KOMENTÁŘ: Lewis jako nový James Hunt? Stěží...

Hamilton má nekompromisní názory, třeba ohledně určitých trofejí | foto: Pirelli

Na různých webech se objevilo porovnávání Lewise Hamiltona s jinou ikonou motoristického sportu, mistrem světa 1976 Jamesem Huntem. Je to porovnání vysloveně odvážné, i když tu není málo podobných prvků. Dovolíme si také malé zamyšlení.

To, že se Lewis Hamilton objevuje v bulvárních plátcích není nic divného. Zvykli jsme si na to, že dostat se do této oblasti není nic těžkého, zvláště když tomu tak trochu napomůžete. Díky určité době strávené v tomto prostředí, byť pouze na technické úrovni, nebylo výjimkou vídat některé celebrity, které si samy svou "porci slávy" na bulvárních stránkách chodily domlouvat. 

Má tedy Hamilton něco podobného zapotřebí? Rozhodně by stačilo jen sklízet pochvalné komentáře za výsledky, jenže právě F1 něco podobného už léta nechce. Stačí vzpomenout na Jackie Stewarta, který během své kariéry velice pečlivě dbal na to, aby kromě vyhraných závodů a titulů byla v popředí i jeho image - a to nejen zájem o bezpečnost motoristického sportu. Stýkal se s vysoce postavenými politiky i členy královské rodiny, účastnil se akcí high society (měl dokonce přijet i na hon, pořádaný na jeho počest v tehdejším Československu, ale kvůli termínové kolizi musel pozvání odmítnout) a agentura McCormack zapracovala i na jeho vzhledu, aby byl co nejbližší mladé generaci fandící F1. Proto ty dlouhé vlasy a la Beatles; ostatně Skot se rád dával se členy této skupiny fotografovat, protože zvláště George Harrison byl velkým fanouškem motoristického dění.

Lauda se od novinářů dočkal titulu computer. | foto: Scuderia Ferrari

Naproti tomu Niki Lauda byl pro F1 a její blízké okolí naprostým prokletím. Nejenže neměl žádné skandály, dovolil si dokonce mistrně zakamuflovat změnu dlouholeté partnerky Marielly von Reininghaus a utajit vlastní svatbu S Marlene Knaus. Kromě toho, že se před Grand Prix Španělska 1976 převrátil na vlastním pozemku s traktorem, nebyl pro média vůbec chutným soustem. I proto se mu říkalo computer a mluvilo se o něm jako o chladném stroji. Ale i Niki záhy pochopil, že mediální pozornost je třeba, a tak v roce 1979 náležitě využil toho, že se stal otcem a ještě téhož roku ukončil první část své kariéry v F1 způsobem, jakým to před ním nikdo neudělal. A popularity bylo až až.

My ale hodláme srovnávat Jamese Hunta a Lewise Hamiltona. James to měl bezpochyby co do zviditelnění podstatně horší. Nebyl internet, každý váš pohyb nebyl ihned k vidění ve formě nějakého videa a společnost byla poněkud konzervativnější, neměla za potřebí nahlížet každému nikoli jen pod pokličku, ale téměř za dveře WC a možná i kousek dál. James byl živel, ale řekl bych, že přirozený a nedělal nic plánovitě. Pokud chtěl rozmlátit v depu lahev šampaňského, když mu někdo řekl, že se nehodí, aby tam popíjel, byla vzápětí na kusy. Neváhal říci od plic svůj názor a nikdy se nepodřizoval konvencím. Když ho v roce 1975 nájemný pilot Heskethu Brett Lunger zablokoval v rakouské Grand Prix a James tak přišel o vítězství, označil Američana za "pitomce s žokem dolarů místo mozku", třebaže Lungerovy peníze byly jednou z nejdůležitějších položek ve snaze tým zachránit. Podobně se choval i jako spolupracovník komentátora Murraye Walkera - a pověstný je jeho poslední špílec v životě, když na zádušní mši za Denny Hulmea přijel bosý na kole.

