Od havárie na Nürburgringu v roce 1976 nosíte na hlavě pořád červenou čepici. Říká se, že umístění loga na ní stojí 1,2 milionu Eur ročně…
Niki Lauda (NL): „Přibližně ano.“
Proč si sám sebe tak vysoko vážíte?
NL: „Byl jsem mistrem světa, pak jsem vážně havaroval, o té nehodě vědí i lidé, kteří nesledují automobilový sport. Později jsem se znovu stal mistrem světa s náskokem jen půl bodu. Uvedené okolnosti přispěly k mé popularitě, s filmem Rivalové se ještě zvýšila.“
Říká se, že vaše první manželka byla v úžasu, když jste se znovu postavil na start.
NL: „Vzali jsme se a o tři týdny později jsem havaroval. Tehdy jsem byl neuvěřitelným egoistou. Když jsem se chtěl účastnit o víkendech životu nebezpečných závodů, musel jsem ze svého života vyškrtnout všechny faktory, které by mohly ovlivnit mou koncentraci, abych se nedopouštěl chyb. Taková byla moje práce, můj život. Marlene se s tím dovedla smířit, i když hodně trpěla.“
Téměř jste nepřežil havárii, proč jste musel znovu a znovu riskovat svůj život?
NL: „Bylo to normální. Někdo rád riskuje, někdo se bojí. Mé děti mají pět let. Mia je pořád v pohybu, Max jen když je to nezbytné. Mia stále leze nahoru, Max kouká zdola. Mají stejnou výchovu, ale jinou povahu. A u jezdců neexistuje pocit strachu.“
Po té havárii jste se prý bál…
NL: „Ze začátku jsem se bál, ale po několika závodech strach zmizel.“
Po ukončení jezdecké kariéry jste provozoval leteckou společnost, teď pracujete ve vedení týmu Mercedes, který letos v F1 dominuje. Jste lepší ve světě závodů, než v letectví?
NL: „Mám mnoho kontaktů a zkušeností. Vloni se tým dostal v Poháru konstruktérů z pátého na druhé místo. Letos jsme první, jsem spokojen.“
Kdy jste se dostal za volant?
NL: „Když mi bylo patnáct let.“
Nepotřeboval jste řidičský průkaz?
NL: „Ne, protože jsem jezdil na soukromém pozemku. Děda s tátou měli velkou továrnu.“
Proč jste se stal jezdcem a ne továrníkem?
NL: „Bratr mého otce, Heinz, byl fanouškem motokár. Rozhodl se, že mě posadí za volant, a když mi bylo šestnáct, přivezl mě poprvé na velkou cenu v Nürburgringu. Pochopil jsem, že mou prioritou není škola. Maturitou jsem prošel jen proto, aby byli mí rodiče spokojeni a koupil jsem si první závodní automobil.“
Zaplatili ho rodiče?
NL: „Ne, doma jsme neměli zbytečné peníze, i když můj děda měl dům v Sankt Moritzi, sluhu v bílých rukavičkách a vůz s řidičem. Peníze mi dala babička. Řekl jsem jí, že je potřebuju ke koupi pozemku.“
Jak se Vaše rodina dozvěděla o tom, že jezdíte na závody?
NL: „Z novin, jednou si přečetli zprávu o mém vítězství.“
Podporovala Vás poté rodina?
NL: „Ne. Našel jsem si sponzora, který by byl ochoten zaplatit 2,5 milionu dolarů za mou účast v F1. Jenomže tuto sumu musela potvrdit bankovní rada, ve které bohužel seděl i můj děda. A on odmítl souhlasit se slovy, že Lauda by se měl věnovat ekonomice, ne sportu.“
Usmířili jste se?
NL: „Ne, spor byl moc velký. Nikdy jsem už od něho nic neslyšel. Umřel ještě před tím, než jsem se stal mistrem světa F1.“