V rozhovoru pro německý tisk Sebastian Vettel přemýšlí o tom, co je podle něj štěstí. Z úspěchů se poučil v mnoha směrech, i v tom, že příliš mnoho úspěchu nemusí přinášet jen velkou popularitu, ale i opak, zejména mezi fanoušky soupeřů.
Dělá z Vás sport šťastného člověka?
Sebastian Vettel (SV): „Rozhodně ano. Když stojíte na nejvyšším stupínku pódia a publikum jásá, prožíváte nepopsatelné pocity. Tehdy je těžké radovat se trochu i za tým, i když se to patří. Důležitější je ale proces vedoucí k dosažení cíle.
Vítězství je výsledkem tvrdé práce. Každý den musím přijímat nové výzvy, a to mě motivuje. V den závodu jsem ráno dost nervózní. Když jsem doma, tak trávím celé dny tréninkem, skoro až k sebezničení. Taková cesta k úspěchu je pro mne pravým štěstím. Když je úsilí završeno vítězstvím, tak to už jde o jinou formu štěstí.“
Je pro Vás štěstí nezbytně spojeno se sportovními výsledky?
SV: „Ano, mnozí si myslí, že šťastný může být jen ten člověk, který dosáhne jakýchkoliv neobyčejných úspěchů. Já se na to dívám ze svého pohledu. Prožívám štěstí i z jiných, možná nepatrných důvodů. Lidé si myslí, že vedu neobyčejný život, ale není tomu tak. Moje rodina a přátelé vědí, že když jsem doma, nejsem závodní jezdec, jsem jen Sebastian Vettel. Rád trávím hodně času s přáteli a mám radost ze stejných věcí, jako oni.“
Máte rád jízdu na motocyklu, proč se Vám tahle aktivita tolik líbí?
SV: „Cítíte se být víc svobodný, dýcháte vítr, sledujete okolí, lidi, můžete se kdykoliv zastavit. S motocyklem se parkuje snadněji než s autem. Když se projíždím na motocyklu po horách, zapomínám na své povinnosti. Podobnou svobodu cítím už jen za volantem F1.“
Když řídíte F1, je pro Vás nejdůležitější pocit rychlosti?
SV: „Ano, protože rychlost hraje v mém životě důležitou roli. Mám rád i jiné druhy sportu - jízdu v kterémkoliv vozidle, jenž má v sobě motor. V létě jsem také rád u vody nebo na horách, tehdy skutečně odpočívám.“
Sebastianova radost z trofeje v Brazílii (foto: Red Bull Racing)
Vloni jste měl po tolika triumfech v závodech důvod na oddech, vždyť se stalo, že Vás diváci i vypískali…
SV: „Ano, a ze začátku jsem měl problém pochopit tu věc. Ale abyste mohli hrát tuto hru, musíte se spokojit s pravidlem, že za úspěch musíte zaplatit. Myslíte si, že vítězství jsou krásná věc, ale vždy to tak není.
Naučil jsem se, že čím bylo víc vítězství, tím méně způsobovaly nadšení. Všechno je jednoduché: nejdřív se lidé radují, když někdo zvítězí, ale když vítězíte příliš často, přestanou se těšit. Všichni chtějí vidět na pódiu nové jezdce, lidé potřebují nové hrdiny. Když to pochopíte, všechno do sebe zapadá. Neočekávám, že mi budou tleskat fanoušci mých soupeřů, přesto si myslím, že úspěch si vždy zaslouží uznání.“
Nacházíte i v negativech něco pozitivního? Závist je vlastně také jednou z forem uznání úspěchu…
SV: „V jistém smyslu ano. Závist si musíte zasloužit. Nikdo se ale nechce proslavit neúspěchy, já už vůbec ne. Raději budu bojovat o úspěch za volantem závodního vozu.“
Ale nepřijímáte úspěch jako samozřejmou věc?
SV: „Úspěch je v každém případě pozitivní věc. Velmi si vážím své soupeře. Když opouštím před startem boxy, necítím se být neporazitelný. Vždy se musím dobře připravit na to, že se může objevit někdo lepší než já a že musím ze sebe vydat stoprocentní výkon. Proto se vždy snažím o maximální úsilí, a když mi to přinese další vítězství, prožívám štěstí.“