Tato slova pronesl včera šéf týmu McLaren Ron Dennis na počest muže, který stál s Bruce McLarenem a Teddy Mayerem v roce 1963 u kolébky týmu, který se dnes řadí mezi nejlepší ve Formuli 1. "Tyler byl jeden z nejlepších chlapíků ze staré školy, skromný a moudrý, mající reputaci, který zůstane nesmazatelně zapsán do historie mezinárodního motoristického sportu," řekl dále Dennis.
Alexander pocházel z Hinghamu nedaleko Bostonu a pro jeho život bylo osudné setkání s bratry Mayerovými. Teddy vyzval Tylera, aby spolu dohlíželi na kariéru jeho mladšího bratra Timmyho, brzy se tato trojice stala známou a mezi její přátele se řadili například Peter Revson či Roger Penske.
Když závodní okolnosti vyžadovaly přesun do exponovanější Evropy, Tyler neváhal a na počátku 60. let zamířil do centra motoristického sportu. V Anglii se setkal s Bruce McLarenem a ten posílá "tři T", tedy Tylera, Teddyho a Timmyho na Nový Zéland, kde se Timmy účastní Tasmánské série. Bohužel v posledním závodě sezóny 1964 v Longfordu Timmy tragicky umírá. Teddy načas ztrácí motivaci, ale Tyler své nadšení nedokáže utlumit.
Po krátkém pobytu v USA se vrací do Evropy a na rostoucích úspěších McLarenu má svůj nezanedbatelný podíl. Jeho dílem byl vývoj vozu pro sérii CanAm, kde byly Bruceho vozy v letech 1967-1971 prakticky neporazitelné. Vyhrály 37 ze 43 závodů a v roce 1969 je v jedenácti podnicích nikdo nedokázal překonat. Odtud pramení i termín, který si vysloužili oba piloti McLaren a Hulme - Bruce & Denny Show.
Alexander ve své monografii A Life And Times With McLaren popisuje i nejhorší okamži svého života, když se zakladatel týmu zabil při testování vozu CanAm v britském Goodwoodu (2. června 1970). "Svět automobilových závodů je tvrdý. Nastane doba, kdy budete muset vystoupit do popředí udržet lidi pohromadě - tak tomu bylo v případě těch, kteří nám pomáhali tvořit Bruce McLaren Motor Racing takový, jaký byl. Nyní nastal čas využít zkušeností, kterých jsme se od Bruce naučili, bez projevu osobního smutku. Pracujeme dále pro Bruce."
Poté, co McLaren ztratil zájem o CanAm měl Tyler "prsty" i ve dvou triumfech Johnny Rutherforda v 500 mil Indianapolis (1974, 1976). Jeho první etapa u McLarenu skončila v roce 1983, ale do F1 se zakrátko vrátil v ambiciózním projektu Beatrice Haas, kde se sešel tým snů: Teddy Mayer, Ross Brawn, Neil Oatley, a přes rameno jim nakukoval mladý talent jménem Adrian Newey. Tohle dobrodružství skončilo po necelých dvou letech a Alexander poté zamířil týmu Newman Haas Racing do IndyCars, kde měl na starosti Maria Andrettiho, ale stačil jeden telefonát od Rona Dennise a Tyler se v roce 1989 vrátil zpět do McLarenu.
Alexandrovu povahu asi nejlépe vystihuje citát sira Jackie Stewarta: "Stejně jako jeho mentor Bruce McLaren sloužil Tyler coby ideální velvyslanec Společenství motoristického sportu. Byl to tichý muž, ale pevný ve svých postojích a závazcích. Společensky vystupoval na výši, dobře se oblékal, choval i mluvil, byl to výborný technik. Mnozí by se od něj mohli učit."
Tyler Alexander zemřel ve čtvrtek 7. ledna ve věku 75 let. Nejen fanoušci McLarenu, ale všichni příznivci motorsportu by mu měli věnovat vzpomínku, protože jen málokdo po sobě v této oblasti zanechá na první pohled nepříliš viditelnou, ale velice výraznou stopu.