Aby to však nebylo až tak jednoduché, Renault nyní vyrukoval s prohlášením silnějšího kalibru - pokud nedojde k dohodě mezi francouzskou automobilkou a majoritním vlastníkem CVC Capital Partners ohledně bonusových plateb, může se také stát, že Renault zvedne kotvy a z F1 odpluje docela. Což by asi pana Ecclestonea vůbec nepotěšilo. Může jít o cílený nátlak, zvláště když Renault svůj argument doprovodil prohlášením, že už nadále nemá zájem být pouhým dodavatelem motorů.
Padl tu termín bonusových plateb, který jsme zmiňovali i v jiných článcích, pojďme si tedy blíže vysvětlit, oč tu vlastně jde. Bernie Ecclestone před čtyřmi lety zavedl systém, v němž se určité týmy podílejí na takzvaném CCB bonusovém schématu. Nejde o nic jiného, než jakési prémie poskytované "největším sportovním jménům", ovšem spočítané podle předchozích úspěchů. Jako výchozí bod byl stanoven rok 2000, takže Ferrari si díky Michaelu Schumacherovi a Kimi Räikkönenovi přijde na sumu čítající 100 milionů eur (6 titulů), Red Bull dostane částku převyšující 70 milionů € (4 tituly). Do programu jsou zařazeny i týmy Mercedes, McLaren (po 1 titulu) a Williams s ohledem na dlouhodobou účast v F1, ačkoliv žádný šampionát od roku 1997 nevyhrál. V seznamu pochopitelně chybí Brawn GP, jehož historie je už dávno uzavřená.
Renault si klade oprávněné nároky
Právě Francouzi, kteří nemají v F1 vlastní vůz, argumentují tím, že by v případném vstupu do F1 v "kompletní sestavě" měli mít nárok na určitou část z CCB, odhadem něco kolem 35 milionů €, protože Alonso pro tehdy žlutomodrý tým vyhrál mistrovství v letech 2005 a 2006. Což v podstatě odpovídá výkonu Mercedesu (s přihlédnutím na fakt, že letos asi tým s třícípou hvězdou ve znaku těžko někdo předstihne, bez ohledu na bohatýrská prohlášení), který se do lepší společnosti probojoval vlastně až loni.
Generální ředitel Renaultu Carlos Ghosn používá rovněž neúprosnou statistiku - je snad CVC Capital Partners toho názoru, že si automobilka nezaslouží zařazení do této High Society F1? Renault má na svém kontě 35 vítězství, 51 pole-position a 31 nejrychlejších kol, což jsou čísla, která ho řadí na úroveň Mercedesu (39/47/33). Pokud bychom ale chtěli zúročit úspěchy pohonných jednotek, tak se musíme bavit o 168 triumfech, což je hlavní argument pana Ghosna. Dodal, že motory Renault pomohly k titulu mistra světa 11 pilotům, dvanáctkrát poháněly vozy dominující v Poháru konstruktérů. Je ovšem pravda, že tohle jsou výsledky takříkajíc en bloc, Ghosn proto cítí, že by tým s ohledem na svůj dlouhodobý podíl na bohaté historii F1 a své postavení neměl být striktně posuzován jen na základě svých dvou titulů. Otázkou potom je, jak vnímat takový Lotus, i přes dlouhou absenci na závodních tratích, který se zasloužil o 6 šampionů a vyhrál 81 závodů (i když většina těchto výsledků se rekrutuje z doby před rokem 2000).
Ghosn a Renault jsou přesvědčeni, že Renault nakonec dohodu s CVC a Ecclestonem zdárně uzavře, poté bude úspěšně zrealizována transakce s Lotusem. Pokud by v této oblasti měly nastat průtahy nebo dokonce zamítavé stanovisko, může se stát, že se Renault s F1 opět rozloučí.
Pokud Renault odejde? Chmurné vyhlídky
Nejenže by to nejspíš znamenalo ohrožení existence týmu z Enstone, ale mělo by to nejspíš další nepříjemné dopady.
Především by v závodním poli - při vší úctě k Hondě - zůstaly jen dva rovnocenní dodavatelé motorů. Honda se doposud potýká s velkými problémy, její snaha o radikální řešení motoru vyústilo v konstrukční nedostatky zejména u tubrbokompresoru a u nedostatečně výkonného ERS. Piloti se propadli na chvost startovního roštu a ztrácejí půdu pod nohama. Abychom však nebyli vůči Hondě nespravedliví, inženýři nynějších benchmarkových dodavatelů připouštějí, že měli s testovacími motory podobné potíže, když je před sezónou 2014 testovali. Problém japonského dodavatele také tkví v tom, že vleklý vývoj probíhá za asistence dvou mistrů světa, což je situace srovnatelná pouze s Ferrari. Ale nikoli co do výsledků.
Renault byl jedním z těch, kteří se zasazovali o přechod na hybridní jednotky s odůvodněním, že je to řešení, které F1 opět přiblíží k běžnému provozu. Dokonce to byla jedna z podmínek jeho setrvání v F1. A je ironií osudu, že když byl tento systém uveden v život, musel se Renault po vítězných hodech spokojit se třemi vavřiny v loňské sezóně, a letos na první triumf stále čeká - a je dost obtížné odhadnout, zda se ho vůbec dočká.
Pokud si shrneme situaci, za předpokladu setrvání Renaultu v F1 budou mít tři automobilky v motorsportu značně silnou pozici. Není to nic objevného, F1 se bez motoru neobejde a případný další dodavatel s ohledem na dodací lhůty a finanční náklady doprovázející vývoj hybridních pohonných jednotek jen tak do de facto uzavřeného hájemství jen tak nepronikne. Odchod jednoho ze tří mušketýrů by Ecclestoneovi určitě neprospěl.