Tyto změny ostře kontrastují se změnami v týmu Williams. Pod vedením Pata Symondse z nekonkurenceschopného vozu v roce 2013 dokázali v další sezóně bojovat o pódiová umístění. A na rozdíl od Maranella, v Grove hlavy nijak radikálně nepadaly.
"Máme dobrý tým. 95% je stejný jako v roce 2013, ale děláme věci lépe a neohlížíme se. Užíváme si spolupráci a jednáme čestně, neobviňujeme se, ale vycházíme dobře a snažíme se. Je to úžasné. Jsou to schopní lidé, ale nikdo jim nebyl schopen říci, co dělat. Ztratili koncentraci ohledně výkonnosti vozu," prozradil Symonds.
Vedení lidí k co nejlepším výsledkům pro celý tým není lehké, avšak Pat Symonds toto zvládá. Naproti tomu v Maranellu zavládla zcela jiná atmosféra. Po neúspěších se rozhodli vsadit na nové lidi. Ferrari navíc vždy fungovalo jen v případě, kdy bylo vedení stranou a nepletlo se do provozu týmu.
"To dříve zajišťoval Jean Todt a Ross Brawn, když drželi zpět di Montezemola. Paradoxně ten to dělal v sedmdesátých letech, když mírnil Enza Ferrariho. Ne že by byl hlavní management hloupý, ale s jejich perspektivou nemohou chápat všechny mechanismy provozu týmu. Zvlášť, když v něm pracuje 800 zaměstnanců," uvádí magazín Motorsport.
"Když Symonds nebo například Brawn dělají tuto práci, vedení se může soustředit na větší, dlouhodobé potíže. Pokud jsou všichni ve vrcholné formě, může to trvat několik sezón, než se to začne bortit. Stejně tak trvá několik let, než se z dominance přes konkurenceschopnost dostanete k průměrnosti. Ferrari tímto procesem prochází od odchodu Brawna a Todta před osmi lety. A v roce 2014 to došlo k průměrnosti a to vyvolalo reakci."
Nyní je však hlavní otázkou, zda technický ředitel James Allison dokáže inspirovat a zvednout tým jako se to kdysi povedlo Brawnovi. A pokud se podaří udělat pokrok, dokáže se management (Marchionne, Arrivabene) držet zpátky a nechat ho dělat svoji práci? Uvidíme...