Vždy, když se stane nějaké neštěstí, okamžitě se zvýší aktivita různých složek a vypadá to, jako by je někdo vyrušil z bohulibého spánku. Zaprší několik starších projektů a opět padne ono kouzelné zaklínadlo: bezpečnost. Tak tomu je i v případě diskutovaného "ukrytí" pilotů pod ochranný štít kokpitu. Myšlenka to není nová, už se o ní mluvilo v souvislosti s fatálním zraněním Julese Bianchiho; Wilsonova smrt téma opět otevřela. FIA už deklarovala, že v září budou provedeny testy ochranného zařízení kokpitu.
Charlie Whiting se svěřil agentuře Reuters: "Musíme v tomto úsilí vytrvat a něco udělat, i když to nepovede ke stoprocentní ochraně pilota za všech okolností." Přidal se k němu i bývalý pilot stáje Marussia Max Chilton: "Touhle cestou bychom určitě měli jít. Může se to realizovat za pět nebo až deset let, ale jsem přesvědčen, že nakonec bude kokpit krytý," uvedl pro britskou Sky.
Do třetice názor Trevora Carlina, významného činitele britského motorsportu: "Pokud existují nějaká zřejmá řešení, měli bychom je použít a učinit tak rychle a se vší vážností."
Pokud se podíváme do minulosti a pomineme ono pionýrské a rozvojové období F1, kdy muže v kokpitu nechránilo vlastně nic, těch incidentů zase tolik nebylo. Od konce 60. let se piloti stále více krčili v hloubce kokpitu a před nimi rostl jeho štít, takže postupem času byla hlava mužů (i žen) za volantem F1 stále více obkládána prvky pasivní bezpečnosti. Pořád se ale mohlo mluvit o monopostu, tedy o voze s odkrytými koly a kokpitem. Už jsem zmínil experiment v podobě japonské značky Maki, toto téma rozvádím v jisté publikaci, ale to byla výjimka a navíc, vůz s kokpitem zčásti zakrytým se na skutečné závodní dráze nikdy neobjevil.
Pokud bychom vztyčili nad hlavou pilota bublinu (nejspíš z polykarbonátu), ochránilo by to jeho hlavu od nárazu nějakého cizího předmětu, ale pokud by takový prvek dostal přímý zásah například uvolněným kolem jako v případě Henry Surteese, asi by moc platný nebyl. Přímý náraz do nějaké překážky dle odborníků funkci takového zařízení lehce zpochybňuje, vyslovili dokonce názor, že by jeho existence mohla mít i kontraproduktivní význam. V souvislosti s ochranou kokpitu se připomíná případ Felipe Massy, jehož do přilby trefil uvolněný díl z vozu Rubense Barrichella - spekuluje se, co by následovalo, kdyby měl Brazilec chráněný kokpit, kam by se předmět odrazil a co by způsbil. Pokud by vletěl třeba až mezi díváky, bylo by jejich zranění prakticky stoprocentní, protože ti nejsou vůbec chráněni. Ostatně dokládá to tragická Imola 1994, kdy se na startovním roštu srazili Pedro Lamy a J.J. Lehto - trosky Finova benettonu doletěly až na tribunu a způsobily devíti lidem poranění různého stupně.
Pořád se bavíme o kopuli, která se klene nad pilotem, je otázka, jak ji upevnit a hlavně, jak dosáhnout toho, aby se v případě nutnosti pilot včas dostal ven. Už teď musí vyjmout volant, odpoutat se a pak teprve opustí místo svého působení. Představme si situaci, že došlo k poruše a za zády mu vesele plápolá nikoli táborák, ale solidní "stoh slámy". Drahocenné vteřiny stráví pilot tím, že bude muset nějak otevřít svou bezpečnostní bublinu - dost totiž pochybuji, že by ji odpálil stylem katapultáže u stíhaček. V takovém Monacu by to byla záležitost nesmírně zajímavá. Ostatně v článku zde si můžete prohlédnout nehodu Švýcarky Simony de Silvestro a představit si, že by se záchranáři k pilotce dobývali před bezpečnostní kryt.
Pojďme o kousek dál - představme si, že nehoda bude natolik vážná, že vůz skončí koly vzhůru, nemusíme chodit daleko: připomeňme si letošní Maďarsko a Sergia Péreze. I tady už se dostáváme na úroveň značného eskamotérství, aby se buď pilot sám nebo záchranáři dokázali takového krytu zbavit. Je to přeci jenom překážka navíc a může způsobit dost velké potíže při vyprošťování.
