Z dnešního pohledu, kdy počet Grand Prix oproti minulosti značně narostl, je jeho "smolařství" vlastně banální. Ačkoliv v F1 působil 13 let (byť s menšími či většími přestávkami), odjel pouhých 96 Grand Prix. Nevyhrál ani jedinou a díky jeho eskapádám se mu začalo říkat "smolař". Ba dokonce se tvrdilo, že pokud existuje nějaká banální závada, je vyloučeno, aby ho nepostihla.
Tak tedy Christopher Arthur "Chris" Amon (20. 7. 1943). Talentovaný mladík, který byl dlouho rekordmanem coby nejmladší pilot F1, který usedl do kokpitu těchto šíleně rychlých kol. Byla to zásluha závodníka Reginalda "Rega" Parnella, který si Novozélanďana všiml při startech v Evropě. To bylo Chrisovi šestnáct let a proháněl se na starém Maserati 250. Díky Parnellovi a jeho týmu usedá v necelých dvaceti letech do Loly Climax v Grand Prix Belgie a jeho výsledek, odpadnutí kvůli úniku oleje, jako by charakterizovalo jeho další kariéru.
Už po roce se nad Amonovou kariérou stahují mračna - Reg Parnell umírá a jeho syn Tim Parnell si s Novozélanďanem nepadnou do oka. Po sezóně 1964 je Amon v F1 bez práce, pomocnou ruku mu podává další zkušený pilot Innes Ireland a půjčuje mu Lotus s motorem BRM. Jenomže s ním absolvuje Chris pouze dva závody, o rok později to je ještě horší. Sice dostává nabídku od svého krajana Bruce McLarena, ale ten se ve světě F1 teprve etabluje, takže Amon se v oranžovém voze v F1 vůbec nesveze, má k dispozici jenom vozy pro sérii Can-Am. Jako hostující pilot se v Grand Prix Francie posadí do Cooperu s motorem Maserati a s těžkým a špatně ovladatelným vozem zajíždí svou doposud nejlepší startovní pozici - startuje ze sedmého místa.
McLaren s ním počítá pro rok 1967, jenže Amon nechce čekat. Paradoxně si užívá F1 do sytosti, ale jenom před filmovými kamerami - je jedním z hlavních pilotů ve Frankenheimerově filmu Grand Prix. A také vítězí ve slavných 24 hodin Le Mans! To zcela převrací jeho kariéru - třiadvacetiletý Amon se stává hvězdou, jeho výkon je označen jako manifique a pořadatelé se mu dokonce omlouvají, že ho v ročníku 1964 nepustili na start. Jenže i když zářné vítězství dvojice Amon-McLaren slibuje velké činy, Amon v tu chvíli žije svůj velký sen. Po triumfu příchází totiž dopis z Maranella: Enzo Ferrari nabízí Amonovi účasti na vozech F1, F2, Tasmánskou sérii a sportovní prototypy. Kdyby snad mladík váhal, je tu argument v podobě 202 000 $ za signování smlouvy. Amon, který do té doby přespával kde se dalo a žil z ruky do úst samozřejmě neváhá. Tím také dochází k určité roztržce s McLarenem, který nemůže Chrisovi jeho "zradu" odpustit.
Na začátku roku 1967 vyhrává Amon 1000 km na Monze. Jeho spolujezdec Lorenzo Bandini však v prvním startu Ferrari F1 v sezóně 1967 umírá po nehodě v Monaku a stín jeho smrti jako by se rozprostřel nad týmem. Amon v tragickém Monte Carlu sice poprvé vystoupí na stupínek vítězů (je třetí) a v sezóně si nevede nejhůř, dokonce má v určitou dobu naději na zisk titulu. Jenže v závěru sezóny jeho ferrari začíná docházet dech. O rok později, ačkoliv třikrát po sobě dosáhne pole-position, už je ve stínu Ickxe a upadající kvalitu maranellských ořů řeší v roce 1969 razantně - tým opouští v průběhu sezóny a podepisuje nové značce March. Rovněž za velice slušný peníz - 30 000 liber.
Max Mosley mu slíbil, že bude jediným pilotem značky, ale jak už u něj bylo zvykem, šlo jenom o vábení. V týmu byl nakonec vedle Amona i Siffert a Andretti, potenciál se tříštil i prodejním programem (Tyrrell, Peterson). Přesto Amon konečně vyhrál svůj první závod - International Trophy na Silverstone. Bohužel pro něj šlo o nemistrovský závod... K vysněnému zlatému věnci měl Chris v belgickém Spa, kde svedl fantastický souboj s Pedro Rodriguezem. Stewart, který měl stejný vůz jako Chris v barvách Tyrrellova týmu tvrdil, že Rodriguezovo BRM bylo o 60 km/h rychlejší, o to úžasnější je Chrisův výkon, který do cíle dorazil jen s vteřinovou ztrátou na Mexičana. Poměry v týmu March ho však natolik znechutily, že využil nabídky Matry.
