Mosley odešel z funkce před šesti lety, a ať byly důvody jeho odstoupení jakékoliv, strávil v čele FIA šestnáct dlouhých let. Nepřísluší nám hodnotit, zda to byla léta dobrá či zda postupně vedla F1 do situace, v níž se dnes nachází. Mosley po svém odchodu udržoval s jemu důvěrně známým prostředím kontakt, ale jinak se stáhl do ústraní.
Co vlastně o Maxovi víme?
Stačí zadat do vyhledávače jeho jméno a digitální technika zaúřaduje bezchybně - Max Rufus Mosley, narozen 13. 4. 1940, syn nechvalně známého propagátora nacismu na britských ostrovech, sira Oswalda Mosleye, šestého baroneta z Ancoats, zakladatele strany BUF (British Union of Fascists). Pro někoho je možná s podivem, že muž, takto zdiskreditovaný, na jehož svatbě s Dianou Freeman-Mitford byli čestnými hosty Joseph Goebbels a Adolf Hitler, ještě po válce politicky vystupoval ve straně Union Movement. Mladý Max mu jako teenager a čerstvý dvacátník dokonce s politikou pomáhal, než zjistil, že mu rodinné jméno přináší určité potíže. Vystudoval Oxford, tři roky sloužil u brigády parašutistů a pochopitelně přičichl k závodění. Ovšem po několika nemilých karambolech a mizerných výsledcích sám prohlásil: "došlo mi, že ze mě nikdy mistr světa nebude", a postavil se na druhou stranu depa. Nikoli ovšem s primárním cílem pyšnit se výsledky svých vozů, ale hlavně na nich vydělávat.
MARCH a politika
Mosley využil zkrachovalého snu Němce Roye Winkelmanna, jemuž se rozpadl kvůli nedostatku financí projekt F1. Vše od něj koupil a se třemi dalšími přáteli vdechl život značce MARCH. Žádný březen nebo pochod, ale M(osley), A(lan) R(ees), C(oaker) a H(erd) - historie známá, stejně jako slavný Mosleyův výrok "Naším cílem je udělat levný vůz, který draze prodáme Tyrrellovi". A tak se i stalo. Co na tom, že se zakládací sestava brzy rozpadla, Rees odešel a Coaker zemřel na otravu krve po závodní havárii. Mosleye vždy zajímala spíš prodejní čísla, a i když jeho vozy sbíraly zpočátku úspěchy, on viděl vše jen po obchodní stránce. V knize vítězů je zapsán třikrát (Stewart - Španělsko 1970, Brambilla - Rakousko 1975 a Peterson - Itálie 1976), ale už tam nenajdeme jeho zvláštní a kontroverzní rozhodnutí. Hovořit by o tom mohl Chris Amon, jenž měl mít v roce 1970 privilegovaný post jediného týmového pilota, aby nakonec na Marchu jel ještě Siffert a Andretti (nepočítaje prodané vozy), tentýž Amon o tři roky později zažil svévolné snižování dohodnutého platu, a když odvolal další nabídky, sdělil mu Mosley, že místo něj angažoval Jariera. Francouz měl smlouvu na čtyři roky, ovšem po roce už si musel balit kufry, v dohledu byl movitější Stuck a především Brambilla. Další roky Max neustále avizoval zánik týmu, aby tak nakonec po sezóně 1977, kdy se na tratích objevovalo ať v továrním provedení či soukromém až osm vozů této značky, a také se vesele plýtvalo prostředky na stavbu šestikolového vozu, který na trati Grand Prix nikdy nevyjel, tým prostě bez špetky lítosti zrušil. Všechny další formy Marchu už s ním neměly nic společného.
Kumpán Bernie
Spojení s Ecclestonem bylo nikoli náhodné, o to víc účelné. Jak už víme ze seriálu o třenicích mezi FOCA a FISA, postavil se po bok Bernie Ecclestonea a svými právnickými znalostmi nejednou soupeři notně zavařil. V roce 1982 po podpisu Concordské dohody však usoudil, že v téhle pozici už nebude mít dost prostoru k manévrování, a vrhl se na docela jinou politiku, konkrétně začal pracovat pro britskou Konzervativní stranu.
Bez F1 vydržel pouhé čtyři roky. Pak se vrátil a s podporou dříve nesmiřitelných soupeřů Balestreho a Ecclestonea zaujal funkci prezidenta FISA. Jenže s jídlem roste chuť a Mosley v roce 1991 využívá dohadů mezi Sennou a Prostem (týkajících se závodů v Suzuce 1989 a 1990), posiluje svou pozici a v roce 1993 nastupuje do úřadu prezidenta FIA.
Skandál a spojení s minulostí
Není málo lidí, kteří se domnívají, že nebýt poněkud podivného skandálu odhaleného bulvárním plátkem News of The World, Mosley by nejspíš vykonával funkci prezidenta FIA a formule 1 by vypadala jinak. To jsou jen dohady. Zmíněný plátek uveřejnil video, na němž figuroval Mosley a pětice žen, oblečených do nacistických stejnokrojů používaných dozorkyněmi v koncentračních táborech. Okamžitě se vyrojilo plno dohadů, jak to vlastně s rodinou Mosleyových a jejich vztahu k nacismu je. Dodnes není zcela jasné pozadí tohoto činu, mluvilo se o zjevné konspiraci a snaze odstranit Mosleyho z cesty, aby neprosadil chystané změny v F1. Mosley však skandál "přežil", i když rok po zveřejnění videa odvolal svou další kandidaturu - také kolem této události bylo nemálo rozporů. Luca di Montezemolo jeho odchod nazval pádem diktátora.
Je to možná příliš stručná historie, ale chtít se zabývat osobou Maxe Mosleyho detailně znamená připravit obdobný seriál, jakým je již zmíněná pře FISA-FOCA,
Max znovu na scéně?
Už to bylo řečeno, pro někoho věc nemyslitelná, pro někoho přijatelná, někdo vidí v příchodu Mosleye spásu F1. Množí se hlasy, že Jean Todt chce být s každým zadobře a mít stoprocentní souhlas se vším, co navrhne, prosadí, udělá. Mosley byl v tomto směru vždy radikální a jak uvedl Ecclestone, pramálo se zajímal o demokracii. Byl to ostřílený obchodník, který neznal licitaci a dokázal vnutit svým zákazníkům i to, co původně nechtěli. Je otázkou, zda F1 potřebuje jeho tvrdou ruku, jestli se už onen zákon ocelové pěsti nepřežil. Nejde ovšem nijak vyloučit, že se pro Maxe najde fukce, v níž bude moci uplatnit nabyté zkušenosti a svůj neoblomný postoj. Rozhodně není sentimentální osobou, která by se ohlížela se slzou v oku na časy minulé. Prožil toho nemálo společně s Ecclestonem a jejich spřežení by určitě po létech dokázalo zabrat. Otázkou jenom je, jakým směrem a co by to přineslo jejich okolí. Těch případů, kdy si hodlali zacházet s F1 podle svého bez ohledu na cokoli a kohokoli ještě pár pamatujeme. A nutno říci, že tehdy oběma nebylo dvacet let, takže to nejde svést na čas nezralého mládí.
Je tu však ještě jeden aspekt, a tím je Mosleyho trade mark. A na tom se dá stavět. Proto zatím přemýšlejme, hledejme klady a zápory a počkejme si, zda šlo jen o vizitku vyslanou do světa F1 s cílem jej udržet v pozornosti.