"Touto dobou před dvaceti lety jsem se připravoval na svou další velkou cenu, tentokrát v Imole. Vrátili jsme se z úvodních dvou závodů v Brazílii a Japonsku, kde náš malý, finance postrádající tm Simtek dvakrát dokončil závod - celkem velký předěl," začíná své vyprávění Brabham. V Imole chtěli ještě zlepšit vývoj vozu a zesílit jeho technické pochopení.
"Tou dobou jsem žil v Monaku. Můj týmový kolega Roland Ratzenberger také, takže jsme se proběhli kolem vodopádů jako součást tréninku. Ronald byl v F1 nováčkem a dosáhl svého snu, tvrdě se připravoval na Imolu. Probírali jsme úvodní dva závody a možnosti, které bychom mohli zkusit v Itálii. Nemohli jsme se dočkat. Potom jsme se setkali při večeři."
"Bylo jasné, že Roland byl skvělý kluk, užíval jsem si spolupráci a čas strávený s ním. Měl šibalský úsměv a dámy si to myslely také. Hodně se soustředil a byl odhodlán využít příležitost, které se mu dostalo. Podepsal smlouvu na šest závodů, takže ještě čtyři zbývaly," vzpomíná.
Začátek víkendu v Imole byl prý jako každý jiný závod a všichni se těšili, až budou moci vyrazit na trať. V pátek však během tréninku ošklivě havaroval Rubens Barrichello, což byl pro celý paddock šok a všem se ulevilo, když uslyšeli, že je v pořádku a může závodit.
"Během tréninku si Roland stěžoval, že brzy nefungují podle jeho představ a trošku se trápil s rychlostí. Protože jsem byl zkušenější, tým mě poprosil, abych sedl do jeho auta a vyzkoušel je. Vyměnili jsme si sedačky a já vyjel. Nemusel jsem ujet příliš kol, abych zjistil, že brzdy pořádně nefungují. Rolandovi se ulevilo, když jsme řekl, že ty brzdy jsou nanic a musejí se vyměnit."
"V sobotu byl spokojenější a rychlejší a naše časy byly celkem vyrovnané. Cítil jsem, že chtěl ukázat, co dokáže. V kvalifikaci jsem jel na hraně a dokonce jsem se dostal před Rolanda a vozy Pacificu. Přejel jsem startovní čáru do dalšího rychlého kola a uviděl jsem žluté vlajky a trosky na trati mezi zatáčkami Tamburello a Villeneuve. Hned jsem věděl, že je to Rolandovo auto."
"Viděl jsem fialové části ležící na trati a měl jsem obavy, protože se tam jelo téměř 300km/h. Když jsem dojel k místu nehody, moje obavy ještě vzrostly, protože to vypadalo zle. Začal jsem se o Rolanda bát. A čím víc jsem se blížil, tím hůř jsem se cítil. Jeho auto skončilo v zatáčce Tosa, takže všichni museli projet kolem."
Na místě byli traťoví komisaři a on chtěl vidět, že je jeho týmový kolega v pořádku. "Přeji si, abych se nedíval. Hned jsem poznal, že něco není v pořádku. Pozice jeho hlavy byla jiná a znepokojující. Udělalo se mi špatně a měl jsem pocit, že to nezvládl. Pamatuji si, že jsem přepnul svoje soustředění na dojezd do boxů a udržování teploty pneumatik. To bylo směšné, ale moje hlava zkrátka nechtěla myslet na to, co jsem viděl. Musel jsem se zaměřit na něco jiného, jako nějaký obranný mechanismus."
"Dojel jsem do boxů a pamatuji si, že moje žena, Lisa, měla ve tváři šok a já ji šel obejmout. Zeptala se mě, jestli si myslím, že bude v pořádku a já odpověděl, že si to nemyslím. Pro tým bylo obtížné nevědět, jak je na tom, a doufali, že moje hodnocení je špatné. Když přišlo potvrzení, byl to ten nejhorší pocit, který jsem jako závodník zažil. I když se mi nelíbilo to, co jsem viděl, nepřipravilo mě to na zprávu, že už Rolanda nikdy neuvidíme."
