Cíl jednání trojnásobného mistra světa byl zřejmý. Potřeboval, aby jeho jediný rival dojel až tři místa za ním a proto se snažil je tak, aby se na duo Mercedesů dotáhli soupeři. Dopadlo to tak, že se do jejich závěsu dostal Sebastian Vettel, který zúročil odlišnou strategii, kterého z povzdálí sledoval Max Verstappen. Hamilton na jednu stranu jel tak, aby tito dva piloti mohli eventuelně zaútočit na Rosberga, ale zároveň musel být na pozoru, aby týmový parťák zaútočil na něj.
Vyvolalo to poměrně dost velkou bouři dohadů a dokonce se začínají ozývat hlasy, že si Hamilton hodně nařízl větev u Mercedesu. Jak totiž uvedl ve svém prohlášení po závodě šéf týmu Toto Wolff, není přípustné, aby pilot nerespektoval požadavek týmu, i když on sám Lewisovy pohnutky chápal (Wolffovo vyjádření najdete v prohlášení po závodě).
Asi každý si uvědomí zásadní rozpor - zájmy týmu a jedince. Na tohle téma se už popsaly stohy papíru a gigabyty webových stránek. Je to propletenec, který se rozhodně nedá jednoznačně rozetnout. Neplatí tu vděčnost ani zásluhy. Těžko může někdo nařídit Rosbergovi, aby udělal místo Hamiltonovi jako úspěšnějšímu, ale zároveň nelze žádat Hamiltona, aby také jednou nechal triumfovat Rosberga.
Jsou tu i povahy závodníků. Mercedes mohl asi jen těžko čekat, že Hamilton, který je označován místy až za sobeckého, přijme v Abú Zabí bez výhrady týmové pokyny, to je prostě nereálné. Není to ale hazardér, který by se pokusil kolegu odstavit z cesty způsobem, jakým to udělal v roce 1990 se svým konkurentem Alainem Prostem Brazilec Ayrton Senna, prostě ho v první zatáčce poslal záměrně z trati. Lewis tedy udělal to, co v té chvíli bylo nejpravděpodobnější - když se pozice ustálily, tak se snažil, aby do boje zasáhli piloti Red Bullu a Ferrari. Což se také stalo.
Někdejší rakouský pilot Gerhard Berger před závodem řekl: "Lewis musí jet naplno, ale také potřebuje, aby došlo k nějakému napětí, rozruchu. Porotože pokud Nico dokončí závod hned za ním, nebude šampión. Proto musí vymyslet ještě něco navíc."
Jak by se zachovali jiní šampioni?
V pozávodních komentářích se samozřejmě srovnává. Především oněch posledních pět kol, kdy Lewis střídavě zpomaloval, zrychloval, zpomaloval. Hrál Rosbergovi na nervy a vystavoval ho tlaku soupeřů. Jak ale pravil Wolff, Nico zachoval ledově chladné nervy a s problémem se dokázal vypořádat. A dost možná měl i onu nezbytnou špetku štěstí, že Vettel a Verstappen nemohli zaútočit dřív.
Co by asi udělali v takové situaci Senna nebo Michael Schumacher? Jak by se zachovali jiní mistři. Těžko říci, bohužel se ani jednoho nemůžeme zeptat - navíc lze těžko předpokládat, že by se naplno "přiznali". Nejspíš by ale oba, v Sennově případě téměř určitě, měli také problém s tím poslechnout. Stačí si vzpomenout na Grand Prix Japonska 1991, kde poté, co Sennův jediný konkurent v boji o titul Nigel Mansell vypadl, dostal Senna pokyn, aby nechal vyhrát Bergera. Brazilec to sice udělal, ale až v posledním kole a tak demonstrativním způsobem, že všem muselo být jasné, jak se mu takové nařízení protiví. Samozřejmě z toho pak bylo ještě pár týdnů dost zlé krve.
Oba zmínění piloti mají v tomto směru další máslo na hlavě. Senna třeba v trénincích zvláště v Monaku cíleně vyjížděl na trať v případě, kdy se na ní objevili jeho konkurenti a dokázal před nimi jet natolik chytře, že prostě neměli možnost se rozjet naplno. Pak tu je rok 2006, kdy Michael v tréninku na Grand Prix Monaka zablokoval úmyslně trať, aby se před něj jeho soupeři nedostali. V historii jsou vedle zmíněného Japonska 1990 i dva případy v podání Michaela - stačí připomenout Grand Prix Austrálie 1994, stejně tak rok 1997 a Evropskou Grand Prix v Jerez de la Frontera. V obou případech v hlavní roli Michael Schumacher, ale zatímco kolize s Damonem Hillem pro něj znamenala titul, o tři roky později neuspěl a navíc vyfasoval vyloučení z šampionátu. Pro Lewise v tomto případě mluví fakt, že nic takového neudělal. A v zájmu jeho profilu doufejme, že ani neudělá.