Hunt byl svéráznou postavou, mistrem světa, ale nikoli idolem. | foto: McLaren

Lewis možná působí pro dnešní generaci a některé další lidi jako cool člověk, ale můžeme vidět i určitá omezení. Například v letošním Monacu, kde ho tým připravil o vítězství. Brit sice málem zrušil cílový stojánek, ale v rozhovoru už deklamoval umírněné věty. Přál bych si v podobné situaci vidět Hunta. Stačil zážitek z Grand Prix Itálie 1976, kdy musel James po nevydařeném předjížděcím manévru odstoupit - diváci na něj cosi pořvávali, tak se jim James postavil čelem a vytrčil jejich směrem typické italské "cornuto". V tu ráno na něj letěla baterie lahví, plechovek, zeleniny, ovoce a sem tam i nějaký ten kámen. A Hamilton by si dneska sotva mohl dovolit to, co Hunt v Grand Prix Japonska 1977, jako vítěz prostě nepřišel na stupně vítězů - prý by mu uletělo letadlo. Dovedete si něco podobného představit v protokolem prošpikovaném světě F1 dnes?

Hodnotit Hamiltonovy účesy či oděv, toť věc zcela bezpředmětná. Doba se posunula docela jinam a dnes se na konvence dbá snad jen na Wimbledonu. Jenže Lewis si je moc dobře vědom společenských povinností a pokud dojde k nějaké oficiální akci, navlékne se do overalu, obleku či jiného oděvu, který mu protokol předepisuje. Ne jako Hunt, který na prezentaci nového Heskethu, kde vedle jeho chlebodárce byla smetánka potenciálních sponzorů, dorazil v roztrhaných džínách - což byl jeho jediný oděv. Ovšem za tohle Jamese nikdo nemiloval, v Británii dostával svůj díl nejen za fakt, že utekl před daněmi do Španělska. Byl označen za uznávaného, ale rozhodně ne za idol. Ostatně, pokud byl Hamilton před posledním závodem velmi uvolněný, a po něm také - proč by měl mít důvod k naštvání? V tréninku dominoval a závod, po malérovém průběhu nakonec dokončil před svým největším rivalem, takže Vettelovo vítězství mu na náladě rozhodně neubralo. Zajímalo by mě, jak by se tvářil, kdyby dojel šestý a Rosberg vyhrál. Asi by se v takové pohodě necítil.

Takhle se Lewis prezentoval na Barbadosu. | foto: Profimedia.cz

Hamilton si dobře uvědomuje, že F1 je dnes velký obchod, kterému se musí podřídit, na oficiální úrovni určitě. Jeho řádění na Kadooment Day není vůbec v rozporu se závodním režimem, může ukázat, že se umí bavit. Dnešní svět už nahlíží jinak na náušnice, tetování a spoustu jiných věcí - a jestli dotyčný zrovna trsá na Barbadosu nebo se oddává někde sexu, to už se bere v podstatě jako součást image. Prostě dnes jsou piloti daleko více sešněrovaní povinnostmi, sponzorskými akcemi a dalšími podniky, ale dokáží více oddělit svou profesionální stránku od té osobní. 

V dnešním světě, kdy jedinec jen málo slavnější než bezejmenná masa nemá vlastně vůbec žádné soukromí, se vžil úzus, že pokud ho nelze schovat, jeho třeba vystavit. Někdo možná Hamiltona kritizuje za něco ve stylu předvádění, protože v mnohých případech může jít o pečlivě naplánované akce, o nichž je jisté, že prostě u stále bulvárněji pojatého publika zaberou. Otázkou by bylo, zda by kouzlil s účesy, oděvem a dalšími věcmi, kdyby to nikoho nezajímalo. Ale toho se bát nemusí.

Pro někoho může být ono srovnání irelevantní. Hamilton využívá současné možnosti se prezentovat, a v tomto případě jako nějaký extra zvláštní případ nevyčnívá. Že má někdo větší, někdo menší a někdo nulovou potřebu se zviditelnit, to je právě součástí jedinečnosti každého pilota. Pokud by se všichni chovali jako Hamilton, zase bychom kvíleli, jak je F1 nudná. A docela na závěr - pokud nejen dvojnásobný mistr světa nedělá nic, co by někomu vysloveně škodilo či ho uráželo, nechť si nosí na hlavě třeba trvalou nebo barevné kreace, upraví si boltce do africké módy a na těle má vytetované obrazce známé z povídek Šimka a Grossmanna, s jeho závodními vlastnostmi to nemá nic společného. Zatracovat nebo vyzdvihovat ho jen proto, že má na zádech kříž a oddává se tanci na ostrově v Atlantiku, je zcela zcestné.

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 16 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy