou oponou a pro mnohé z českých fanoušků prvním skutečným kontaktem se světem vysněných "šíleně rychlých kol", o kterých jsme čítali ať už v MOTORistické současnosti, Světu motorů, nebo díky vynikajícímu odborníkovi i v Pionýrské stezce. Pomalá a na první pohled nezáživná trať psala nemálo dramatických osudů, ke kterým se člověk často vrací. Pořád zůstává asi nejdostupnějším okruhem co do vzdálenosti, nebo alespoň jedním z těch nejbližších. Sice nejezdíme do budapešťského Vidám parku, kde měl podle těch vůbec prvních návrhů okruh existovat, ale to s odstupem třiceti let asi nikomu až tolik nevadí.
Úzký okruh s minimem možností předjíždět - tak ho hodnotí nejen piloti, ale i týmoví zástupci - a značně nerovný. To poslední už s kompletní úpravou povrchu už od letoška neplatí, předchozí tvrzení by se také dala snadno zpochybňovat. Někteří borci to zkoušeli i tam, kde to zdánlivě absolutně nešlo, například před šikanou na opačném konci trati (bráno z pohledu cílové rovinky) si takhle duo McLarenu Senna a Berger vyšláplo na Nanniniho resp. Mansella. Zatímco Brit, tehdy coby Il Leone pilotující Ferrari, na duel doplatil a bez trestu nezůstal ani viník kolize, Sennovi tehdy "odklizení" italského pilota prošlo bez postihu. Tedy pokud za něj nepovažujeme fakt, že vítězstvími posedlý Brazilec nevyhrál.
Mnozí si určitě vzpomenou na rok 1992 a ulétnuvší zadní spoiler benettonu Michaela Schumachera, což se ostatně pokusil coby remake napodobit Nico Hülkenberg, i když v jeho případě šlo o křídlo přední. V obou případech byl kritickým místem konec cílové rovinky, kde je podle asi nejlepší místo k předjíždění. Dodnes si kladu otázku, kam vlastně v tom roce 1992 to zadní Schumacherovo křídlo doletělo, protože z televizního záznamu to rozhodně nebylo jasné. Vůbec bych se nedivil, kdyby skončilo až někde za plotem ohraničující celý areál - a dost možná má dnes někdo docela zajímavý artefakt.
Pokud půjdeme ještě ve stopě kontroverzních okamžiků, někdo si zcela jistě vybaví incident mezi Michaelem Schumacherem a Rubensem Barrichellem na cílové rovince (2010), kdy Brazilec v prvním návalu hněvu dokonce označil svého bývalého týmového kolegu jako vraha (ovšem velice rychle tento výlev odvolal s tím, že by příliš rozrušen). Další zase bude vzpomínat na ročník 2009, kdy se opravdu nešťastně zlomila kariéra Barrichellova krajana Felipe Massy (více o ní hovoří zde). Právě od Rubensova Brawnu tehdy odpadla část pružiny a zasáhla Felipeho do hlavy. Dnes je tento incident brán jako jeden ze základních argumentů pro zavedení ochrany kokpitu. Kdyby se měla udělat anketa týkající se názoru, zda by tehdy Halo koncept či aeroscreen Massu před zraněním ochránil, asi bychom dospěli k zajímavým výsledkům.
