Devatenáctiletý Američan Santino Ferrucci se připojil k týmu Haas v loňském roce, kdy si na Silverstone otestoval vůz Haas VF-16. To bylo v době, kdy si velice zdatně vedl v šampionátu GP3 pro tým DAMS. V šampionátu skončil na 12. místě s 36 body a letos se po třech závodech v GP3 přesunul o stupínek výše - právě v Maďarsku debutoval po boku Nabila Jeffriho v týmu Trident F2. Při té příležitosti usedl do Haasu VF-17 v rámci druhého dne sezónních testů na okruhu Hungaroring.
"Je to obrovský skok, mezi GP3 a F2 je masivní rozdíl. S karbonovými brzdami v mém prvním kole jsem brzdil o 30 metrů dříve, a najednou jsem jel tak padesátkou, takže jsem zase musel přidat plyn. Byl to zážitek, usednout do vozu F1. Na brzdy v F2 jsem si zvykl poměrně rychle, ve Formuli 1 jsou brzdné body zhruba stejné, takže to takový rozdíl nebyl. Co je podstatně jiné, to je rychlost, vůz F1 se nedá k ničemu přirovnat. V každé zatáčce jedete o 30 i 40 km/h rychleji, od čtvrtého či pátého rychlostního stupně, zvyknout si na tohle je opravdu nejtěžší," popisuje své zkušenosti Ferrucci.
V dnešní době už mladíci pod dvacet let nejsou v F1 žádnou výjimkou, přesto se při loňském testu na Silverstone u Ferrucciho pochybovalo, zda tak silným monopostům skutečně dorostl. Šlo především o to, že Američan měl problémy s jízdou na mokru, což bylo pro jeho tehdejší výkon rozhodující - jak sám přiznal, tato zkušenost ho "trochu vyděsila". A nyní se musel sžívat se zcela novými jízdními vlastnostmi. Jak ale naznačují jeho slova, pokrok se dostavil.
"V nízkých a středních rychlostech už jsem si byl hodně jistý, že jsem schopen jet na limitu. Ve vysokých rychlostech jsem zkoušel v každém kole přidávat. Problém je v tom, že když se blížíte k limitu, ztrácíte kontrolu nad vozem, protože jdete na brzdy a snažíte se znovu získat kontrolu. Vůz na limitu může působit poněkud děsivě, takže v maximální rychlosti si raději odpustím pár kilometrů, ztratím nějakou desetinku a pojedu bezpečně, než abych v každém kole riskoval," dodává ke své jízdě Ferrucci.