Vítězství ve Velké ceně Brazílie v Interlagos v neděli bylo skvělým způsobem, jak zakončit sezónu. Již ze způsobu, jakým se ubíraly přípravy týmu, jsem věděl, že budeme konkurenceschopní a že budu moci bojovat o vítězství.
Udělal jsem chybu ve druhém kole – stejnou chybu udělal také můj týmový kolega Sebastian Vettel později v závodě: najel jsem na obrubníky ve čtvrté zatáčce a vyjel zeširoka. Ztratil jsem tam sekundu, ale první stint byl přesto hodně dobrý.
Seb se začínal potýkat s problémem s převodovkou, když se blížily první zastávky. Trochu jsem jej stahoval, ale nevím, kolik času jej to v té době stále. Vím však, že se jednalo o drobný problém, který se v průběhu závodu zhoršoval.
Rozhodně tím byl postižen uprostřed a v závěru závodu. Nakonec mě ve 30 kole pustil, protože tým věděl, že jedinou možností, jak by mohl vydržet 70 kol a dojet do cíle, bylo zpomalení. Bylo to jistým způsobem zklamání. Cítil jsem se dost dobře a bylo by příjemné si to s ním rozdat naplno až do cíle.
Ale to je motosport.
Radost na pódiu (foto: Red Bull Racing)
Spousta kluků vyhrála po problémech druhých – například se zeptejte Heikkiho Kovalainena na jeho vítězství v Maďarsku v roce 2008. Seb v minulosti také těžil z mých problémů. Tak už to chodívá. Musíte být schopni chyb ostatních využít.
Sebovi jsem ale nějakou dobu neujížděl a lidé se ptali, jak se mě mohl s problémovou převodovkou držet. Inu, jezdil jsem sám proti sobě a věděl jsem, že na něj najedu 0,3 – 0,4 sec, budu-li potřebovat. Nakonec jsem na to mohl opravdu tlačit a užít si trochu legrace – o čemž svědčí ta poslední tři kola.
Rozhovor Petera Windsora s Markem Webberem po Velké ceně Brazílie