Důvod, proč Bernie navrhuje toto řešení je zřejmý. Cílem je, aby se závodníci rvali o pódiová umístění a neodkroužili závod “na jistotu“. Cíl zní lákavě a ve své podstatě je správný, na druhou stranu načasování a provedení změně určitě nenahrává.
Nebyly snad poslední ročníky napínavé až do svého konce? Jistě, Hamiltonovi stačilo v Brazílii dojet na pátém místě, ale i tak se Grand Prix proměnila v nevídané drama. A jak to bylo vloni? Poslední závod a ve hře byli čtyři adepti na titul mistra světa.
Vraťme se ale nyní do roku 2004, kdy Ferrari s Michaelem Schumacherem dominovalo závodnímu poli. Mistrem světa by se díky medailovému systému stal již po 10 závodech. Je pravděpodobné, že následujících osm podniků by v rozhodujících a nebezpečných soubojích povolil nohu z plynu spíše, než když ještě titul v kapse neměl. Nehledě na to, že by se v tu chvíli šampionát stal méně atraktivní jak pro diváky, tak pro samotné jezdce a v konečném důsledku by F1 prodělala nemalé peníze.
V současnosti se tedy mistrem světa stane ten, který podává vyrovnané a samozřejmě dobré výkony po celou sezonu. Vítězství by však mělo být výjimečně odměněno a jezdci by o takovou odměnu měli bojovat, a to i v posledním závodě sezóny. S tím panuje souhlas, proto většina lidí pohybujících se v prostředí F1 navrhuje, aby se opět zvýšil bodový rozdíl mezi prvním a druhým místem.
Dalším zásahem do bodového systému by mohlo být bodování Pole position, jak to známe z amerických formulových sérií. Bod nejrychlejšímu jezdci kvalifikace by určitě byl zasloužený a vítaný, ale pouze za předpokladu, že by jezdci odjezdili kvalifikaci se stejným množstvím paliva a o rychlosti by tak rozhodoval pouze jezdec a jeho vůz, nikoliv taktika.