„Hamilton“ ze Států, zázračné dítě ve Formuli 1, je nucen opustit výsadní postavení a musí se protloukat po samém dně, aby se vrátil do prostředí, jenž se mu vlastně stalo rodinou. Takto popsal nástin děje autor scénáře a režisér Gerard McMurray (pro Netflix vytvořil snímek Burning Sands).
Detroitského pilota ztvárnila hvězda poslední trilogie Star Wars John Boyega, po jeho boku se coby manažer a pilotův mentor zjeví Robert de Niro (známý z filmů Taxikář a Lovec jelenů), jenž společně s Berry Welshem a Jane Rosenthal bude jedním z producentů v nově vzniklé společnosti Buppie Productions. Film Formule by měl navázat na předchozí pokusy představit divákům nejen F1, ale i další závody na stříbrném plátně, ale jeho přesné uvedení do distribuce zatím není známo.
To nám ale nemusí bránit si některé "motoristické filmy" připomenout. Jedním z nejznámějších je bezesporu Grand Prix (1966). Snímek režiséra Johna Frankenheimera nabízí pohled na fiktivní sezónu F1, dramatické pletichy, smrtelné nehody i čas na letmou romantiku. Yves Montand a James Garner byli nejznámějšími jmény v hlavních rolích, jako kompars dostala příležitost celá plejáda skutečných pilotů F1, mezi nimi Jochen Rindt, Graham Hill, Juan Manuel Fangio; další pak zaskakovali jezdce při závodních scénách. Snímek provází obrovské množství příhod, historek a zajímavostí, takže se k němu zcela určitě vrátíme.
V roce 1969 se Paul Newman a Robert Wagner setkali při realizaci snímku Winning o klasice Indycar. Bojují o vítězství v Indy 500 a o srdce stejné ženy. Superstar Newman (Podraz, Kočka na rozpálené plechové střeše, Barva peněz) navštěvoval závodní školu. Touha závodit ho poté nepustila. Jezdil automobilové závody do stáří a vedl úspěšný tým Indy Car se svým partnerem Carlem Haasem.
V roce 1971 si další americký milovník rychlosti Steve McQueen (Bullitův případ, Motýlek, Sedm statečných) vytvořil závodní pomník v kulisách slavné čtyřiadvacetihodinovky, stylově nazvaný Le Mans pod režijním vedením Lee H. Katzina. Film pojednává o legendární vytrvalostní "klasice“ a kromě strhujícím zpracování závodních scén ukazuje i vnitřní konflikt mezi dvěma špičkovými konkurenty v boji s časem a o čest značky. Jejich obavy, jejich radosti, jejich roztrhané duše jsou konfrontovány s děním na trati a tíživou minulostí. McQueenovým protivníkem v roli pilota Ericha Stahlera byl Siegfried Rauch.
V roce 1976 Al Pacino (Kmotr; Vůně ženy, Serpico) ztělesnil poněkud kontroverzního pilota F1 Bobby Deerfielda (název filmu je totožný s jeho jménem). Do jisté míry cynický a povrchní Američan po smrti týmového kolegy a těžkém zranění jednoho ze soupeřů potkává dívku trpící leukémií; vztah k ní ho přinutí změnit přístup k životu a náhled na svět. Film režiséra Sydney Pollacka má předlohu v románu Ericha Maria Remarquea „Nebe nezná vyvolených“, i když režisér, podepsaný rovněž pod komedií Tootsie, volil podstatně modernější přístup. Závodním scénám dominují Brabhamy a hlavním Pacinovým dublérem byl Brazilec Carlos Pace. Bohužel zahynul při nehodě soukromého letadla dříve, než byl film uveden do kin.
Legendární duel mezi Niki Laudou a Jamesem Huntem v sezóně 1976 došel filmového zpracování jako Rivalové (Rush, 2013) a do našich kin ho dovezl distributor Magic box. Na samotného Laudu film silně zapůsobil a když ho viděl poprvé, poznamenal: „Byl jsem hluboce dojat, a to zejména ztvárněním Daniela Brühla. Když jsem viděl nehody a okamžiky v nemocnici, uvědomil jsem si jen to, co taková nehoda a okolnosti musí znamenat, zejména pro mé nejbližší.“
Přes nespornou atraktivitu nelze štábu v čele s režisérem Howardem prominout velké množství chyb, polopravd či vyslovených výmyslů - takové výtky se objevily v mnoha filmových recenzích, zveřejněných těmi, kterým F1 říká něco víc, než že se "... pár bláznů v autech honí dokolečka". Vyzdvihnout je však nutné použití oněch "ušlechtilých ořů let sedmdesátých", v mnoha případech zapůjčených soukromými sběrateli. Pro úplnost dodejme, že roli Laudova rivala Jamese Hunta zahrál Chris Hemsworth (Thor, Avengers).
Víceméně nepovedeným a tudíž patřičně propíraným počinem byl film Formule! (Driven, 2001). Sylvester Stallone (Rambo, Rocky, Plán útěku) ho původně plánoval umístit do prostředí F1, ale to mu po pouhém nahlédnutí do scénáře rázně zatrhl Bernie Ecclestone. Nakonec z toho vyšlo něco mezi nepovedenou akční pohádkou a rádoby dramatem okořeněnou podivnými vztahy a především maximální absencí reality na závodní trati. Se Stallonem, který navzdory své zápasnické vizáži usedl do vozu IndyCar, se před kamerou objevili Til Schweiger a Kip Pardue.
Posledním velkým závodním filmem je poměrně čerstvý Le Mans 66 - Against Every Chance. Popisuje zpočátku téměř beznadějnou, ale poté úspěšnou bitvu Fordu s tehdy dominujícími Ferrari na poli 24 hodin Le Mans v roku 1966. Matt Damon (série Jason Bourne) a Christian Bale (trilogie Batman) představují závodníky a někdejší piloty F1 Carrolla Shelbyho a Kena Milese, kteří se rozhodli "... zatlouci hřebíky do Ferrariho rakve". Ze čtyř nominací na Oscara 2020 včetně té nejprestižnější za nejlepší film si nakonec tvůrci odnesli tradiční sošky za nejlepší zvuk a střih.
Je tedy otázkou, jak se povede vypořádat s výzvou F1, která hraným filmům příliš nepřeje. Zda je to specifikou prostředí nebo špatným výběrem témat? Toť slovo do pranice. Každopádně v jedné anketě fanoušci jedné z nejprestižnějších motoristických oblastí v drtivé většině volili jako lepší dokumentární filmy a mezi nimi se stále jako klenot vyjímá přes čtyřicet let starý snímek Formula Uno: Febbre della velocità - natočený jak název napovídá ve Ferrariho domovině, v Itálii.