Pak jsou tu ještě další aspekty, na které zatím nebyl nejspíš čas je řádně prověřit - povětrnostní podmínky. Jak se bude chovat takový celokokpitový štít při dešti? Pokud jej zasáhne náhlá sprška? Nebo co se stane, když se pilot pod bublinou dostane v "mokrém" závodě do těsného závěsu jiného vozu? Možná už má FIA v záloze řešení a dočkáme se formule 1 se stěrači. V tom případě bych se zásadně přimlouval, aby se konečně namontoval i klakson. Jinou otázkou je přímé sluneční světlo - pořád si říkám, že takový kryt je podstatně větší než hledí přilby pilotů, může podléhat zásadním odleskům, lomu světla a podobně. A do třetice, podívejme se, jak vypadají monoposty po závodě, rozhodně nejsou tak běloskvoucí jako na začátku. Ovšem pilot těžko bude nějakým způsobem svou kuklu nad hlavou čistit, to už nebude sloupnutí jednoho vizínu z hledí. Takže můžeme začít školit novou funkci pro příslušníky depa F1 - čistič krytu kokpitu. Praxe při práci s houbou a vodou vítána.
FIA se však hodlá spíše přiklonit k řešení Mercedesu, jenž představil svou studii vozu s jakousi dvouramennou konstrukcí kolem pilota, které se začalo říkat také "svatozář". Vypadá to elegantně, leč i tady se dají najít problematická místa. Stačí si vzpomenout na kolizi Alonsa a Räikkönena v Rakousku a představit si, že by takový segment druhý vůz přímo zasáhl. Pak by se asi pilot v kokpitu ocitl opět spíš ve větším nebezpečí. Ale ani kdyby tento komponent náraz vozu vydržel, nebylo by nejspíš vyhráno - mohl by působit jako nůž a zasypat pilota v kokpitu ještě větším počtem "nakrájených" trosek. Nehledě k tomu, že toto řešení v žádném případě nechrání hlavu pilota před menšími předměty. Kámen jako v případě Helmuta Marka na Clermont-Ferrarn (1972) nebo zmíněný Massův incident by toto řešení nevyloučilo, pouze by poněkud kleslo procento možného zranění. Co se týče vyproštění by situace nebyla výrazně snadnější, tedy pokud se nepředpokládá, že konstrukci půjde nějak jednoduše sejmout. Ale i v tom případě to bude znamenat určitou časovou prodlevu. Nebo si myslíte, že prolezání "svatozáří" bude rychlé a snadno proveditelné? Vojáci soukající se z tanku průlezem o tom vědí svoje. Tady to bude poněkud jiný případ, ale určité shody v něm můžeme najít, zvláště když pilotovi půjde o vteřiny, aby z inkriminovaného místa zmizel co nejdříve.
Z výše uvedeného vyplývá, že velkým zastáncem krytu kokpitu nejsem. Jak jsem vyrozuměl z debat a dalších konzultací, nadšena by tím asi nebyla většina fanoušků F1. Zkusme si připustit, že nebezpečí existují prakticky všude a nikdy nikdo neudělá produkt, který by byl bezpečný v každém směru. To bychom se dopracovali k bezpilotním strojům. Zní to možná krvelačně, ale právě motoristický sport je přitažlivý určitým procentem rizika a nebezpečí. A piloti, kteří propadli kouzlu rychlosti, ho musí umět přijmout. Můžeme se dožadovat absolutně bezpečného vozu, ale to potom dojdeme k obrněnému monstru, které odolá střele s plochou drahou letu, nájezdu smečky jiných pandurů a zemětřesení najednou. Formulové vozy byly vždy zajímavé tím, že se vymykají autům běžné produkce - nechtějme je tedy zbavovat jejich výjimečnosti. Je třeba si uvědomit, že bezpečnost je důležitá v oblastech, kde by člověk nesmyslně riskoval, ale snažit se vymýtit jakékoli nebezpečí už hraničí s izolací. Nechme tedy divákům to potěšení vidět monoposty a pilotům možnost dokázat, že právě díky odvaze, se kterou do nich usedají, mají právo být považováni za výjimečné.