Rozhodně by se ale nemělo zapomenout na rok 2007 a jeden ze skandálů, který se příliš často nepřipomíná, ale po letošní Q3 byl opět oživen. Oč tehdy šlo? Boj o pole-position vrcholil a oba piloti McLarenu, tedy Fernando Alonso i Lewis Hamilton, absolvující svou první sezónu, hodlali ještě v poslední možné chvíli jeden druhému sebrat nejlepší čas. Alonso si najel jako první k mechanikům pro nasazení čerstvých pneumatik, když do konce poslední části kvalifikace chyběly dvě a čtvrt minuty. Samotná výměna trvala šest vteřin, ale Fernando dál setrvával na místě. Mělo se za to, že čeká na optimální načasování výjezdu, aby mohl překonat právě Hamiltona, který časem 1:19,781 prozatím bral pole-position. Jenže když se britský mladík objevil za Alonsem, to bylo minutu a 49 vteřin před koncem Q3, Alonso se nadále nehýbal. O vteřinu později "lolipopman" zvedl "lízátko", ale ani poté se Španěl nerozjel. Až po dalších 13 vteřinách vyrazil na trať, Hamilton (jeho výměna trvala pouhých 6 vteřin) vyrazil od mechaniků 86 vteřin před koncem kvalifikace. Pochopitelně už out-lap nestihl dokončit včas, aby ještě mohl zkusit zajet jedno rychlé kolo. Právě to se povedlo Alonsovi a posunul se na pole-position. Rozzuřený Dennis okamžitě vystartoval k Alonsovu "dohližiteli", sebral mu sluchátka a vysílačku. Alonso se poměrně chabě pokoušel bránit tím, že společně s členy týmu čekali na nejvhodnější okamžik, kdy vyjet na trať. "Čekali jsme na správné načasování, nedá se nikdy říci, jak dlouho to bude trvat. Někdy je to 45 vteřin jako dnes, jindy deset nebo patnáct. Oni (Hamiltonova skupina) kalkulovali špatně, nám to vyšlo jen tak tak, protože jsem přejel cílovou čáru dvě nebo tři vteřiny před koncem kvalifikace. Bylo to velice těsné, bohužel se takové věci stávají, dnes se to přihodilo zrovna nám." Bylo z toho velké dohadování, protože Alonso ještě stihl zajet nejlepší čas, ale byl mu takříkajíc platný jako němému kvalitní mikrofon. Po kvalifikaci byl potrestán posunem o pět míst zpět na startovním roštu a v závodě se nevešel ani na stupně vítězů. McLaren z tohoto závodu nezískal žádné body za vnitrotýmové čachry, ale to mu nakonec mohlo být jedno, protože kvůli známé aféře provázející ročník 2007 byl ze šampionátu de facto vyloučen. Rozhodně měl na Maďarsko lepší vzpomínky, zvláště když tu v roce 2003 vyhrál svou první Grand Prix ve své dlouhé kariéře, po tomto incidentu, kdy dal Dennis nepokrytě najevo, že Hamilton je jeho chráněnec, se hovořilo téměř s jistotou, že Alonsovy dny u McLarenu jsou sečteny, a to i v případě, kdyby dosáhl na titul mistra světa.
Pokud se letos čekalo, že Mercedesy dostanou na frak od soupeřů, kteří je neustále nahánějí, ale spíš to dopadá tak, že bojují mezi sebou, v tomto směru byl závod až nepříjemně fádní. Vlastně jediné, co mohlo vnést do duelu Hamilton-Rosberg, který prvně jmenovaný dokázal rozhodnout ve svůj prospěch už za první zatáčkou, byl nějaký ten opozdilec nebo chyba plynoucí z přílišného uspokojení. Hamilton není zrovna pilot, který by jezdil lehkovážně, přesto obě zmíněné situace nastaly, ale ani jedna pro něj nebyla fatální. Gutiérrez sice trojnásobného mistra světa notně pozdržel, ve 12 zatáčce si Hamilton poté zahrál s nervy svých příznivců, ale vypadalo to, že když nastane nějaká vyhrocená situace, stačí mu pár vteřin a má zase navrch. V tomto směru dokázal vyhrát ještě jednu bitvu - a sice tu psychologickou, ve které Rosberg sice dělá, co může, ale zatím tahá za kratší konec. A Hamilton měl těch důvodů k oslavě ještě víc, třeba i ten, že je v Maďarsku jediným pilotem, který tu dokázal vyhrát pětkrát. Leč takové rekordy nejsou zdaleka tak sledované, pokud bychom se chtěli zabývat dlouhou statistickou oblastí, tak vlastně při každém závodu padne nějaký zajímavý údaj. Pravda, i mistr mistrů Michael Schumacher tu vyhrál jen čtyřikrát, ale zase drží rekord v době mezi prvním a posledním triumfem na Hungaroringu. Jeho první a poslední vítězství dělí deset let - na to si Hamilton bude muset ještě minimálně rok počkat, aby se "Schumimu" aspoň vyrovnal... A když už jsme u těch rekordů, rozhodně to bylo poprvé, co se v Maďarsku první část kvalifikace čtyřikrát dočkala červené vlajky.
