Okruh Gilla Villeneuva na ostrově Notre Dame patří mezi piloty k oblíbeným a týmům dobře známým okruhům (jelo se tady již 30krát). Nedělní závod na něm vyhraje ten, kdo jako první urazí 70 kol, což při délce jednoho kola 4 361 m představuje celkovou vzdálenost 305,207 km.
Povrch trati byl po předloňských problémech v zatáčce č. 2 (Sennova vlásenka), 6, 7 a 10 (vlásenka Casino) přeasfaltován. V roce 2008 musel být po kvalifikaci v noci narychlo pokryt rychle tvrdnoucím cementem, během závodu se ovšem problém znovu objevil, podobně jako i v roce 2007. K tomu přispívají tvrdé kanadské zimy které oslabují asfalt.
Mapka okruhu (zdroj Formula1.com)
Letos kvůli bezpečnosti přibyly také nové vyasfaltované únikové zóny v zatáčkách č. 6 a 8. Povrch se zde vyznačuje nižší přilnavostí a nerovnostmi - obzvlášť kvůli hrbolům před poslední šikanou musí týmy volit vyšší světlou výšku.
Díky kombinaci dlouhých rovinek a pomalých zatáček zde týmy jezdí s nízkou úrovní přítlaku - nižší úroveň volí už jen v italské Monze - proto s sebou přivezou upravené díly. Letos poprvé budeme moci na monopostech vidět křídla upravená pro tvorbu nízkého přítlaku.
Letecký pohled na ostrov Notre Dame, kde se nachází závodní trať
Kanadská trať patří z pohledu brzd mezi nejnáročnější v kalendáři, k čemuž přispívá i zmíněná specifická aerodynamická konfigurace vozů - piloti na brzdě tráví během jednoho okruhu 16% času (v Monze 12%). Letos dostanou zabrat kvůli zákaz tankování během závodu ještě více než v předchozích letech - brzdový systém si tak bude muset poradit s o 10% vyšším množstvím energie. Monoposty zde čtyřikrát brzdí z rychlostí převyšujících 300 km/hod. Maximální rychlosti na rovince před poslední šikanou zde přesahují dokonce 320 km/hod.
Pro motor je zdejší trať rovněž velmi náročná - krom vysokého výkonu na rovince musí poskytovat i vysoký kroutící moment při výjezdu ze zatáček. Okruh se jede stylem stop-start, piloti buď naplno brzdí nebo jedou na plný plyn (60% času). Kvůli toho se je Montreal rovněž jedním z nejnáročnějších míst z pohledu brzd - inženýři zde velmi pečlivě sledují jejich opotřebení a mnohé týmy také nasadí upravené brzdové kanálky.
Bridgestone do Kanady dopravil super-měkkou (option, s proužkem) a střední (prime) směs - poprvé vynechal jeden stupeň v tvrdosti. Pneumatiky zde dostávají zabrat zejména při prudkém brzdění a akceleraci, v zatáčkách nejsou tak namáhány (boční přetížení). Více zabrat dostávají zadní, přední pneumatiky zde mají relativně snadný život.
Během jednoho kola monoposty spotřebují necelé 2 kg paliva. Ke své jediné zastávce, která je letos optimální (ale v Montrealu to tak být v neděli nemusí), by zajížděly kolem 20. kola. Průjezd boxovou uličkou zde trvá 14,1 vteřiny.
Důležité zde budou vyladěné F-kanály, které umožní vozům dosahovat na delších rovinkách dosahovat vyšších rychlostí bez ztráty přítlaku v zatáčkách. Proto se očekává, že se zde krom tradičně silného Red Bullu bude hodně dařit i McLarenu, jehož slabinou jsou ale kvůli tužšímu zavěšení pomalé zatáčky a jízda přes obrubníky. V tom naopak exceluje Renault, který letos dosahuje navíc vysokých maximálních rychlostí - v Kanadě by proto Kubica mohl také zazářit.
Průjezd kanadským okruhem na simulátoru Red Bullu s Markem Webberem
Rekord v Montrealu drží Rubens Barrichello, jenž se zde v roce 2004 dostal pod hranici 74 vteřin: 1:13,622 min. V roce 2008 zde byl nejrychlejší Lewis Hamilton, který hned v úvodní části kvalifikace zajel kolo za 1:16,909, v závodě pak nejrychlejší kolo stanovil Kimi Räikkönen - 1:17,387 min.