Boj o pozici budoucí...
Faktem ale je, že v radiové komunikaci byla znát houstnoucí atmosféra, zvláště když na opakované žádosti o zrychlení odpovídal Hamilton ve stylu: "Myslím, že jedu dost rychle", případně prohlásil, že je to jeho závod. Vysloveně červeným hadrem před očima Toto Wolffa musel být jeho výrok: "Nezabývám se tím, jestli ten závod prohraju nebo vyhraju." V té chvíli musel šéf Mercedesu, vystavující na odiv oddanost týmu, práci pro něj a důležitost vítězství, zralý na zásah jednotky ARO.
Neustále se rovněž komentuje samotný vztah mezi Rosbergem a Hamiltonem. Že není ideální, to je známé, ale ještě by to neznamenalo nic tak strašného. To spory Prost a Senna byly daleko horší a kdybychom tu měli rozebírat, jak si "rozuměli" například Andretti nebo Jones s Reutemannem, bude to mít hodně drsný podtón. Letos hned dvakrát notně pocuchali nervy vedení svého týmu - jejich kolize ve Španělsku dokonce dostala čestný titul Barcelonaggedon. Paddockem se dokonce nesly zvěsti, že Hamilton byl po tomto incidentu natolik rozezlený, že údajně hodlal skončit svou závodní kariéru. Alespoň nedokázal říci v pozávodním rozhovoru expilotu Martinu Brundlovi rozhodné NE. Horké hlavy vychladnou, ale přišlo Rakousko a další ťukanec, který musel náladu v Mercedesu opět zahalit slušnou dávkou kouře.
Pocity a názory
Když jsme u toho kouře, ten se táhl za Lewisovým vozem v Malajsii a nastolil další otázku - proč měl letos víc technických potíží Hamilton? Nemá smysl znovu opakovat mediální přestřelku, která se po závodě vedla, ale první Hamiltonovo vyjádření bylo dalším kritickým momentem pro Wolffa, protože ať to Lewis myslel jakkoli, když se sype auto jenom vám a ne kolegovi, tak si prostě potřebujete ulevit. Když se podíváme, jaký mělo toto odstoupení pro Hamiltona důsledek, pak musíme přiznat - ano, porucha motoru v Sepangu ho stála titul. Tým se sice omlouval a sypal si popel na hlavu, ale už tehdy muselo být jasné, že se Hamilton dostává do svízelné situace. Proto někdo jeho vzpouru v Abú Zabí chápe jako určitou soukromou pomstu za Malajsii. S tím, že by vedení týmu právě s ohledem na onu událost mohlo nad jeho "porušením disciplíny" přimhouřit oko.
Padla tu otázka, zda může Lewis mít právě kvůli nerespektování týmových pokynů nějaké problémy do budoucna. Na misku vah s názvem NE lze položit fakta, že šlo po poslední závod a emoce přes zimu nejspíš opadnou, na situaci se nic nezměnilo a tým tak jako tak slavil v Abú Zabí vítězství. Na druhé misce ale může setrvat Hamiltonův pocit ublíženosti nebo snad křivdy, ani to nelze vyloučit. Lewisovi se rozhodně dostane důrazného pohovoru, což může jenom prohloubit jeho názor, že pro rok 2016 nebyl tím vyvoleným. Ale to jsou pouhé dohady.
Případ zdaleka není u konce
Rosberg prošel sezónou 2016 s přehledem, nevydělal na žádných pochybných výsledcích, za které byly označovány třeba Monako a Spa před dvěma lety. Jeho titul je zasloužený, protože dokázal udržet nervy na uzdě a nenechal se vyprovokovat. I proto mu spousta lidí přála víc, než Hamiltonovi, nemá smysl to zastírat. Jeho chování je možná pro někoho oživením, ale také nemusí mnoha lidem sedět. Což je pochopitelně věc názoru.
Zůstává tedy pouze otázka, jaké bude mít dění z Abú Zabí důsledky. Mercedes má dost času, aby se s touto situací zabýval a nějak ji vyřešil. Nelze ale ani vyloučit, že to bude další důležitý aspekt ve vztahu Rosberga a Hamiltona. Jako hodně pravděpodobné se jeví, že tihle dva spolu další čtyři sezóny absolvovat nebudou. Objevily se i názory, že si Hamilton právě v posledním závodě znovu a hlasitě řekl o to, kdo má být dalším šampiónem. Jenže na to je svět F1 příliš citlivý a tajemný. A všichni jistě znáte slavné Cimrmanovy Zbytečné otázky lhostejno v čem. Hamilton a Rosberg si sice s uznáním podali před kamerami ruce, ale někde vzadu to určitě vřelo stejně intenzivně jako v kotlech pekelných. Rozhodně je pravděpodobné, že jsme v tomto duelu neslyšeli zdaleka poslední slovo...