Podvodník. Playboy. Defraudant. Úspěšný manažer. Šílenec. Všechny tyto přídomky jsme mohli číst ve spojení se jménem Flavio Briatore. Jeho nositel, v černém tričku, džínách a brýlích s kouřovými skly nic nepopírá. "Miluji boj. Provází celý můj život!" Pokud si projdete část historie F1, ale netýká se to pouze jí, heslo Briatore má různé spojitosti: skandály, obvinění z daňových podvodů a vztahy se supermodelkami, které jsou o polovinu mladší než interestantně šedivějící Flavio. A to je jen malá část seznamu.
Je nesporné, že tento kontroverzní Ital nebyl nikdy zvlášť oblíben. Ale jak sám říká, velcí bojovníci jsou málokdy favority společnosti. "Když jste rváč a podaří se vám vzejít z ničeho, máte problém s médii. Panuje tam velká žárlivost a nepřátelství. Je to sůl a pepř života. Pro mě je tato oblast stále stejná," vysvětluje pětašedesátiletý milionář.
Flavio Briatore se narodil 12. dubna 1950 a v mládí rozhodně nenaplňoval představu spojenou s úspěchem. Ve škole dvakrát propadl, nakonec s odřenými zády školu s nejnižším možným výsledkem dokončil. Pracoval jako lyžařský instruktor, poté si otevřel v rodném Verzuolu restauraci nesoucí jméno Tribüla, což byla jeho přezdívka. Dopadla neslavně, kvůli dluhům musela být uzavřena. Flavio poté obcházel domácnosti jako podomní prodejce, v 70. letech minulého století začal pracovat pro majitele firmy Paramatti Vernici Attilia Dutta. Další postup ho zavál do Milána, kde na půdě italské burzy cenných papírů zastupoval Finanziaria Generale Italia.
Při té příležitosti se nejen seznámil s Lucianem Benettonem, zakladatelem prestižní oděvní firmy, ale také si odbyl svůj první konflikt se zákonem. Patřil totiž do skupiny, která byla dopadena a obviněna z podvodu a spiknutí v hazardních hrách - zhotovovala matrice pro falešné karty a osobní doklady. Briatore byl odsouzen v Itálii hned dvakrát, ale ani jeden trest nenastoupil. Podařilo se mu vycestovat na Panenské ostrovy, kde uzavřel dohodu s Benettonem a rozjel zde několik úspěšných prodejen. Když bylo jeho provinění smazáno amnestií, stal se ředitelem skupiny operující v Americe. A odtud byl krůček k jeho další vášni, závodění. Na začátku 90. let se stal manažerem týmu Benetton F1.
"Když Benetton začal působit v F1, všichni se mu smáli, protože v něm viděli jen prodejce triček. Vstoupili jsme do prostředí technologických géniů a inženýrů, proto nás provázely posměšky, jenže ty brzo utichly, protože jsme začali vyhrávat. A poté smích utichl docela, když jsme si vyhlédli jeden mladý talent, nesoucí jméno Michael Schumacher," vzpomíná Briatore.
Malá odbočka jménem Benetton
Ona ta linie nebyla až tak přímá. Benetton se do F1 zapojil už v roce 1983, kdy byl generálním sponzorem týmu Tyrrell, později spojil své působení s týmy Alfa Romeo (Euroracing) a především Toleman. Ten také na sklonku roku odkoupil a pokračoval pod vlastním jménem.
Ani s tím vyhráváním to nebylo tak slavné - Gerhard Berger sice zvítězil v Grand Prix Mexika 1986, tedy v prvním roce existence samostatného Benettonu, ale na další triumf se čekalo až do kontroverzní Grand Prix Japonska 1989, kde Alessandro Nannini vyhrál až po diskvalifikaci Ayrtona Senny. Další tři triumfy během dvou let přivezl trojnásobný mistr světa Nelson Piquet (Japonsko, Austrálie 1990; Kanada 1991).
