Německý jezdec, který patří mezi ty zkušenšjší jezdce F1, našel útočiště v daňovém ráji ve Švýcarsku. To není mezi závodníky a sportovci celkově, žádně překvapení. Za daně ročně ušetří tolik peněz, kolik my nevyděláme za celý život.
Ve svém luxusním domě ale nebydlí sám – o domácnost se stará jeho snoubenka, Patricia Papen, která má po ruce jejich dvě děti – syna Jodu (*2007) a o dva roky starší dceru Juni. Obě jména jsou poněkud neobvyklá a sama Patricia přiznala, že svého syna prostě „musela“ pojmenovat po jedné postavě z Hvězdných válek, které údajně vášnivě zbožňuje.
„Děti jsou tou nejkrásnější věcí, co jen v životě můžete mít. Když je to potřeba, tak musím být příšnější, to jsem se ale musel naučit.“
To ale tvrdí Nick dnes. Ve svých dvaatřiceti letech už má jiné priority, než měl dříve. Na začátku jeho kariéry v nejvyšší motoristické soutěži plnil články internetových serverů tvrzeními, že nechce žádné děti, žádnou manželku. To druhé prozatím ještě platí, ne ale na dlouho. Na jaře letošního roku na Eifelovce požádal svou přítelkyni se kterou žije už devět let, aby si jej vzala. Má se tak stát na konci sezóny.
Se svou partnerkou mají stejný vkus, který v padoocku někdy působí poněkud extravagantně. Stejně tak v umění si mohou podat ruce, proto pro ně není problém vybrat si nový obraz do bytu. Mezi jejich favority patří kanadský malíř Zilon, který ve svém moderním umění zobrazuje abstraktně démony. Společně navštěvují galerie ve městech, kam cestují hlavně za prací. Nick se ale nezajímá jen o malířství, ale opatrně pokukuje i po fotografování, které jej prý nesmírně baví. I tady má plnou podporu své snoubenky.
Co by to bylo ale jezdce, kdyby jeho vášní nebyly automobily. A garáž musí mít pravděpodobně velikost normálního českého bytu. Obsahuje totiž BMW M3 („pro radost“), BMW X5 („skvělé na přepravu našich dětí a psa; zároveň ideální do švýcarských hor, kde je hodně sněhu“), Fiat 500 z roku 1966, Ford Mustang z roku 1965 Fastback („má hezký design“), MINI Coper S („auto Patricie“). A v neposlední řadě ještě jednu třešinku na dortu:
"Jako milovník klasických aut, mám Beetla Convertible z roku 1967. Moje maminka měla tohle auto také a řídí jej dodnes. Podle mě je to nejkrásnější auto ve své třídě, nejen kvůli zvuku, ale také kvůli vzpomínkám."
Heidfeld ale nenakupuje auta jen pro to, aby dokázal, že na jejich provoz má, ale proto, že k nim má citový vztah. Na otázku, zda má rád sportovní auta odpověděl: "Ale ano, mám. Ale kdybych řekl, že mám Ferrari, Porsche nebo Lotus, tak by to vypadalo jako vychloubání, a o to já nestojím."