Na závodníky čeká v nedělní Velké ceně Turecka 58 kol. Při délce jednoho okruhu 5 338 m tedy zvítězí ten, kdo jako první zvládne ujet 309,396 km. Dráha se nachází ve výšce 129 m nad mořem a je zde překonávat velká převýšení - 46 m v každém kole.
Jezdí se netradičně proti směru hodinových ručiček: osm zatáček je levotočivých, pouze šest pravotočivých. Piloti zde na plný plyn jedou přibližně 65,6 % času jednoho kola (průměr sezóny = 61,2 %). Průměrná rychlost během jednoho kola dosahuje 216 km/hod, průměrná rychlost průjezdu zatáčkou jen 128 km/hod.
Nejdelším úsekem na plný plyn - 16 vteřin - je zadní rovinka před poslední trojicí pomalých zatáček: měří 1 368 m. Na ní piloti také dosahují nejvyšších rychlostí - letos by mohly díky nastavitelným zadním křídlům (DRS) přesahovat 320 km/hod. Velký dopad na ně bude mít tradičně vítr. Měření časových odstupů mezi vozy pro aktivaci DRS (75 m před zatáčkou č. 11) bude probíhat 82 m před 9. zatáčkou.
Mapa okruhu (zdroj: f1.com)
Dráha má hladký povrch, který však nabízí nízkou přilnavost, zejména v první zatáčce, která je náročná na brzdy, protože se svažuje a piloti do ní nevidí. Nepříjemné hrboly se nacházejí v zatáčkách č. 8 a 11, kde je vůz vystaven vysokým bočním přetížením. Obrubníky nejsou vysoké, agresivní jízda přes ně není problémem. Během víkendu se přilnavost v Istanbul Parku velmi rychle zlepšuje.
Vozy zde jezdí se středním až vyšším přítlakem (4/5), přičemž prioritou při nastavování vozu je stabilita ve vysokých rychlostech. Opotřebení brzd je nízké, nároky na jejich chlazení průměrné. Stabilita při brzdění je důležitá zvláště před zatáčkami č. 9 a 12. Na brzdě stráví piloti celkově 16 % času jednoho kola.
V Istanbulu obvykle panuje teplé počasí s teplotami vzduchu kolem 30 °C, tlakem do 1000 hPa a vlhkostí kolem 40 % a jihovýchodním větrem o rychlosti 2,77 m/s. O víkendu bychom se dle meteorologů mohli dočkat deště a mokrého závodu.
Předpověď počasí na víkend (zdroj: f1.com)
Trať není náročná na pneumatiky, jejich opotřebení je zde střední až nižší. Pirelli v Istanbulu týmům nabídne opět měkkou (option, žlutá barva) a tvrdou (prime, stříbrná barva) směs.
Vysoké nároky klade pouze velmi rychlá zatáčka č. 8, která během jednoho kola spotřebovává 40 % energie pneumatik. Skládá se ze čtyř vrcholů - při ideálním průjezdu s lehkým vozem lze projet téměř na plný plyn, popř. s lehkým povolením plynu a podřazením před třetím vrcholem, aby se nepřehřála pravá přední pneumatika. Na výjezdu dosahují monoposty 280 km/hod - více technických zajímavostí o unikátních nárocích této zatáčky najdete v tomto článku: Zatáčka č. 8 v Istanbulu: Jak je náročná?
Z pohledu nastavení motoru je Turecko velmi obtížné. Směsice rychlých, středních, pomalých částí a převýšení klade na agregáty vysoké nároky. Krom maximálního výkonu na dlouhé rovince je důležitá i jejich dobrá ovladatelnost zejména při průjezdu osmou zatáčkou a dobrá trakce na výjezdu ze zatáčky č. 12 a následujících dvou pomalých zákrut před cílovou rovinkou.
Istanbul (zdroj: Scuderia Ferrari)
Na rozdíl od Monaka zde není nejdůležitější výkon v nízkých otáčkách, je ho ale třeba správně namapovat do celého spektra až po ty maximální. Během jednoho kola převodovka změní průměrně 45krát rychlostní stupeň, je tedy zatěžována velmi mírně.
Průměrná spotřeba na kolo se pohybuje dle Williamsu kolem 2,68 kg/kolo, dle Renaultu kolem 2,42 kg/kolo. Úbytek deseti kg paliva se v čase na kolo odráží zrychlením o 0,39 sekundy (průměr sezóny = 0,37 sec). Očekává se, že většina pilotů by během závodu měla stavět třikrát.
Boxová ulička měří 384 m, její průjezd zabere 17 sekund. Pro stratégy je zajímavou proměnnou počet výjezdů safety-caru na závod: 0,3 (zhruba jeden výjezd safety caru na tři závody).
Video: Jedno kolo v Istanbulu s Markem Webberem
Rekord zde drží Juan Pablo Montoya, který zde během závodu v roce 2005 zvládl jedno kolo za 1:24,770 min. Loni se nejrychlejším kolem Velké ceny Turecka blýskl Vitalij Petrov - 1:29,165 min, v poslední části kvalifikace byl Mark Webber téměř o tři sekundy rychlejší - 1:26,295 min.