Senzační spojení
Briatore se pro jistotu nezmiňuje, že Schumachera de facto "ukradl" Eddie Jordanovi, na jehož voze tehdy dvaadvacetiletý Michael debutoval v Belgii 1991. Za dva roky získal "Schumi" dvě vítězství a nemalý počet solidních umístění, ale pořád to nevypadalo nijak světoborně. Až v tragickém roku 1994 po Sennově smrti dokázal využít počáteční absence soupeřů a nakonec diskutabilním způsobem zdolal v posledním závodě sezóny Damona Hilla. O rok později titul obhájil, ale také ukončil spolupráci s Briatorem. Na Michaela čekali u Ferrari.
Flavio se nijak nermoutil. Vyhlédl si další talent jménem Fernando Alonso. "Měl jsem vždy dobrý tým. Ve své době byl Schumacher skvělý pilot, to samé později Alonso. Nazval bych to stejným filmem s jiným hercem. A moje metoda? Je to o pocitu. Když jsem Michalea viděl poprvé, byl to plachý, nicméně zanícený kluk. Pokud si vzpomínám, proběhlo to setkání v Londýně. Tam jsem se po letech poprvé střetl i s Fernandem, a jaké překvapení, také to byl nesmělý chlapec, který říkal jen »dobrý den a dobrou noc«. Ale cítil jsem, že v nich něco je, když s nimi začnete mluvit o závodních autech, najednou se úplně promění. Způsob, jakým mluví o vozech, závodech a rychlosti, to už nebyli obyčejní kluci. Cítíte v nich probouzející se zvíře, vnitřní oheň. Jejich talent byl vysloveně nakažlivý," vzpomíná Briatore.
Noha v želízkách
Není třeba detailně rozebírat aféru, pro níž se vžil název "Crashgate", příkaz Nelsinho Piquetovi při Grand Prix Singapuru, aby "vhodně havaroval" a umožnil tak strategické vítězství týmové jedničky Alonsa. V září 2009 byl Briatore odsouzen, ale obvinění popíral a takticky opustil vedení týmu Renault. Přestože zákaz působení v F1 ze strany FIA byl později francouzskou justicí zrušen, Briatore se k závodění obrátil zády.
"FIA s nelibostí nesla, že náš tým Renault byl v té době hodně silný (2005, 2006). V té době jsem tým zastupoval, já a Luciano, a byli jsme opravdu dobří. V současné době už se mě žádný zákaz netýká, kdybych chtěl, mohu v F1 působit třeba od zítřejšího rána. Proč to tedy neudělám? Současná F1 mi nechybí. Stýská se mi po někdejší Formuli 1."
Pohrdání dneškem, naděje do budoucnosti
Flavio Briatore nazývá současnou Formuli 1 "Play Station pro inženýry". Zapomíná se na show, nebere se ohled na fanoušky. "Připadá mi to jako domácí úkol pro inženýry, už to zdaleka není tak sexy, chybí tomu jakýkoli půvab. Když inženýři nadšeně v televizi popisují funkci spojky, nikoho to nezajímá. Lidé chtějí vidět piloty, hvězdy. Abyste byli v současnosti rychlí, musíte mít za zády nějakou banku. Peníze se cpou do aut. Je to kritické. Pokud se dotknete bílé čáry, jste potrestáni, pokud nemáte správný motor, jste potrestáni. Je to otrocký byznys!"
Briatore je přesvědčen o blížících se změnách F1. "Dříve nebo později k tomu musí dojít, protože tahle cesta nevede nikam. Pro lidi není F1 zajímavá, chybí tu faktor gladiátorů. Piloti musí mezi sebou bojovat. Musí se opakovat duely jako Senna/Prost nebo Schumacher/D. Hill. Přesně tohle chtějí diváci vidět," tvrdí Flavio a na otázku, zda F1 chybí muži jako on, se smíchem vrtí hlavou: "Kdepak, já už jsem své vykonal. F1 by možná potřebovala Briatoreho, ale Briatore zjevně nepotřebuje F1."
Záplava nul - hlavně ve financích
Ital nyní úspěšně podniká s luxusem, což je pro něj příznačné. A není divu, že jeho aktivity nesou miliardářská jména. Oděvní značka Billionaire Couture vznikla v roce 1998 v Miláně, nyní má na 30 filiálek po celém světě, například v Londýně, Dubaji nebo Moskvě. Billionaire Life zase reprezentuje síť hotelů, restaurací a nočních klubů. Tajemství úspěchu? Podle Briatoreho zase jen a jen talent.