Ještě slovíčko k Rosbergovi - když loni Hamilton vyhrál titul, zdálo se, že si Nico srovnal hodnoty a začal nahlížet na problematiku z jiného úhlu. Přišla úžasná šňůra vítězství, ale také období bez tlaku a stresu. Jeden odborník na psychologii po třetím letošním Rosbergově triumfu řekl: "Dokud se mu všechno daří a nenastal žádný zádrhel, může být těžko k poražení. Ale jakmile dá jedinou příležitost svému soupeři, bude to pro něj opět velký psychický duel. V podobné situaci už totiž byl a není nikde řečeno, že se s ní opět nedokáže vyrovnat... Na rozdíl od Hamiltona, který se sice místy vzteká, ale umí si poradit mnohem lépe." Nico má pořád dost času, ale také proti němu stojí Hamilton, který posílil své ego především vítězstvím na domácí půdě. Proto by bylo vysloveně žádnoucí, aby se o tomto víkendu něco podobného povedlo i Rosbergovi. Pak bychom se mohli dočkat ještě urputného boje, jaký si přeje třeba i Nigel Mansell.
Hungaroring jenom potvrdil svou pověst a i když závěr závodu vypadal nadějně, ostřílení příznivci F1 nejspíš rychle rozpoznali, že z tohoto mráčku pršet nebude. Přiznám se, že když Räikkönen nezdolal po svých dvou velkých atacích Verstappena, soukromně jsem si vsadil na skutečnost, že se před něj nedostane. Tím spíš pak v závěru dotahující Vettel před Ricciarda. Maďarsko je známo tím, že když ten vpředu neudělá žádnou chybu, tak i s pomocí DRS nemusíte dostat jedinou šanci. Ještě v dobách, kdy podobná hejblátka neexistovala, zažil něco podobného Senna. Jeho McLaren byl v roce 1990 rozhodně kvalitnější než Boutsenův Williams, přesto Belgičan dokázal fenomenálního Brazilce udržet za sebou a připsat si své třetí a poslední vítězství v kariéře.
Alonso, jak jsme uvedli výše, má na Maďarsko rozhodně rozličnou hrst vzpomínek. Proto mu snad všichni přáli v tomto prostředí další náznak návratu McLarenu na výsluní. Evokuje mi to rok 1981, kdy se po delším útlumu zase začaly vracet ke slovu "tradiční" značky - Lotus, Ferrari či Tyrrell. Nebyla to tehdy žádná invektiva vůči Brabhamu nebo snad Williamsu, prostě jenom kdysi triumfující stáje si na chvíli vybraly oddechový čas. Doufám, že skončil i McLarenu a Dennis se dočká onoho kýženého 183. vítězství. Ač tým z Wokingu ne každý "musí", je rozhodně velice sympatické, jak si bez ohledu na odsuzující až nekrologické řeči dokázal jít svou cestou a pomalu stoupá startovním polem - doufejme, že k vrcholu. Stáj jako McLaren prostě popředí patří a je rozhodně dobré i pro Alonsa, že se splní jeho předpověď - když ne o mistrovském titulu, tak aspoň o stupních vítězů. Ostatně nepíšu to zde poprvé - vzpomeňte si, jak dlouho to trvalo, než se Honda po svém opětovném nástupu v roce 1983 stala onou vítěznou "mašinou" - až ve své třetí kompletní sezóně.
Nyní nás čeká comeback v německých barvách a poněkud rozpačitý Hockenheim. O jeho úpravách si povíme příště, teď se pečlivě připravme na poslední díl letošního šampionátu před už tradičními prázdninami. Jestli se Němci dokáží postavit k závodu se svou tradiční precizností a vytvořit patřičnou kulisu, i když se hovoří o poklesu jejich zájmu, to se dozvíme už velice brzy. A třeba se konečně dočkáme i nějakého toho avizovaného překvapení, i když to na něj zatím, upřímně řečeno, nevypadá.