Smutek v garážích byl viditelný (foto: Lucky Strike B.A.R. Honda)
Pro celý paddock to byl obrovský šok. Od poslední smrti závodníka na trati (Elia de Angelise) uběhlo osm let. "Byli jsme zničení. Zatáhli jsme roletu garáže, šli zpět do boxů a nebyli schopni něco říci. Neviděli jsme reakci zbytku paddocku, byli jsme v šoku a nemohli vstřebat to, co se dělo. Chvíli trvalo, než jsme začali mluvit, ale hlavní, co jsme chtěli vědět, bylo, proč se to stalo."
"Evidentně se na autě něco rozbilo - a ukázalo se, že přední křídlo. Prošli jsme data a chtěli pochopit, co vedlo k incidentu, a viděli jsme, že Roland vyjel mimo trať už v předchozím kole. Trošku zpomalil, jako by kontroloval, zda je vše ok. Neztratil moc času, což je divné, ale asi mu to stačilo ke zhodnocení. Hádám, že se rozhodoval, zda zajet do boxů nebo pokračovat. A pokračoval."
"Večer se mě zeptali, zda chci v neděli závodit. Tým a FIA to nechali na mě. Neměl jsem s něčím podobným zkušenost, takže jsem nevěděl, co dělat. Nemohl jsem se soustředit a myslet jasně. Z nějakého důvodu jsem navrhl, že si vyzkouším zahřívací trénink a potom se rozhodnu."
"Moc jsem toho nenaspal a měl jsem starosti o mou ženu, která tam se mnou byla a čekala našeho syna Sama. V neděli jsem sedl do auta a nevěděl jsem, jestli dělám správně či špatně. Stále jsem byl v šoku a měl jsem pocit, že mě sleduje celý svět."
"Upřímně, zahřívací trénink mám dost rozmazaný. Byli jsme rychlejší než obyčejně. Nevím jistě, proč. Nejel jsem na hraně, nemohl jsem. Možná jsem měl jen málo paliva. Vrátil jsem se do boxů a zaznamenal, že nálada v týmu se změnila. Potom jsem pocítil, že musím závodit - pro tým. Nebylo to lehké, ale myslel jsem si, že to musím udělat. Neumím si představit, co prožívala moje žena."
"Po startu jsem se snažil vyhnout nehodě Pedra Lamy a JJ Lehta. V tu chvíli jsem si říkal, co se to sakra děje. Chvíli byly žluté vlajky a po pár kolech jsem projel Tamburellem a viděl žluté vlajky a ve vzduchu prach. Napravo jsem viděl modré auto a nebyl jsem si jistý, kdo to je. Myslel jsem, že možná Tyrrell, nikdy mě nenapadlo, že to byl Senna."
"Museli jsme do garáže a bylo vidět, že piloti jsou v šoku. Ukázalo se, že je to Senna a neznělo to dobře, přestože nikdo nevěděl, jak špatné to je. Chvíli trvalo, než jsme začali opět závodit. Nevím, kolik jezdců opravdu chtělo pokračovat, ale pro závodníka je těžké říct - už žádné závody."
Dál si pamatuje souboj s Ericem Bernardem v Ligieru, který byl rychlejší na rovinkách. Nicméně Brabham získával v zatáčkách. "Soustředil jsem se na práci, ale adrenalin mnou pumpoval. Byl to divný zážitek."
Jeho závod skončil předčasně kvůli selhání řízení a sám měl prý velké štěstí, že neskončil v bariéře. "Dojel jsem do boxů a chtěl se dostat okamžitě pryč a když jsem to udělal, byl jsem rád, že jsem to zvládl živý."
Víkend v Imole se nesl ve znamení nehod od počátku až do konce (foto: Rubens Barrichello)
"Lidé říkají, že to, že Roland zemřel ten stejný víkend jako Senna, jeho smrt zastínilo. To je dobrý postřeh. Ale mluvili bychom o Rolandovi tak dlouho, kdyby tehdy Senna nezemřel? Možná ne. Fakt, že se to tak stalo znamená, že jeho jméno uslyšíme navždy, protože jméno Senna nám pomůže nikdy nezapomenout."