"Musíte mít talent pro výběr správných lidí. Mojí snahou je si takové lidi vybírat. To platí pro Billionaire Couture. Lidé, kteří mají tuto značku na starosti, musí prokázat vášeň a věrnost," vysvětluje Briatore a dodává, že tu je ještě jeden aspekt - jeho favorité musí být mladí. Stáří pro něj není vhodné - tedy co se zaměstnanců týče: "V mých podnicích nechci vidět nikoho staršího než jsem já. Když navštívíte naši kancelář v Miláně, jsou tu lidé ve věku kolem sedmadvaceti osmadvaceti let. Rád pracuji s mladými, je pro ně mnohem více vzrušující, když se společností vyrůstají a tím pádem i s vámi."
Zatím poslední Briatoreho aktivita nese jméno Billionaire Mansion. Nachází se v Taj Hotel v Dubaji, zahrnuje dvě restaurace, salónek, noční klub, kavárnu Shisha a karaoke bar. Na kolik ho taková "zábava" přijde? "Na hodně. To momentálně nevím. Zatím je těžké to vyčíslit, protože jsme teprve na začátku. Rozpočet v takovém zařízení je velice nestabilní. Je to velká investice. Ale víte co? Jsme profesionálové a víme, co děláme. Jsme připraveni. V Dubaji je velká konkurence, ale já se rád potýkám s těmi nejlepšími. Miluji prostředí, kde vyhrává nejlepší. Je to něco jako zpravodajská činnost. Pokud se zabývám zprávami, chci vydat svou novinku jako všichni ostatní, v 8:00. Ne v 7:45 nebo 8:15, ale společně s ostatními, abych se mohl utkat s dalšími »velkými kluky«."
Důchod ho nestraší
Jak už bylo řečeno, s věkem si Briatore hlavu rozhodně nedělá. "Jít na odpočinek? Nikdy, to by byla pro mě příliš velká nuda," žertuje Briatore, ale přiznává, že ani on nemládne. "Každé ráno, když se holím, tak si říkám: »Bože, pořád jsem naživu«. Někdo má ten pocit, že bude věčně mladý. Jeden můj přítel, starší než já, by se mnou chtěl udělat nějaký projekt v Nigérii, ale až za deset let. Říkám mu: »To je strašně dlouho, je vám osmdesát, tak budete devadesátiletý!" se smíchem vysvětluje Briatore, ačkoliv i on má na rostoucí věk svůj osobitý názor.
Ostatně známe jeho eskapády s modelkami Heidi Klum a Naomi Campbell, nakonec si vzal další známou tvář kampaně Wonderbra Elisabettu Gregoraci, o třicet let mladší krajanku. S ní má syna Falca, jehož považuje za svůj největší úspěch. Dohady ohledně Helene Klum, která se narodila během jeho vztahu s Heidi, skončily prohlášením modelky, že Heleniným otcem je zpěvák Seal, za nějž se posléze provdala (a později se s ním rozvedla).
"Se synem máme skvělý život a užíváme si jej. Jezdíme do Keni podpořit sirotčince a školy. Poslal jsem tam Falca na pár dní, takže chápe, co může znamenat pro dvacet dětí kus mýdla," popisuje Briatore svůj vztah k synovi. Jeho filantropie jej vede ke srovnávání s největšími světovými jmény. Nejpůsobivější je podle něj Nelson Mandela. "Nikdy jsem neslyšel, že by o něm kdokoli řekl něco špatného. Tolik toho vytrpěl, sedmadvacet let strávil ve vězení, ale nikdy o něm nikdo nemluvil neuctivě."
Kromě Mandely zmiňuje Briatore ještě dva své obchodní partnery. "Jsou tu ještě dva fantastičtí muži, s nimiž jsem spolupracoval. Prvním je Luciano Benetton, považuji ho za součást mé rodiny, každý den spolu hovoříme. A pak to je Bernie Ecclestone, génius, stejný génius jako Luciano. Měl jsem štěstí, že jsem v životě mohl spolupracovat hned se dvěma génii."
Cítí se být on sám géniem? "Nevím, možná docela malý," dodává se svým typickým smíchem. Každopádně se od podomního obchodníka vypracoval do miliardářské sféry. A to se ne každému podaří, ať ho na takovou úroveň dovedou jakékoli cesty.