Nejrychlejší zastávku ze všech předvedl Red Bull, když Verstappena během první zastávky přezul za 2,10 sekundy. Holanďan však závod kvůli poruše převodovky závod nedokončil. Ricciarda přezouvali také velmi slušně - za 2,5 a 2,17 s (čtvrtá nejrychlejší zastávka).
Hodně krátkou dobu se zdržel v boxech Rosberg, kterého Mercedes v 10. kole odbavil za 2,11 sekundy. V 37. kole se jeho zastávka protáhla na 2,7 s, součet obou byl tak lepší v případě jeho vítězného týmového kolegy Hamiltona: 2,3 a 2,2 s.
Třetí nejrychlejší zastávka byla k vidění u McLarenu po prvním stintu - výměna čtyř kol na voze Buttona mechanikům zabrala jen 2,14 vteřin. Při druhých zastávkách ale stáj z Wokingu za průměrem hodně zaostávala (4,2 s u Brita a 3,9 s u Alonsa).
Během Velké ceny Spojených států vypsané na 56 kol jsme se dočkali zajímavé směsice strategií - od jednozastávkových (3 piloti: Ericsson, Kvjat, Nasr), před dvouzastávkové (11 pilotů) po třízastávkové (čtveřice klasifikovaných Magnussen, Massa, Ocon a Vettel) - celkem 6 odlišných v rámci první desítky. Přes velké rozdíly v nich se závodní rychlosti moc nelišily. Významný dopad na ně měl virtuální safety car, zejména v případě Ricciarda.
Deset jezdců do ní startovalo na super-měkkých pneumatikách (Bottas, Button, Grosjean, Hülkenberg, Massa, Pérez, Ricciardo, Räikkönen, Vettel a Sainz), deset na měkkých (Alonso, Ericsson, Gutiérrez, Hamilton, Kvjat, Magnussen, Palmer, Rosberg, Verstappen a Wehrlein) a jen dva na středně-tvrdých: Nasr a Ocon.
Nejdelší stint na super-měkkých pneumatikách ujeli piloti Ferrari (14 kol), na měkkých Nasr se Sainzem (26 kol) a na středně-tvrdých Ericsson: 38 kol, tj. 68 % velké ceny.