Solidní výkony, slušná finanční kompenzace (600 000 švýcarských franků), Amon měl dojem, že konečně vykročil štěstí vstříc. Jenže Matra po přechodu na vlastní motory začala skomírat. Amon opět prožíval neuvěřitelnou smůlu, jak jinak například popsat událost z Grand Prix Itálie, kdy neohroženě vedl, aby skončil šestý, protože mu uletělo hledí přilby a Chris si musel vytírat oči od nečistot... O rok později už francouzská značka avizovala, že dále nebude v F1 působit, jenže Amon nedostal adekvátní nabídku. Muž, který byl před lety označován za největší talent F1, pomalu bilancoval svou kariéru.
Proč v roce 1973 kývl na nabídku Tecna, které rok předtím prožívalo na tratích F1 jednu velkou ostudu, lze vysvětlit jen královský honorář 100 000 dolarů. Amon také poprvé a naposled zapisuje italskou značku do Poháru konstruktérů, ale ještě před koncem sezóny se s týmem loučí. Zmatky, tahanice dvou skupin v týmu a bídná kvalita jeho rozhodnutí uspíší - Amon se stane, podobně jako Brabham a McLaren - konstruktérem! Finanční základ poskytly peníze od Tecna, ale Amon určitě nečekal, že dopadne ještě hůř než jeho bývalý zaměstnavatel. "Za ty prachy jsem postavil auto, které na startovném nevydělalo ani cent," hořce si postěžoval po sezóně 1974, v níž představil Amon AF1 a uřízl si obrovskou ostudu, protože jeho věčně předělávaný a upravovaný vůz prostě nejel. Amon tedy v závěru sezóny zaskočil u BRM za Pescarola, ale pro sezónu 1975 opět nabídku nedostal.
Opět v samotném závěru roku se na něj obrátil Morris Nunn, jemuž došla trpělivost s holandskými piloty, které si do jeho Ensignu dosazoval hlavní sponzor HB Bewaking Alarmsystems. Díky tomu došlo k soudní při, ale Amon se s Nunnem dohodl na angažmá pro rok 1976. Ale opět ta smůla - na začátku roku havaroval nestihl testovací jízdy, ani první závod v Brazílii. Dokázal však průměrný Ensign vytáhnout do středu pole, ve Španělsku naposledy bodoval (5. místo) a ve Švédsku dokonce startoval z 2. řady. Ken Tyrrell to okomentoval Nunnovi po svém: "Doufám, že už nesežene peníze a zkrachujete. To, co váš tým s prázdnou kasou předvedl, je pro nás ponižující! Gratuluji!" Jenže právě ve Švédsku Amon opět havaroval a zranění mu nedovolilo startovat ve Francii. A když se stal na Nürburgringu svědkem Laudovy nehody, spontánně odmítl nastoupit k opakovanému startu a na místě ukončil kariéru. Tedy ukončil... v Kanadě se opět objevil v kokpitu Williamsu, jenže v tréninku kolidoval s Haraldem Ertlem a bylo po nadějích se dostat na start.
Když se osamostatnil Walter Wolf, podepsal u něj Amon kontrakt jako testpilot. Možná ještě doufal, že se sveze a snad zajede naposledy nějaký slušný výsledek, ale k tomu už nedošlo. Amon poté doopravdy svou kariéru ukončil a přesunul se zpět na Nový Zéland, kde se věnoval chovu ovcí. A dle dobových zpráv prý konečně vydělal slušné peníze.
O jeho smůle se psaly romány - vyhořela mu továrna na motory F2, když zrovna zapomněl zaplatit pojistku, anglický stavitel bazénů mu postavil něco v rozměrech olympijských, Amon totiž zapomněl, že Brit má nákres v palcích. Pořídil si letadlo, které mu někdo vzápětí ukradl. Vyhrál dva závody F1, pohříchu oba nemistrovské... Přesto se k F1 rád vracel při závodech historických vozů, kde mohl vídat hned několik konstrukcí na kterých sám jezdil, včetně jeho vlastního Amonu AF1. Působil v reklamách a televizních zábavních pořadech, na Novém Zélandu byl nesmírně populární. Ještě v roce 2003 se zúčastnil závodu ralllye, kde měl za spolujezdce známého komentátora Murraye Walkera.
Chris Amon zemřel 3. srpna 2016 v nemocnici Rotorua v důsledku onemocnění rakovinou. Jeho rodina vydala toto oficiální prohlášení: "Chris bojoval poslední roky s rakovinou, ale nadále měl velký zájem o F1, což bylo vedle mnoha dalších zájmů jeho oblíbené téma. Byl vždy plný humoru a získával si lidi svým nakažlivým smíchem. Všem nám bude pochopitelně nesmírně chybět."